Před pěti lety, když na jižní Moravě udeřilo nejsilnější tornádo v naší historii, varovali před extrémním nebezpečím už tři dny dopředu. Bohužel přesné místo uhodnout nemohli. Kdy a kde tornádo přesně udeří, totiž nedokáže nikdo předpovědět, pouze supercelu, která mu umožní vzniknout.
Robin Duspara se jako malý kluk bál bouřek. Maminka mu dokonce vždy musela připravit čaj na bolení břicha, když se poprvé zablesklo. Ale i přes svůj strach nezalezl pod gauč a běhal od okna k oknu a pozoroval, co se na nebi nad ním odehrává.
Nakonec strach překonal, a když v druhé třídě otevřel atlas světových katastrof, překreslil a odevzdal jako úkol právě kresbu tornáda a článek o něm. To předznamenalo jeho životní vášeň a poslání, nad kterým kroutili nechápavě hlavou i jeho rodiče.
„Nikdo v rodině nebyl meteorolog ani nestudoval přírodní vědy. Já byl tehdy na osmiletém gymnáziu a v roce 2006, kdy mi bylo skoro třináct let, se mi do ruky dostala kamera na takové ty malé kazetky. Tehdy jsem poprvé zaznamenal bouřku. Bylo to 13. května a zachytil jsem shelf cloud, typ bouřkového oblaku, který se tvoří na čele postupující bouřky a vypadá jako tmavý horizontální válec,“ popisuje lovec bouřek.
Tornáda, která se letos objevila například na Rychnovsku nebo na Děčínsku, nevznikla v supercele.
„Zaměřil jsem se na sledování výstrah a dat z meteorologického radaru. Tehdy to samozřejmě bylo ještě takové ‚pravěké‘ malé tmavé okénko, které se aktualizovalo po třiceti minutách. Četl jsem i anglické učebnice určené ke studiu meteorologie na vysoké škole. O dva roky později jsem začal vydávat vlastní předpovědi map bouřek,“ popisuje Duspara, který kvůli nemoci často chyběl ve škole a čas na lůžku vyplňoval studiem mračen.
Nyní se svým šestnáctičlenným týmem, stovkami amatérských pozorovatelů a desítkami tisíc fanoušků na sociálních sítích permanentně sleduje bouřkovou situaci nad naší republikou, protože léto je hlavní bouřkovou sezonou.
„Opravdová bouřková sezona začíná tak po 20. květnu a trvá až do konce srpna. Ale ty nejsilnější bouřky k nám přicházejí od poloviny června do poloviny července.“
Foto: archiv Robina Duspary
V roce 2017 lovil Robin Duspara bouřky v Oklahomě a Coloradu, kde se vyskytne až padesát tornád za rok.
„Ovšem tornáda, která se letos zatím objevila například na Rychnovsku nebo na Děčínsku, nevznikla v supercele. Ve slabé přeháňce se objevil studený vzduch nad zahřátým podložím, vlhkost a střih větru způsobily rotaci, která dala vzniknout trombě (rotujícímu vzdušnému víru ve tvaru trychtýře, který se spouští z oblaku k zemi), a ta se na některých místech dotkla země. Tato tornáda na principu tromby nejsou tak silná, dlouhotrvající a nebezpečná,“ vysvětluje Robin Duspara.
Ten po zachycení tornáda vždy vyráží na terénní průzkum, kde v těchto případech většinou dojdou k závěru, že dotkla-li se tromba skutečně země a nebyl to jen například optický klam, je hodnoceno na Fujitově stupnici jako F0 či F1. „Tornáda vytvořená supercelou mají mnohem větší sílu, trvají delší dobu a způsobují daleko větší škody,“ dodává.
Supercela je silná a organizovaná bouře s rotujícím jádrem, která může produkovat velké kroupy, ničivý vítr, přívalové srážky a někdy i tornáda. Právě z jedné takové supercely vzešla ničivá síla, která řádila po sedmé hodině večer 24. června v roce 2021 na Hodonínsku.
Na ten den si Robin Duspara velmi dobře pamatuje. „Že se něco takového může stát, jsme věděli tři dny dopředu. Šlo o ideální podmínky pro tvorbu supercel. Ale ten bouřkový pruh se táhl od jižních Čech až po hranici s Polskem. Postupně se to samozřejmě upřesňovalo, ale v ten den, tedy 24. června, jsme ohlásili stupeň extrémního nebezpečí, tedy naší nejvyšší experimentální předpovědi,“ vybavuje si.
Síla větru byla taková, že odhazovala auta, poškodila zdi domu a nedaleký les srovnala se zemí.
„Na našem území se objevily desítky supercel, z nichž mohou vzniknout tornáda. Ale my jsme nechtěli šířit paniku nebo varování na úrovni poplašné zprávy. Takže jsme se drželi pouze tohoto veřejného varování před supercelami,“ vysvětluje lovec bouřek s tím, že běžně ze sta supercel vznikne tornádo z jedné jediné.
Nejvyšší pravděpodobnost vzniku tornáda ho tehdy z centra Prahy vedla na Vysočinu, kde se očekávaly ty nejsilnější bouřky.
„Nakonec se to tam přehnalo a tornádo udeřilo na jižní Moravě. To byla vlastně velká náhoda. Kolegové byli na cestě, ale dorazili na místo až v momentě, kdy se tornádo vtahovalo dovnitř. Já spolu s lidmi z Českého hydrometeorologického ústavu, Amatérské meteorologické společnosti a evropské asociace (ESSL) jsme vytvořili tým, který až druhý den na místě dokumentoval škody a dělal průzkum intenzity.“
„Propočítali jsme se až na sílu F4. Nejsilnější tornádo na území naší republiky v moderní historii,“ uvádí Robin Duspara. Své závěry vyvodili nejen z toho, co na místě viděli a naměřili, ale i ze svědectví lidí, kteří největší katastrofu takového typu u nás přežili.
„Musel jsem se až obdivovat těm lidem, jak přesně byli schopni vše popsat, jaké svědecké výpovědi poskytnout. Přitom i pro mě osobně to byl strašlivě smutný pohled. Vidíte zbourané obvodové zdi, obrovské díry, kterými nahlížíte do zničených dětských pokojíčků. Rozhodně ta má emoce byla zlá a nešťastná. S hrůzou jsem sledoval, co tornádo napáchalo,“ popisuje člověk, který bouřky celý svůj život zkoumá.
Největším zabijákem jsou létající trosky
Hlavními hodnotícími kritérii jsou právě rozsah škod a rychlost větru v oku bouře. Tu při podrobném průzkumu terénu odborníci odhadovali na přibližně 267 až 324 km/h, protože uvnitř tornáda nebyla změřena.
„Síla větru byla taková, že odhazovala auta, poškodila zdi domu a nedaleký les prakticky srovnala se zemí,“ doplňuje. Tehdy však nikdo v této zemi neměl nejmenší zkušenost s takovou sílou bouře. A tak se našli i tací, kteří si místo hledání úkrytu natáčeli tornádo na mobily.
„Z vědeckého hlediska to bylo velmi cenné, ale reálně to byl extrémní hazard. Hrozilo jim obrovské nebezpečí,“ připomíná Robin Duspara s tím, že po této zkušenosti si to zřejmě uvědomili i ti, kteří to sledovali, byť jen ve zprávách nebo na sociálních sítích.
„Stále stojí za to opakovat, že přijde-li varování před extrémním nebezpečím vzniku supercel, nebo dokonce už je potvrzené a blíží se tornádo, je nejlepší se ukrýt ve zděných budovách, co nejdál od oken. Ideálně doma, třeba v chodbě nebo v koupelně, ve vaně,“ radí lovec bouřek.
Foto: archiv Robina Duspary
K významným „úlovkům“ patří shelf cloud – tmavý horizontální válec, který se vytvoří na čele bouřky.
„Největším zabijákem jsou totiž létající třísky. Tehdy na Moravě jsme našli dřevěné třísky zabodnuté do zdi v hloubce třiceti centimetrů. Nejnebezpečnější je být v blízkosti oken. Sklepy bych také moc nedoporučoval, protože v Česku bývají často pod domy a tam hrozí, že by východ zůstal zasypán troskami domů,“ doplňuje s tím, že vhodnější jsou sklepení vybudovaná v podzemí na pozemku dál od domu.
Tak, jak to mají například obyvatelé USA, kde Duspara sbíral své zkušenosti při lovení bouřek v roce 2017. „Šlo o výzkum geneze tornáda, tedy princip jeho vzniku a sledování jeho sekundárních větrů. Používali jsme moderní Dopplerův radar, který umí měřit nejen polohu srážek, ale i pohyb vzduchu uvnitř bouře a pomáhá tak odhalovat rotaci vedoucí ke vzniku tornád. Ten se aktualizuje každých sedm sekund a dokáže detekovat zárodek tornáda,“ vysvětluje lovec bouřek s tím, že zkušenost z dob, kdy si mohl o takovéto technologii nechat jen zdát, se mu v Elk City ve státě Oklahoma v květnu hodila.
„Byli jsme rozděleni do několika aut a rozmístěni tak, aby se nám podařilo dostat do oka tornáda technologii, která dokáže jeho vlastnosti a rychlost zaznamenat. Každá bouřka se loví jinak. Jenomže tehdy nám selhaly radary a k nám se blížily kroupy velké jak tenisáky, letící vysokou rychlostí.
Pozorovali jsme takto i čtyřicet blesků, které se odráží z vrtulí větrných elektráren do mraků.
Jakmile nám vypadly technologie, začal jsem se řídit tím, co vidím. Dokážu si i zpětně vizualizovat to, co jsem viděl a zažil u nás na nebi. Věděl jsem, že musíme ujet před takovým výrazným pruhem až nazelenalé barvy na čele bouřkového mraku,“ vzpomíná. „Podařilo se nám to. Vykličkovali jsme mezi kroupami bez úhony. Ostatním to značně poničilo auta. Ale nikomu se nic vážného nestalo,“ vypráví Duspara s tím, že lovci bouřky zkoumají, snaží se je zaznamenat, ale nehrají si na kovboje.
„Máme respekt k těmto jevům. Důležitější než cokoli, co bychom zachytili, je naše bezpečnost a zdraví,“ dodává. Toto tornádo dostalo nakonec známku F3. Podobné zkušenosti pak český lovec bouřek nasbíral ještě ve státě Colorado, kde se podle různých statistik vyskytne třicet až padesát tornád za rok.
Větrníky posílají blesky mrakům zpět
K zajímavým momentům, které však nikoho neohrožují, se dostal i na českém nebi. Podílel se na odborném výzkumu blesků spojených s větrnými elektrárnami a je spoluautorem mezinárodní studie na toto téma.
„Jde o fenomén, kdy nad větrnými farmami, tedy územím, kde je více větrných elektráren nebo vysílačů vysokých i dvě stě metrů, dochází v zimě při oblačnosti, tedy když padají takové ty drobné krupky, kroupy nebo sněhové vločky, k výbojům. Pozorovali jsme takto i čtyřicet blesků, které se odráží z vrtulí do mraků,“ popisuje zajímavý jev lovec bouřek.
„Otázkou výzkumu je, zda to zaznamenávat jako bouřku, nebo jen jako výboje. To, k čemu dochází, totiž ve skutečnosti není souvislá blesková aktivita, ale výboje právě jen v této oblasti, a mohlo by to ovlivnit statistiky záznamů bouřek v zimním období. Jde prokazatelně o výboj, který při takových podmínkách míří z vrtule větrníku zpět do mraků nesoucích oblačnost,“ vysvětluje.
„Jsme nyní v procesu zkoumání. Je to skutečně zajímavý jev, ale chci zdůraznit, že nijak nebezpečný. Rozhodně ale větrníky nemají žádný vliv na vznik bouřkového oblaku nebo nebezpečných jevů,“ ubezpečuje Duspara.
Co by nás mohlo v letošním létě na nebi překvapit nebo, nedej bože, vyděsit, lovec bouřek předpovědět pochopitelně nedokáže. Ale je velmi pravděpodobné, že supercely, tedy nejnebezpečnější typ bouře, která rotuje kolem své vertikální osy, se našemu území nevyhnou.
„Tyto silné bouřkové systémy, které mají delší životnost, jsou u nás obvyklé právě v červnu a červenci. My permanentně sledujeme bouřkovou situaci, frontální systémy, přesuny tlaku. Předpovědní modely vycházejí každé tři hodiny, kdy se upřesňují, mění a ukazují, kdy fronta zpomaluje, nebo naopak zrychluje,“ popisuje.
Foto: archiv Robina Duspary
Extrémní bouřková aktivita přinesla nad území USA nevídané množství blesků najednou.
Aby vznikla opravdu silná supercela, která může vyprodukovat tornádo, muselo by se sejít víc parametrů. „Je to, jako když vaříte polévku. Je složena z mnoha ingrediencí. Sledujeme ukazatel zvaný CAPE, který informuje o dostupnosti potenciální energie k tvorbě bouřky a dynamické parametry – střih větru a helicitu, tedy jak moc se vítr s výškou stáčí a mění rychlost.“
„Vliv má také terén, tedy zabrzdí-li bouřku hory, kde zeslábne, nebo se naopak objeví u vodních ploch a lesů, kde k tvorbě přispěje vyšší vlhkost,“ vysvětluje expert s tím, že právě terénní vlastnosti mohou za to, že například nad jednou vískou zuří desítky minut bouře a kousek vedle svítí celé odpoledne slunce.
Jakmile v předpovědi lovci bouřek zachytí instabilitu, tedy potenciál vzniku silné bouře, připraví si techniku, určí rozmístění jednotlivých pozorovatelů a vydávají se do terénu.
„Sdílíme si polohu, posíláme fotky, přesouváme se podle meteorologických radarů, které už dnes udávají naměřená data v reálném dění s aktualizací po pěti minutách. Jde nám o to, třeba v případě supercely, dostat se na její jižní cíp, kde je nejvyšší pravděpodobnost vzniku tornád, a následně s technikou do jádra bouřky,“ zjednodušuje postup lovců bouřek Robin Duspara.
Každý z lovců používá svůj vůz s výbavou, kterou si sám nakoupí. Ovšem o obrněncích a speciálně upravených terénních autech s mobilními radary, jako používají Američané, si našinci mohou nechat jen zdát.
„Je to i tím, že u nás by takové úpravy aut neprošly přes STK. Já mám například na ježdění po polňačkách a mezi padajícími větvemi auto za dvacet tisíc korun. A pořizuji každé léto jiné. Někteří si dávají na střechu například magnetický srážkoměr nebo větroměr,“ popisuje a nejen pro letošní bouřkovou sezonu slibuje: „Budeme jistě informovat a varovat, pokud vzniknou supercely. Ale jestli jedna z nich dokáže vyprodukovat tornádo, to se opravdu předpovědět nedá.“
