Třinecké železárny, které udržují při životě poslední dvě funkční vysoké pece v Česku, mají za sebou další nepovedený rok. Tedy alespoň hospodářsky. Tržby jim loni klesly téměř o tři miliardy na 44,6 miliardy korun, zisk činil 186 milionů.
Sám Roman Heide, který je od dubna 2023 generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti, zhodnotil loňský výsledek jako „velmi nízký a dlouhodobě neudržitelný“. Jde podle něj o důsledek toho, kam se evropské ocelářství kvůli emisním povolenkám a přívalu levné suroviny z Asie dostalo za poslední tři roky.
V rozhovoru, který s ním reportér deníku Aktuálně.cz vedl v areálu válcovny trub, ale přesto nepůsobil jako pesimista. „Pokud se nám podaří postavit obloukovou pec, tak to vidím velice optimisticky. Zkonsolidujeme se, zeštíhlíme, zaměříme se na obtížnější typy oceli, stabilizujeme se a budeme v regionu hráčem číslo jedna,“ věří Roman Heide.
Letos je to přesně sto let, co se ve Vítkovicích rozjela vaše dodnes fungující válcovací trať Malý Mannesmann. A životní jubileum připomínáte také vy sám. Je tedy důvod slavit?
Udržet společnost sto let je poměrně záslužná činnost. Zvláště v posledních deseti letech si prošel těžký průmysl v Evropě drastickou proměnou, respektive očistou, a situace v posledních třech letech ten průmysl začíná tlačit do stavu, kdy zaniká nebo se přesouvá mimo Evropu, čehož se teda bojím.
Právě ty tři roky jste v čele Třineckých železáren. Když jste nastupoval, čekal jste takový vývoj?
Ne, tomu nic nenasvědčovalo. Když se podíváte na výsledky Třineckých železáren za rok 2022, ty byly naprosto excelentní.
A jak to hodnotíte nyní?
Tak je to bitva, teď nemůžu odejít. Situace je velice složitá. Když jsem nastoupil, byla v Česku vláda, s níž byla mimořádně komplikovaná komunikace, protože jsme potřebovali výraznější pomoc.
Vyvrcholením bylo vrácení dotace, jejíž výše byla bohužel neakceptovatelná (Třinecké železárny loni odložily výstavbu elektrické obloukové pece, pozn. red.). Teď nová vláda deklaruje, že je probyznysová a proprůmyslová, diskuse s ní je možná.
To je ale jen půlka skládačky, druhá se odehrává v Bruselu. Samotné firmy mají v této oblasti omezený vliv. O skutečně účinné změny je potřeba usilovat prostřednictvím vlády, která může zájmy českého průmyslu hájit na evropské úrovni.
Třinecké železárny loni utržily 44,6 miliardy korun, zisk po zdanění činil 186 milionů.Foto: Libor Fojtík, Economia
Váš nástup před třemi lety se kryje i s pádem hutí Liberty Ostrava. Jak to poznamenalo váš byznys v regionu?
Poznamenalo nás to hlavně morálně, protože jsme panu Stanjurovi (tehdejší ministr financí za ODS, pozn. red.) předložili komplexní strukturu toho, jak můžeme pomoci státu zachránit Liberty.
Pro nás by to znamenalo ještě větší diverzifikaci portfolia, měli jsme připravenou záchranu všech pěti tisíc zaměstnanců. Měli jsme plán, co máme udělat dál. Jak to dopadlo, mě morálně šokovalo.
(V červenci 2024 daly Třinecké železárny nabídku na kompletní a rychlé převzetí celé druhovýroby v Liberty, huť nakonec ale skončila v konkurzu, pozn. red.)
Jak vážně dnes berete slova současných manažerů ostravských hutí o pořízení nové pece na výrobu železa?
Mé informace vycházejí z veřejných zdrojů, kde jsem zaznamenal, že vstoupili do dotačního programu, který my jsme odmítli, a chtějí si pořídit elektrickou obloukovou pec.
To je pro nás minimálně zarážející, protože známe ekonomiku toho programu a nevycházela pro nás dobře. Holt akcionáři tam asi budou muset víc doložit ze svých zdrojů.
Principiálně s tím problém nemáme, že budou tavit. Na rozdíl od nás vyrábějí plochou ocel, Třinecké železárny jsou výrobcem dlouhých válcovaných výrobků. A možná bude dobré, že se zase trošku zvedne ocelářství v naší zemi. Problém, který to může v budoucnu přinést, je, že se začneme přetahovat o šrot.
„Malý reaktor by situaci uklidnil“Je vůbec v regionu dost šrotu a elektřiny pro dvě obloukové pece?
Co se týče šrotu, my teď ročně používáme zhruba půl milionu tun, budeme potřebovat asi 1,5 milionu. Předpokládám, že oni by potřebovali stejné množství. Zatím zásoby určitě jsou.
Na druhou stranu víte, jak to je v byznysu – ti, které to živí, ucítí šanci a budou hnát ceny nahoru, protože budou vědět, že tu mají dva silné hráče. S elektřinou problém nebude, každý chceme brát z jiného zdroje.
Přímo v Třinci plánujete stavbu nové paroplynové elektrárny, ta spotřebu obloukové pece nevykryje?
Nemá dostačující objem energie. Zbavujeme se uhlí a přecházíme na paroplynový provoz. Nyní diskutujeme o možnosti vytápět odpadním teplem město Český Těšín, pokud bude mít zájem. Už nyní vytápíme 9000 bytů v Třinci.
Vy sice s tím obloukem snížíte objem vyrobeného surového železa, ale naopak vám stoupne spotřeba elektrické energie. Dává taková nepřímá úměra ekonomický smysl?
Nezapomeňte, že Třinecké železárny už pak nebudou plátci emisních povolenek. Na těch výpočtech jsme strávili desítky měsíců. Principiální logika v tom není, protože si zavíráme jednu cestu výroby.
Přestože Evropa skomírá nad elektřinou, my půjdeme do vyšší spotřeby – ze současného 1 terawattu na 1,5 terawattu. To je ohromné množství rovnající se roční spotřebě 20 až 30 tisíců bytů.
Věřím, že zvítězí zdravý rozum a do Dětmarovic se podaří dostat malý modulární reaktor. To by uklidnilo celou situaci, odlehčil by zbytku republiky.
Zatímco nyní Třinecké železárny vyrobí za rok zhruba 2,5 milionu tun oceli, po přechodu na elektrickou obloukovou pec to bude už jen 1,5 milionu tun. A navíc se rapidně zvýší spotřeba energie.Foto: Libor Fojtík, Economia
Dnes máte v Třinci poslední funkční vysokou pec.
Máme dvě, VP4 a VP6. Proto vyrábíme 2,5 milionu tun ročně. Jsou to poslední funkční vysoké pece v České republice. Doba jejich provozu se odvíjí od dokončení programu obloukové pece. Pokud přijde, najedeme na útlum. Nejdřív jedné, pak i druhé vysoké pece. Říct teď přesné datum, kdy výroba surového železa ve vysoké peci skončí, nemá smysl.
Když počítám, mluvíme o roku 2030.
Jasně, to je ten point. V letech 2030 nebo 2031 už budeme muset mít hotovo.
Znamená to, že v jeden moment Třinecké železárny budou provozovat vysokou pec i obloukovou pec současně?
V určitý moment se musí výroba překrýt. Jak dlouhý ten moment bude, to zase závisí na stavu povolenek, jak vůbec bude ta ekonomika vycházet.
Roman Heide (1976)
Absolvoval magisterské i postgraduální studium oboru materiálové inženýrství na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava.
Působil v manažerských pozicích ve společnostech Pilsen STEEL, Vítkovice Heavy Machinery, Sheffield Forgemasters.
Do Třineckých železáren přišel z pozice předsedy představenstva a generálního ředitele plzeňské společnosti ŠMT (dříve Škoda Machine Tool).
Je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se věnuje turistice, lyžování, jízdě na kole, četbě a rodině.
Zdroj: Třinecké železárny
Stejně jako ocelářství si nyní prochází krizí i evropský automobilový průmysl, někteří výrobci už proto řeší konverzi na zbrojní výrobu. Je tahle cesta reálná i pro Třinec?
To by vyžadovalo výrobu tanků a obrněných vozidel s velkým podílem oceli. Když se podíváte na válku, kterou máme za humny, tak tam jsou top hitem drony, v nichž je pro ocel poměrně malý prostor. Největší výrobce vojenské oceli jsou Němci.
Na Ukrajině ale hraje důležitou roli i dělostřelectvo, kde je oceli dost…
Ty firmy nás nepoptávají. My se do firem, které staví děla, ani nedostaneme. A je to i jiná technologie.
„Lidé nejsou, přirozeně zeštíhlíme“Takže podobné úvahy pro vás nejsou aktuální?
Máme jednu českou firmu, která dnes vyrábí pro zbrojní průmysl. Jsou to právě nábojnice pro munici ráže 155 milimetrů.
I vy upozorňujete na příval levné suroviny z Asie. Ovšem dle statistik se průběžně zvyšuje i objem ruské oceli, která do Česka dorazí. Jak je to možné?
Férově, pokud tady někdo něco dodá z Ruska a není to na sankčním seznamu, je to legální. Ale sankční seznam je tak široký, že bych tady moc věcí z Ruska nečekal.
Když se sem dostávají z těch „-stánů“, to už je věc celní politiky. Hodně se sem dostává i z Ukrajiny. Jde o produkci oceli, na kterou mají od státu pardon a neváží se na ni cla. Konkrétně jejich ocelový drát je pro nás konkurenční.
„Říct teď přesné datum, kdy výroba surového železa ve vysoké peci skončí, nemá smysl,“ tvrdí Roman Heide.Foto: Třinecké železárny
V Třineckých železárnách nyní zaměstnáváte 6500 lidí, zároveň vidím, že robotizujete a obsluha obloukové pece asi taky bude míň náročná než té vysoké. Jak to budete mít s lidmi v dalších letech?
Vidíme demografický vývoj, lidi nejsou, nepřicházejí, o tuhle práci nemají takový zájem, jak bychom si představovali. Jen v Třinci překročí do roku 2032 hranici odchodu do důchodu více než 1300 zaměstnanců.
Úředníka či účetní nahradíte AI nebo jiným člověkem, ale řemeslné profese ne. Takže transformace nám přináší i trošku útěk z budoucího průšvihu, protože přirozeně sníží objem práce a my přirozeně zeštíhlíme.
Pokud je řeč o transformaci, kde vidíte region za pět deset let?
Pokud se nám podaří postavit obloukovou pec, tak to vidím velice optimisticky. Zkonsolidujeme se, zeštíhlíme, zaměříme se na obtížnější typy oceli, stabilizujeme se a budeme v regionu hráčem číslo jedna. To je naše vize pro další generace.
Když se ale podíváte ještě z většího nadhledu na celý Moravskoslezský kraj a jeho budoucnost?
Myslím, že ten region už to ukázal sám. Prošli jsme trošku šíleným obdobím, kdy se až překotně zavřely doly. Dva a půl tisíce lidí zmizelo. Zavřela se prvovýroba v Liberty, tam taky ubylo dva a půl tisíce lidí.
Region to absorboval. Sám dokázal, že je životaschopný. Region je silný, je pracovitý a je tady hodně technologií. Pokud se zde ještě objeví oblouková pec a gigafactory na Karvinsku, kraj to jen posílí. Začne být zajímavý tím, že už tu nebude jen těžký průmysl.
Čili překonat několik těžkých roků a bude líp?
Teď jsme ve stadiu těžké nemoci, a pokud se uzdravíme, pak zase budeme moct skákat přes kaluže.
Těch těžkých roků bude ještě pět?
Pravděpodobně ano.
Máte strategii, jak je zvládnout?
Tu máme připravenou. Přežijeme.
Připomeňte si: Na konci letošní zimy se přímo v ostravských Vítkovicích demonstrovalo proti emisním povolenkám