Nad tropickým Pacifikem se právě formuje klimatický jev, který podle nejnovějších modelů překoná veškeré dosavadní záznamy, a to s mimořádně vysokou mírou shody mezi jednotlivými předpovědními systémy. Klimatologové mluví o takzvaném super El Niño, který by mohl dosavadní rekord z let 2015 a 2016 překonat o téměř celý stupeň Celsia, což je podle jednoho z autorů analýzy jedna z mála předpovědí, která ho v jeho kariéře skutečně šokovala.

Podle analýzy americké neziskové organizace Berkeley Earth, kterou popsal časopis New Scientist, ukazuje devadesát procent ze stovek simulací čtrnácti různých předpovědních modelů, že teplota povrchu tropického Pacifiku dosáhne úrovně, jaká nebyla za posledních sto padesát let pozorování zaznamenána. Očekávaný vrchol má podle těchto modelů činit 3,6 stupně Celsia nad průměrem, což je výrazně víc než dosavadní rekord 2,75 stupně, zaznamenaný během silného El Niño v letech 2015 a 2016.

Klimatolog Zeke Hausfather z Berkeley Earth svůj osobní údiv nad výsledky popsal na tiskové konferenci pro novináře přímo slovy, že jde o jeden z mála případů, kdy ho klimatická předpověď opravdu šokovala, a upozornil, že i medián všech modelů počítá s překonáním rekordu o 0,8 stupně Celsia. Podrobnější technický rozbor, který Hausfather zveřejnil na svém blogu a který shrnuje server Yale Climate Connections, dodává důležitý kontext, rozdíl mezi nejsilnějším a pátým nejsilnějším El Niño za posledních sto padesát let činí obvykle jen zhruba půl stupně Celsia. Odchylka, kterou nyní modely předpovídají pro rok 2026, je tak podle jeho slov mimo veškerý dosavadní pozorovaný rozsah.

Samotný mechanismus El Niño spočívá v oslabení východních pasátových větrů v tropech, což umožňuje vodě nahromaděné ve východoasijském takzvaném teplém bazénu vracet se zpátky směrem k východnímu Pacifiku. Srážky se přitom posouvají na východ a dále oslabují pasátové větry, čímž vzniká samo se posilující smyčka. Přestože jde o přirozený cyklus, přidává se podle Berkeley Earth k již existujícímu globálnímu oteplení o 1,4 stupně Celsia a po celém světě spouští extrémní počasí.

Rychlost, jakou se letošní jev rozvíjí, je podle dostupných dat rovněž bezprecedentní. Teplota povrchu vody ve středovýchodním Pacifiku už dosáhla 2,1 stupně Celsia nad průměrem, což výrazně převyšuje nárůst 1,6 stupně zaznamenaný ve stejném období roku během předchozího rekordmana v rychlosti nástupu, tedy El Niño z let 1997 a 1998. Podle podrobnější analýzy zveřejněné na serveru The Climate Brink se letošní jev navíc rozvíjí z opravdu chladného výchozího stavu, na rozdíl od roku 2015, kdy start ovlivnil ještě předchozí slabší El Niño jev.

Dopad na globální teploty se podle predikcí projeví hlavně v následujícím roce. Server New Scientist uvádí, že globální teploty v roce 2027 pravděpodobně dosáhnou 1,7 stupně Celsia nad předprůmyslovým průměrem, což by překonalo dosavadní rekord z roku 2024, kdy teploty dosáhly 1,5 stupně. Vzhledem k rychlosti nástupu tohoto konkrétního jevu přitom podle serveru Carbon Brief existuje i určitá šance, že rekordně teplý bude už samotný rok 2026. Klimatolog Robert Rohde z Berkeley Earth na tiskové konferenci upozornil, že s ohledem na tato čísla dvacetiletý teplotní průměr pravděpodobně do roku 2029 překročí hranici 1,5 stupně Celsia, čímž by svět nesplnil cíl stanovený Pařížskou dohodou, protože podle jeho slov už dnes svět přesahuje 1,4 stupně a zbývá jen velmi malá rezerva.

Dopady se přitom podle regionu výrazně liší. Hustě obydlená jižní Čína může podle předpovědí čelit silným dešťům na jaře a v létě se zvýšeným rizikem povodní na řece Jang-c‘-ťiang, kde podobné povodně během super El Niño v letech 1997 a 1998 zabily přes tři tisíce lidí. Severovýchod Spojených států bývá během El Niño sušší, zatímco jih USA zažívá vlhčí počasí, které dokáže v místech jako Kalifornie spustit sesuvy půdy. Austrálie má tendenci vysychat, což zvyšuje riziko lesních požárů podobných těm z takzvaného Černého léta 2018 a 2019, zatímco Indie, jižní a střední Afrika i části střední a jižní Ameriky čelí riziku sucha, které by mohlo zvýšit ceny komodit jako rýže, káva nebo kakao i v zemích, které samy suchem přímo postiženy nejsou.

Ekonomické důsledky podobně silného jevu mohou být podle rozboru zveřejněného v časopise Nature mimořádně vysoké. Klimatolog Justin Mankin a jeho kolegové odhadli, že extrémní počasí spojené se silným El Niño z let 1997 a 1998 zmenšilo globální ekonomický růst v následujících letech o 5,7 bilionu dolarů, a pokud se letošní předpovědi potvrdí, mohl by podle Mankina současný jev způsobit ekonomické ztráty až deset bilionů dolarů do roku 2032. Silné El Niño jevy navíc podle Hausfathera škodí i ekosystémům, včetně rozsáhlého blednutí korálových útesů, které se očekává i letos, a proto je podle jeho slov potřeba se na podobné dopady začít připravovat už dnes, včetně budování systémů pro zvládání sucha.