Počasí už není kulisou ekonomiky. Stává se jednou z jejích vstupních cen.
Pořád jsme zvyklí přemýšlet o hospodářském růstu prostřednictvím úrokových sazeb, cen energií, mezd, objednávek a kurzu koruny. Stále častěji ale bude o výkonu jednotlivých firem rozhodovat také počet tropických dnů, množství vody v půdě nebo teplota výrobní haly.
Čtyřicet stupňů není ekologické stanovisko. Je to provozní podmínka.
Několik desetin výkonu znamená desítky miliard
Výzkum publikovaný Evropskou centrální bankou odhaduje, že výrazná letní vlna veder může snížit ekonomickou aktivitu zasaženého evropského regionu přibližně o jedno procento. Dopad navíc nemusí po prvním dešti zmizet. Po dvou letech byl výkon sledovaných regionů zhruba o 1,5 procenta nižší a v historicky nejteplejších oblastech klesala produktivita práce až o deset procent.
To neznamená, že několik horkých dnů automaticky sebere jedno procento ročního českého HDP. Studie pracuje s regionálními ekonomikami a vlnu veder definuje jako letní teplotu více než dva stupně nad historickým průměrem daného regionu. Mechanicky přenést její nejvyšší odhad na celou republiku by bylo analytické šarlatánství.
Lze ale ukázat, o jakých částkách se bavíme. Aktuální řada Eurostatu uvádí pro rok 2025 český nominální HDP přibližně 347,3 miliardy eur. Při průměrném kurzu 24,693 koruny za euro odpovídá výkon české ekonomiky zhruba 8,57 bilionu korun.
Pokud by souběh nižší produktivity, dražšího provozu a výpadků výroby ubral z výkonu ekonomiky jen čtvrt procenta, odpovídalo by to přibližně 21,4 miliardy korun. Půl procenta představuje asi 42,9 miliardy, celé procento potom zhruba 85,7 miliardy korun.
Nejde o předpověď jednoho konkrétního léta. Je to měřítko.
Jednadvacet miliard není statistický šum ani chyba zaokrouhlení. Je to částka srovnatelná s velkým dopravním projektem, několika významnými nemocničními investicemi nebo celým průmyslovým programem.
Ztráta navíc nevzniká jen ve chvíli, kdy se zastaví továrna. Vzniká po malých dávkách: dělníci potřebují více přestávek, řidiči a skladníci pracují pomaleji, stavební práce se přesouvají na ráno a firmy platí chlazení nebo noční směny.
V kanceláři se zatáhnou žaluzie a rozešle e-mail o pitném režimu. Na stavbě, ve skladu nebo ve slévárně je ekonomická realita o něco méně poetická.
Horko se rozpustí v cenách jídla, elektřiny i práce
Horko se ve výsledovce neobjeví jako jedna přehledná položka. Rozleze se do desítek menších nákladů.
Jedním z nejviditelnějších jsou ceny potravin. ECB odhaduje, že extrémně teplé evropské léto roku 2022 zvýšilo během následujících dvanácti měsíců potravinovou inflaci přibližně o 0,7 procentního bodu proti scénáři bez mimořádného teplotního šoku.
Pro domácnost s ročními výdaji za potraviny ve výši 120 tisíc korun představuje 0,7 procenta přibližně 840 korun. Samostatně to není katastrofa. Vynásobeno miliony domácností a kombinováno s dražší energií, bydlením a službami už jde o tlak, který pocítí spotřebitelé i centrální banka.
Úroky lze zvýšit během několika minut. Ani velmi jestřábí tisková konference ale nevypěstuje další tunu pšenice.
Podobně funguje sucho. Podle Evropské agentury pro životní prostředí stojí evropskou ekonomiku v průměru 9,4 miliardy eur ročně. V mimořádném roce 2022 však účet vystoupil na přibližně 50 miliard eur a produkce obilovin v EU byla v letech 2022 a 2023 více než deset procent pod rekordní úrovní roku 2014.
To je více než pětinásobek dlouhodobého průměru.
Ekonomiku totiž obvykle nezlomí průměrný rok. Rozpočet rozbijí dva nebo tři týdny, během nichž se rozhodne o úrodě, dostupnosti vody nebo spotřebě energie na celé měsíce dopředu.
Další účet přichází prostřednictvím elektřiny. Během veder roste spotřeba klimatizací právě v hodinách, kdy jsou sítě nejvíce zatížené. Mezinárodní energetická agentura uvádí, že v roce 2024 vedla červnová vlna veder na Balkáně k rozsáhlým výpadkům proudu a během července zaznamenaly Srbsko a Chorvatsko rekordní poptávku po elektřině.
Vzniká jednoduchá past. Bez chlazení klesá výkon lidí i technologií. S chlazením rostou náklady, spotřeba a potřeba dalších investic do výroby a sítí.
Klimatizace je proto zvláštní druh kapitálu. Firma za ni utratí peníze, ale nevyrábí díky ní více než dříve. Pouze zabraňuje tomu, aby vyráběla méně.
ECB upozorňuje, že firmy v teplejších regionech investují více do adaptačního vybavení, například chlazení. Tyto investice však vytlačují kapitál, který mohl směřovat do produktivnějších technologií, automatizace nebo vývoje.
Podnik investuje, ale část peněz slouží jen k tomu, aby zůstal na místě.
Evropa už zaplatila stovky miliard. Většinu bez pojištění
Největší účet nevzniká pouze ve výrobě. Přichází také ve chvíli, kdy se opravují silnice, tratě, elektrické sítě, sklady, domy a zemědělské provozy.
Evropská agentura pro životní prostředí vyčíslila přímé ztráty způsobené extrémním počasím v Evropské unii mezi lety 1980 a 2024 na přibližně 822 miliard eur. Jen na roky 2021 až 2024 připadlo přes 208 miliard eur, tedy čtvrtina celého pětačtyřicetiletého součtu.
Průměrné roční ztráty se zvýšily z 8,6 miliardy eur v osmdesátých letech na 44,9 miliardy eur v období 2020 až 2024. Vlny veder představovaly téměř 18 procent celkových škod, tedy prostým přepočtem přibližně 148 miliard eur.
Samozřejmě to neznamená, že celý růst způsobilo jen horší počasí. Evropa má více budov, dražší infrastrukturu a větší množství majetku v rizikových místech. Jenže ani to není argument proti problému. Je to jeho součást.
Čím dražší majetek postavíme, tím důležitější je, zda ho dokážeme chránit a pojistit.
A právě tady se evropská ekonomika dostává k oblíbenému triku: výnos necháme soukromý, riziko nakonec pošleme státu.
Podle Evropské centrální banky je v EU pojištěna pouze přibližně čtvrtina ztrát souvisejících s přírodními katastrofami. V některých zemích činí pojistné krytí méně než pět procent. Zbytek nesou vlastníci, firmy, banky a nakonec veřejné rozpočty.
Když riziko není započítané do pojistky, úvěru nebo ceny nemovitosti, neznamená to, že neexistuje. Znamená to jen, že účet nemá předem určeného adresáta.
A stát bývá v podobných chvílích tradiční sběrnou nevyžádané pošty.
Evropa má sklon řešit každý problém regulací. Jenže na horko nelze vydat směrnici, na sucho kvótu a na slabou úrodu taxonomii.
Lze proti nim investovat.
Do stabilní energetické sítě. Do vodohospodářské infrastruktury. Do chlazení provozů, stínění budov, pojištění, retenčních systémů a pružnější organizace práce. Do tratí, které se při prvním extrému nezvlní, a do měst, kde každá vlna horka nezpůsobí malý provozní kolaps.
Firma, která dokáže přesunout směny, udržet rozumnou teplotu v hale, zajistit vodu a pojistit zásadní majetek, bude produktivnější než konkurent, který každý srpen znovu objeví léto.
Nejde o zachraňování planety. Jde o řízení rizika.
Horko evropskou ekonomiku nezničí. Bude ji zdražovat po malých částkách.
O několik desetin nižší výkon. Vyšší účet za elektřinu. Dražší jídlo. Další pojistka. Další investice, která nevytvoří nic nového, pouze udrží starý provoz.
Nikde nevznikne jedna velká faktura s nápisem „vedro“.
Vzniknou tisíce menších účtů, které se ztratí ve výsledovkách, cenách, státních rozpočtech a pomalejším růstu.
A právě proto je tak snadné je ignorovat.