Jenže právě to je hlavní problém. Vývoj letadla začal už v roce 2009. Sériová výroba měla původně odstartovat v roce 2016, první prototyp ale vzlétl až v roce 2017. Navíc ho poháněly americké motory Pratt & Whitney a jeho křídla byla vyrobena z komponentů dovezených z USA a Japonska.

Klíčovou avioniku, palubní počítače, navigaci a pomocnou energetickou jednotku dodávaly americké korporace Honeywell a Rockwell Collins, zatímco pokročilý elektronický systém řízení (fly-by-wire) a podvozek pocházely od francouzských firem Thales a Safran. Zjednodušeně řečeno, západní technologie tvořily nejméně 40 % celého stroje.

Poté, co po ruské agresi na Ukrajinu přišly sankce, museli Rusové začít letadlo kompletně předělávat – vyvinout vlastní křídlo z ruských materiálů, nahradit avioniku, software i motory. Výsledkem této narychlo splácané „rusifikace“ je, že nová verze letadla ztěžkla o několik tun. To znamená, že dosavadní testy a certifikáty byly k ničemu a celé kolečko začalo znovu.

Projekt, ve kterém zatím Rusové utopili odhadem nejméně 120 miliard korun, tak stále zůstává roky od zavedení do letového provozu. Ruské civilní letectví zatím fatálně závisí na strojích od úhlavních nepřátel z USA a Evropské unie. Bez stovek letadel značek Boeing a Airbus by se vnitrostátní doprava v největší zemi světa zhroutila během jediného týdne.

Celková ruská civilní flotila čítá přibližně 1100 letadel. Celých 70 procent z tohoto počtu tvoří stroje vyrobené na Západě, především značky Airbus a Boeing. Ty dnes zajišťují plných 95 procent veškeré osobní letecké dopravy v Rusku.

Udržet 770 západních letadel ve vzduchu v podmínkách sankcí vyžaduje masivní síť stínových prostředníků, nelegální softwarové pirátství a ignorování bezpečnostních norem. Ruské společnosti zřídily stovky krycích firem v Dubaji, Turecku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu, které nakupují originální náhradní díly od Boeingu a Airbusu zdánlivě pro vlastní potřebu, ale obratem je přeposílají do Moskvy.

Některé součástky si Rusové vyrábějí sami, jinde spoléhají na pomoc Íránu nebo „kanibalizují“ jednotlivé stroje na součástky. Klíčový software pak pomocí hackerů jednoduše ukradnou.