Nenašel ho v Praze, ale v Bratislavě. Teprve osmnáctiletá studentka herectví Zuzana Cigánová se přes noc stala symbolem jednoho z nejkrásnějších a nejsmutnějších příběhů lásky v dějinách české kinematografie. Terina v jejím podání nebyla jen pasivní múzou mladého studenta Vojty, v podání Jaromíra Hanzlíka, byla jako letní bouřka – divoká, nespoutaná, neuchopitelná. S lehkým úsměvem a přirozeným půvabem dokázala vyjádřit čistou radost ze života i předtuchu tragického osudu, který ji v příběhu potká. Mezi Cigánovou a Hanzlíkem to na plátně neskutečně jiskřilo. Jejich láska v prostředí pouťových kolotočů, vyhrocená rivalitou s dospělým a drsným majitelem střelnice Viktorem s tváří Štefana Kvietika, působila nesmírně autenticky.

Splněné přání

Ačkoliv pro české diváky už Zuzana Cigánová navždy zůstane Terinou, její profesní život je daleko pestřejší. Na svět přišla 23. června 1947 v Bratislavě. Zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou stane známou herečkou. K filmování se dostala náhodou. Jako třináctiletou si ji vybral režisér Andrej Lettrich do povídkového filmu Trinásťroční, do příběhu Malá manekýnka. Zuzanu to ale táhlo i k výtvarné tvorbě. Měla ji v krvi. Maminka byla malířka a starší bratr Petr se rovněž vydal tímto směrem, stal se z něj loutkář a výtvarník. Sama Zuzana dlouho váhala, nakonec se po maturitě na gymnáziu přihlásila na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě.

Tady do jejího života podruhé vstoupila náhoda. Když skládala zkoušky, byl v komisi i herec Ladislav Chudík, jehož velmi zaujala a doporučil ji Otakaru Vávrovi, který se právě chystal natáčet film Romance pro křídlovku. Režisér si Zuzanu pozval do Prahy, párkrát se prošla před kamerou a roli získala. Tragická postava Teriny pro ni představovala splněný sen. Hrubínovu Romanci pro křídlovku totiž zbožňovala. „Pro mě je ten film, jako by člověka hned na počátku potkala největší láska, se kterou se už pak vše další srovnává… A jenom málo z toho takové srovnání snese,“ svěřila se Zuzana Cigánová po letech novinářům.

Oživila dávnou lásku

Na natáčení vzpomíná jen v tom nejlepším. Vávra na ni byl velmi milý a měl pro ni jako pro nezkušenou začátečnici pochopení. Mimořádným zážitkem pak pro Zuzanu bylo setkání se samotným Hrubínem. „Byl ušlechtilý a milý. Stál v pozadí, do ničeho se nemíchal, trošku se usmíval a pozorně se díval. A donesl mi růži, to si mladé holky zapamatují. Mám od něj i knížku Romance pro křídlovku. Napsal mi tam: Milé Zuzance, jejíž mládí a krása má moc oživit stín Terinina osudu. Její František Hrubín, červen 1966,“ vzpomínala Zuzana Cigánová. Nejvíce se ale přátelila s kameramany. A jeden z nich, Jiří Stöhr, se po čase stal jejím manželem.

Jaromír Hanzlík po fenomenálním úspěchu filmu nastoupil rovnou do divadla. Zuzaně Cigánové režisér Vávra doporučil, aby šla studovat pražskou Akademii múzických umění. Zajistil jí rovnou i ubytování u herečky Vlasty Chramostové. Zuzana lákavou nabídku zdvořile odmítla. Nechtělo se jí opustit Bratislavu, navíc byla velmi fixovaná na svoji maminku. Aniž to možná tušila, kariéru si tím velmi poškodila. Když Vávra o něco později točil slavné Kladivo na čarodějnice, ze školy ji pro potřeby natáčení již neuvolnili. Českým divákům i režisérům se tak pomalu a jistě vytrácela z očí.

Prázdninové dobrodružství ji přivedlo k psaní knih

Zuzana se začala soustředit především na divadlo, během studií hostovala na Nové scéně, po škole zamířila rovnou do Slovenského národního divadla. Na jevišti tohoto předního stánku kultury ztvárnila desítky ikonických rolí. V současné době ale v žádné hře nevystupuje.

Zuzana si mimo divadlo našla čas i na filmování. Žádný další film ale již věhlasu Romance pro křídlovku nedosáhl. Přesto si zahrála asi ve stovce filmů a televizních inscenací. Znovu si na ni mimo jiné vzpomněl Andrej Lettrich, který ji obsadil do krimifilmu Prípad krásnej nerestnice. Na své si ale přišli i čeští fanoušci detektivního žánru. Zuzana se objevila po boku Jaroslava Satoranského ve filmu Sázka na třináctku. Slovenská televize jí dala příležitost například ve slavném muzikálu Na skle malované. Zatím naposledy se před kameru postavila v roce 2025 v historickém dramatu Fichtelberg. V televizi se pak ve stejném roce připomněla v jedné z epizod seriálu Neuer.

Zuzana Cigánová se ale dokázala uplatnit i mimo herecký svět, nalezla v sobě literární talent a stala se autorkou několika knih. Psaní objevila díky manželovi. Jiří Stöhr, který pracoval jako kameraman ve Filmovém studiu Barrandov, se zúčastnil dvou významných expedic. V roce 1968 to byla Expedice Lambaréné, která vezla vozem Tatra 138 zdravotnický materiál do nemocnice Alberta Schweitzera v africkém Gabonu. Stöhr nebyl jen expedičním kameramanem, ale jako spolurežisér, spoluscenárista a spoluautor komentáře se podílel i na osmnáctidílném televizním seriálu Expedice Lambarene, který tuto výpravu dokumentoval.

Foto: Hynek Moravec/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Slavnostní odjezd expedice ze Staroměstského náměstí

Na konci osmdesátých let se stal vedoucím Expedice Tatra kolem světa, která byla s Tatrou 815 GTC uskutečněna v letech 1987 až 1990. Dvoudílný celovečerní dokument o výpravě ale nebyl nikdy odvysílán, stejně tak nevznikl ani plánovaný seriál. K této tři roky trvající expedici se nakrátko připojila i Zuzana Cigánová s dcerou Katarínou. Byl to pro ni neskutečný zážitek, spatřila jezero Titicaca, vodopády Iguazu či Machu Picchu. Cesta pro ni zároveň znamenala vstup do světa literatury. „Jedny prázdniny jsme se mohly s dcerou připojit k expedici Tatra kolem světa. A já jsem si uvědomila, že nejsem schopná si všechno zapamatovat. Že nemám dost velké oči ani hlavu, aby se mi do nich všechno vešlo. Proto jsem si začala psát deníček. Z toho vznikla knížka Kousek cesty kolem světa. Pak přišly další,“ popsala své literární začátky v jednom z rozhovorů.

Úspěšná autorka knih

Ukázalo se, že má talent. Psaní ji navíc chytlo natolik, že se mu začala věnovat naplno. Dnes má za sebou již celou řadu knih, často velice úspěšných. Jedna z nich – Šampaňské, káva, pivo – byla ve finále slovenské soutěže Anasoft Litera, což je obdoba české Magnesie Litery.

V románu Aksál popisuje lásku naruby. „Protože láska, to je příroda v nás. A příroda je nejmocnější. Dělá si, co chce. I živelné pohromy. První pohled, první dotyk… a vlna tsunami smete všechno, co dosud dávalo smysl. Dívám se na to očima známého, a přece celkem jiného trojúhelníku,“ vysvětlila autorka. Krásná Terina z Romance pro křídlovku je tak dnes především spisovatelkou. Jak ale říká: „Já píši jen tehdy, když se mi chce a jen to, co se mi chce. Nemám v tomto směru žádné vzdělání, píši jednoduše tak, jak se mi chce.“

I po desetiletích zůstává Romance pro křídlovku klenotem české kinematografie a Terina v podání Zuzany Cigánové jednou z nejvýraznějších dívčích postav šedesátých let.