Hned v pilotním dílu je jednou z prvních obětí gangsterů Čech jménem Emil Kolar. Proč jste si vybral právě nás?

Jeden můj kamarád byl Čech, už bohužel zemřel. Jmenoval se Evžen Kolar. Tu postavu jsem napsal, abych ho rozesmál a zároveň mu složil poklonu.

Vliv vašeho seriálu si leckdo uvědomí, když se začte do pamětí J. D. Vanceho. Současný viceprezident USA ve své knize Americká elegie zmiňuje, že Rodinu Sopránů s oblibou sledovala jeho nemajetná babička. Překvapuje vás, že zrovna ona milovala příběh o mafiánském bossovi z New Jersey?

Nepřekvapuje. Hodně postav v seriálu ostatně bylo depresivních. O Američanech se říká, že usilují o štěstí, což je pravda. Chceme být šťastnou zemí, kam se každý touží dostat. Jenže Spojené státy jsou v současnosti i plné neštěstí, naši občané přitom nejsou zvyklí o sobě takto smýšlet.

Spousta dnešních seriálů je zaměnitelná, což pro Rodinu Sopránů neplatí. Nyní ji objevují i mladí diváci. Jaké z toho máte pocity?

Nesmírně mě to těší. Na druhou stranu každý, kdo seriál zná, pochopil, jaká byla moje matka, (Chase napsal postavu Tonyho zahořklé, narcistické matky podle ní – pozn. red.) a sám cítím, že z úspěchu nemám dovoleno mít radost. Mým cílem nicméně odjakživa bylo poskytnout publiku zábavu.

Napsat hlavní postavu jako antihrdinu a sociopata bylo ošemetné, nemyslíte?

Instinkt mi říkal, že v Americe existuje obrovský, neutuchající hlad po příbězích o italsko-americké mafii. Nikdy mě nenapadlo, že by si Tonyho Soprána diváci nezamilovali. Měli jsme štěstí, že ho ztvárnil James Gandolfini. Byl okouzlující, i když vraždil nebo lidem přerážel kolena.

Rodinu Sopránů jsem původně chtěl natočit jako film. Můj agent mi ale tenkrát říkal, že mafie je vyčpělé, nadužívané téma, které nikoho nezajímá. Námět jsem v šuplíku schovával tři roky, než jsem dostal nabídku od televize HBO pojmout ho coby seriál.

Ten ostatně vypadá velmi kinematograficky. Zvažoval jste, že byste byl filmařem?

Rozhodně ano. Nikdy jsem netoužil být televizním scenáristou, stal jsem se jím náhodou. V sedmdesátých letech, kdy jsem začínal, v Hollywoodu panoval v podstatě apartheid. Jakmile si vás zaškatulkovali jako televizního tvůrce, neměl jste šanci přejít k filmu. Nedostal byste se ani na pouhou schůzku s filmaři.

Z práce jsem býval hodně nešťastný, prostředí mi připadalo zkostnatělé. Hodlal jsem se stát nezávislým filmařem, když vtom mě naštěstí oslovilo HBO. Tamější producenti v případě Rodiny Sopránů zariskovali, což se dnes moc neděje. Televize už nejsou tak odvážné.

Foto: Warner Bros. DiscoveryV šesti řadách seriálu se zdá být vše propojené. Jak jste pracoval s dějovými linkami?

Vždycky se mi líbily divadelní hry, například od Harolda Pintera, a zahraniční filmy, v nichž vám všechno nevyklopí a nevysvětlují každou věc. Navíc se držím Čechovova pravidla. Hlásal, že pokud v prvním dějství pověsíte na stěnu zbraň, do třetího dějství z ní musíte vystřelit.

Které filmy vás formovaly?

Máma mě v dětství brávala na klasiky od Disneyho: Bambiho, Dumba nebo Sněhurku. Pamatuji si, že jsem byl s babičkou na filmu Wait Till the Sun Shines, Nellie režiséra Henryho Kinga, v němž gangster střílí z kulometu.

Zásadní pro mě byla až Slepá ulička v režii Romana Polanského. Vybavuji si, jak jsem vyšel z kina a říkal si: To je ono. Mafiánští protagonisté nejsou žádní hrdinové, jsou to ubožáci ve špatné kondici. Miluji ten film.

Když jste zmínil Sněhurku, tragickými princeznami ve vašem seriálu jsou postavy partnerek gangsterů, Gloria Trillo a Adriana La Cerva, které obě zemřou. Bylo vám jich líto?

Nikdy jsem nelitoval osudu žádné ze svých postav. V Rodině Sopránů je hodně smutku. Hrdinové nicméně neumírají jen násilnou, ale i přirozenou smrtí. Máme v něm více scén z pohřebních ústavů a nemocnic než kterýkoli jiný seriál.

Napsat Adrianinu zkázu bylo obtížné. Můžete si povšimnout, že jde o jedinou zabitou postavu z celého seriálu, u které nespatříte dopad kulky. Prostě jsem to nedokázal udělat. Vidíte jen, jak se plazí a Silvio (pravá ruka Tonyho Soprána – pozn. red.) po ní střílí, ale žádnou krev.

Jak vzpomínáte na představitele hlavní postavy Jamese Gandolfiniho, jenž zemřel před třinácti lety?

Byl skvělý, vše zahrál očima. V jeho tváři jste viděli malého kluka, který byl i ve čtyřiceti letech fascinován světem a vesmírem.

Byli jsme jako bratři. Jednou jsem ho vzal na oběd do italské restaurace Il Mulino na Manhattanu. Objednal si jídlo a pak si stěžoval, že je pálivé. Jeho rodina pocházela z Milána, kde na pikantní nejsou zvyklí. Přitom to byla jen rajčatová omáčka s trochou pepře.

Když zemřel, nešokovalo mě to, protože byl silně sebedestruktivní. Můj kolega Terry Winter mi dokonce říkal, že kdykoli zaslechl v rádiu informaci o zemřelé celebritě, pokaždé se bál, že jí bude James. Během natáčení totiž několikrát zmizel.

Pro HBO připravujete nový seriál. Co o něm můžete prozradit?

Momentálně ten příběh vymýšlím. Bude se týkat CIA a drogy LSD. Ta vznikla ve Švýcarsku (roku 1938 ji vyvinul chemik Albert Hofmann – pozn. red.) a američtí agenti ji kupovali za miliony dolarů, aby z ní vyrobili zbraň. Vymlouvali se na to, že díky LSD nebudou lidé umírat ve válkách, že se prostě zblázní.

Existoval tajný program MKUltra, při němž tu látku testovali na lidech. Říká se, že se do tohoto experimentu zapojil i Charles Manson (sériový vrah a sektář – pozn. red.).

Chystáte i jiné projekty?

Velice mě teď zajímá téma italských Američanů, kteří si v Itálii kupují laciné nemovitosti ve vylidněných městech. Chtějí se vrátit k někdejšímu životnímu stylu, ale na místě je často čeká nemilé překvapení. Klidně bych dál točil mafiánské příběhy, ale žádný takový v kapse nemám.

Existuje někdo, s nímž jste zatím nepracoval a rád byste?David Chase v kostceNarodil se v roce 1945 v americkém Mount Vernonu na předměstí New Yorku. Vyrůstal v nedalekém státě New Jersey v italsko-americké rodině.Osobní zkušenosti, zejména s matkou, jej inspirovaly k sepsání postav v gangsterském seriálu Rodina Sopránů, který televize HBO vysílala v letech 1999 až 2007. Získal za něj jedenadvacet sošek Emmy i pět Zlatých glóbů.Do světa svého seriálu čítajícího šest řad se vrátil v celovečerním krimi dramatu Všichni svatí mafie (2021), který mu dějově předchází. Navzdory pozitivním ohlasům komerčně propadlo.Sám sebe ztvárnil v první epizodě čtvrté řady oblíbeného animovaného seriálu BoJack Horseman na Netflixu.