Neřeknu vám, o jakou prodejnu se jedná, ani o město, kde byste ji našli.
Cílem není reklama, ale spíše ukázka toho, že i ten sebelepší byznysový nápad musíte dotáhnout od A do Z – a vyplatí se nechat si finance i na to poslední, co se na celém projektu zdá nejméně důležité.
Potřebujete prodat potraviny a bez pokladen to nepůjde.
Jenže co začalo jako nouzové řešení, je bohužel novým standardem, který poukazuje na to, že zákazníci tu vlastně ani nejsou vítáni.
Vy sami byste v obchodě dobrovolně stáli hodinovou frontu?
Od nouzového řešení k oblíbenému konceptu
O čem je řeč? O obchodě, který prodává levné potraviny. Před pár lety to začalo jako malá prodejna nabízející zboží, které se ve velkých obchodech neprodalo.
Postupem času prodejna nabírala na popularitě, pomohla jí i strategická poloha, rozšířila své zázemí i sortiment a lidé se sem ochotně vracejí.
Foto: Novinář v domácnosti
Klasické obchody mají stále stejný sortiment zboží. Vyrážím do speciální prodejny, kde si koupím to, co bych jinde kvůli ceně ani třeba neochutnal
Jednou za čas tam vyrazím i já, byť musím smutně poznamenat, že je to opravdu jen jednou za čas.
Na druhou stranu na pojem „levné potraviny“ nesmíte hledět spatra. Na velké obchodní ploše je středobodem zájmu vše, co patří do lednice – sýry, jogurty, párky, mléčné výrobky a různé další pochutiny, mražená jídla a nanuky.
Pozor, nejde o prošlé potraviny – ano, někdy jim zbývá jen pár týdnů do expirace, ale nikdy jsem tu nekoupil nic prošlého.
Jde o zboží značek, které dobře znáte, doplněné o několik lokálních a zahraničních produktů o uzeniny v neoriginálních obalech z podnikových prodejen.
Foto: Unsplash
Snad pokaždé se tady dá najít něco zajímavého k zakousnutí
Já sám si tu chodím vybírat hlavně „dobroty“, které stojí pár korun (a které bych za plnou cenu rozhodně neochutnal), nebo naopak produkty, jaké v obchodech běžně nevídám.
Často jde o speciální edice, a to se ani nebavíme jen o lednici – v samostatné části obchodu, případně v dalších prodejních prostorách, najdete i brambůrky, tyčinky, džusy, čokolády, konzervy, maso, nealkoholické nápoje, ovoce (včetně sezónního) a zeleninu.
A to je jen tak asi polovina toho, co si můžete dát do košíku. A právě tady to začíná – a taky končí.
Nákupní ekvilibristika a infarktové stavy u kasy
Zájem o produkty je takový, že bez košíku dovnitř nesmíte, jenže košíků je omezené množství, a tak fronta vzniká už před vstupem.
Proč? Stačí se podívat na pokladnu a je jasno. Pokladna je vlastně stůl s kasou, na který musíte zboží vyložit a pak ho hned znovu dávat do tašky, protože jinak tu není žádné místo.
Pokladní každý produkt skenuje ručním skenerem a musí dávat pozor, co už naskenovala a co ještě ne – zatímco vy z košíku vytahujete další a další věci.
No, když už jste tady, tak přece nakoupíte pořádně.
Foto: Pixabay
Plné košíky = to nejhorší přijde u pokladny. Tady se zapotíte ještě více než při čekání ve frontě, kde jsou všichni otrávení a nervózní
Na jedné straně vykládáte, ale protože stůl není nafukovací, je potřeba zboží rovnou dávat do tašky. A protože si přitom vlastním tělem balancujete košík, abyste se k němu nemuseli pořád ohýbat, v tu chvíli ani nevíte, jak se jmenujete – jen se soustředíte na „zboží tam a zboží zpět“, zatímco za vámi nedočkavě dýchá zhruba dvacet dalších (a někdy i více) zákazníků s plnými košíky. Nedejbože, když nějaký kód nejde načíst, nebo se objeví nějaký jiný problém.
Chce se říct: vítejte v Česku.
Foto: Pixabay
O chlazené výrobky je tu největší zájem, ale obchod toho má v nabídce daleko více. Otázka ale zní: stojí stání v řadě vůbec za to?
Podobných pokladních míst jsou celkem tři, většinou ale funguje jen jedno jediné. Zaměstnanci si zatím venku pokuřují nebo klábosí – ale to, že nefunguje to nejdůležitější, tedy pokladna, jako by nikoho nezajímalo.
Naposledy jsem byl v prodejně před pár týdny. Ruční košík plný ze dvou třetin – jogurty, sýry, salámy, prostě klasika.
Ve frontě jsem stál 52 minut. Z čela mi kapal pot, tričko propocené a třikrát jsem to chtěl vzdát.
Ostatně nebyl bych první – za běžného pracovního dne skutečně nemám čas hodinu stát na prodejně, která si svých zákazníků neváží natolik, aby jim umožnila rychle a v klidu zaplatit.
Hodina ve frontě jako daň za levný sýr
Když manželka navrhne, že bychom se tam mohli zajet podívat, jestli nemají něco dobrého, okamžitě se mi v hlavě spustí kalkulace, zda mám dvě hodiny volného času – hodinu na cestu tam a zpět a samotný nákup, a hodinu na pokladnu.
Foto: Pixabay
Hodina ve frontě kvůli ochutnávce sýra?
Nebudu se schovávat za to, že bych sám nikdy neodešel – dvakrát jsem to ve frontě nevydržel, zboží vrátil zpět do regálů a košík přenechal dalšímu čekajícímu, který má zjevně tolik volného času, že neví, co s ním.
A nemůžu se zbavit dojmu, že tady zákazníky vlastně nechtějí.
Proč bych měl kvůli nákupu levných potravin investovat i svůj čas?
Řešení přitom není žádná jaderná fyzika
Obchodu jsem už několikrát nechal zpětnou vazbu, ale marně.
Situace se v řadě případů dokonce vyhrotí, padají hanlivá slova a ve vzduchu je cítit agrese. Nedivím se – tohle čekání je dlouhodobé a dlouhodobě zbytečné.
Přitom by stačilo málo: neexpandovat do dalších prodejních míst, zrušit tři pokladní stoly a místo toho udělat jednu pořádnou pokladnu s pásem, na který byste si výrobky vyložili a pokladní by je namarkovala do jednoho ze dvou odkládacích míst.
Foto: Unsplash
Jak by se měl tvářít zákazník, kdy nakoupí spoustu kvalitních potravin za málo peněz? Asi nějak takhle, ale to by nesměl stát hodinovou frontu
Prostě jako staré dobré pokladny v obchodech – není to jaderná fyzika, není třeba vymýšlet nic nového pod sluncem.
Pevný skener, píp píp, a je po problémech. Nákupy by pak opravdu běžely jako na běžícím pásu.
Ano, byla by to nemalá investice, ale máte obchod a můžete mít jakoukoliv nabídku zboží – jenže když to zákazníci vzdávají už u pokladny, je něco špatně.
Kolik peněz musí obchodu protékat mezi prsty jen proto, že lidé nemohou normálně zaplatit tak, jak jsou zvyklí z jiných obchodů? To mi prostě nedává logiku.
Sám bych tam chodil častěji, ale můj čas mi za levné potraviny prostě nestojí. Z tohoto úhlu pohledu by problém nevyřešily ani automatické pokladny – abych si sám namarkoval nákup, kterým dělám obchodu tržbu (a ten mi za to nedá ani mikroslevu), to raději ke klasickým pokladnám a chvíli počkám.
Ale hodinu? Tak to jste mě na delší dobu viděli naposled.
Právě fyzická pokladna má minimálně na mě velký vliv na to, jak se po nákupu cítím.
Pokaždé když jsem na této prodejně, tak si po hodině čekání ve frontě říkám „tak tady už nikdy“, jenže po pár měsících na to zapomenu a pak opouštím prodejnu úplně ve stejném rozpoložení.
Neměl by být pro prodejce spokojený zákazník, který se s nadšením pravidelně vrací, na prvním místě?
vlastní zkušenosti z nakupování v konkrétní prodejně