Andrej Babiš v červenci ve svém videu nechtěně ukázal papír s nadpisem „Jak dál komunikovat PP“. Na něm stálo, že Petr Pavel „je lídr opozice“, mluví za opozici a že opoziční poslanci pouze papouškují jeho názory. Další část doporučovala vykreslovat prezidenta jako loutku jeho okolí a současně radila spor zbytečně nevyostřovat. Jinými slovy: útočit, ale pokud možno tak, aby to nevypadalo jako útok.
Premiér následně vysvětlil, že to nebyly jeho poznámky. Údajně šlo o doporučení „jednoho z občanů nebo fanoušků“, kterých mu chodí desítky. Jeho vlastní poznámky prý byly na opačné straně papíru. To samozřejmě možné je. Neznáme autora dokumentu, a proto nelze vydávat za prokázané, že komunikační kartu připravil Babišův marketingový tým.
Samozřejmě může jít o shodu okolností. Babiš, Macinka, Okamura a Turek možná nezávisle na sobě dospěli ke stejné analýze, stejnému pojmenování i stejnému obrazu prezidenta ovládaného poradci. Stejně tak je ale možné, že sledujeme obyčejnou politickou komunikaci: nejprve se připraví jednoduchá nálepka a potom se dostatečně dlouho opakuje, aby začala působit jako obecně známý fakt.
Právě v tom spočívá její účel. Když prezident vetuje zákon, kritizuje vládu nebo zastává jiné názory na euro a zahraniční politiku, není už nutné zabývat se jeho argumenty. Stačí říct, že jedná jako lídr opozice. Z ústavního činitele se tím udělá stranický soupeř a každé jeho rozhodnutí lze předem odmítnout jako součást kampaně. Je to pohodlnější než věcná polemika a pro publikum mnohem lépe zapamatovatelné.
Možná tedy Babiš skutečně nelhal a komunikační kartu opravdu napsal neznámý fanoušek. V takovém případě by mu ale vládní koalice měla poděkovat. Málokterému občanovi se podaří sepsat komunikační doporučení, jehož formulace se tak dokonale shodují se slovníkem premiéra, ministra zahraničí, předsedy Sněmovny i jednoho z nejviditelnějších vládních poslanců.