Izraelská vláda v posledních měsících několikrát podpořila židovské extremisty, kteří do areálu Skalního dómu a mešity Al-Aksá na Chrámové hoře vtrhli a porušili dohodu, podle které se tam mohou modlit jen muslimové. Zodpovědnost za dohled nad dodržováním této nepsané dohody má právě jordánská monarchie, připomíná deník The Guardian.
Do areálu kolem mešity Izraelci, převážně osadníci, naposledy vpadli v druhé polovině července. Bylo jich více než dva tisíce a vedl je ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir. Jordánské úřady tento incident označují za nejhorší porušení dohody v moderních dějinách.
Dalším důvodem pro svolání nouzové rady jsou nábory Židů do zvláštní policejní jednotky Chrámové hory. To je podle Ammánu další předzvěst, že extremisté v řadách izraelských lídrů během zářijových židovských svátků jordánské opatrovnictví opět podobně zpochybní. Letos se totiž tyto svátky odehrají uprostřed předvolební kampaně, ve které bude vláda premiéra Benjamina Netanjahua včetně jejích krajně pravicových členů bojovat o přežití.
„Je to stálá a nebezpečná hrozba, které se snažíme čelit každým nástrojem, který máme. Varujeme, že pohrávání si se statem quo… může spustit náboženský konflikt, jenž bude mít dopad nejen v Palestině a Jordánsku, ale v celém muslimském světě,“ řekl jordánský ministr zahraničí Ajmán Safádí, který bude středečnímu zasedání předsedat.
Zasedání se zúčastní všichni členové Ligy arabských států a také Turecko, Indonésie, Malajsie a Pákistán. Safádí ke svolání jednání uvedl, že by si celý svět měl uvědomit, že „Jeruzalém je časovaná bomba“. „Snažíme se to nebezpečí vysvětlit. Právně proti němu protestujeme. Snažíme se vytvořit povědomí o bezprostřední hrozbě, kterou pokračování těchto izraelských opatření přináší,“ dodal Safádí.
Jordánské opatrovnictví pro muslimy nábožensky nejdůležitějšího místa v Jeruzalémě, kde podle židovské tradice před třemi tisíci lety rovněž stál Šalomounův chrám, sahá až do doby Osmanské říše. Formalizováno bylo v roce 1878 Berlínskou smlouvou. Ve dvacátém století bylo rozšířeno i na křesťanská svatá místa a následně potvrzeno po válce v roce 1967 a znovu v izraelsko-jordánské mírové dohodě z roku 1994.
Obavy Jordánska, že by porušení dohody mohlo vést ke konfliktu, jsou opodstatněné, protože v tomto století už jednou násilnosti vyvolalo. V září 2000 totiž Chrámovou horu navštívil tehdejší lídr politické strany Likud Ariel Šaron, což se pro Palestince stalo záminkou k násilnostem, a tak začala druhá intifáda, jež trvala čtyři roky.
Nebezpečný je i Západní břeh
Jordánsko má rovněž obavy z možné eskalace situace na Západním břehu. Izraelská vláda by podle jordánských představitelů během tří měsíců, jež zbývají do voleb, mohla vyjít vstříc radikálům, kteří jej chtějí obsadit, aby se jejich okupace stala prakticky nevratnou. Nejhorším možným scénářem by pro Jordánsko byla masová deportace Palestinců.
Ta by totiž destabilizovala i Jordánsko samotné, když by se potýkalo s přílivem rozhněvané a vyvlastněné populace i s ekonomickými náklady jejího přijetí. Zároveň by to ohrozilo jordánskou demografickou rovnováhu. Většinu jordánské populace o 11,5 milionu lidí už nyní tvoří potomci palestinských uprchlíků a původní obyvatelé země se obávají dalšího zředění národní identity.
„Naše stanovisko je takové, že to je červená linie, jejíž překročení nedovolíme. Všem jsme jasně řekli, že pro zastavení jakéhokoliv izraelského pokusu o vyhnání Palestinců do Jordánska uděláme vše, co bude nutné. Nebude to jen porušení mezinárodních zákonů a práva Palestinců zůstat na jejich území, ale bude to také ohromná eskalace,“ uvedl Safádí.
Islamisté sílí
V Jordánsku navíc od války mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás v Gaze nabírají na síle islamisté. Izrael tuto situaci ještě zhoršil, když oznámil, že neprodlouží dohodu z roku 2021, podle které Jordánsku ročně poskytoval 100 metrů krychlových vody, a vrátil se k 50 metrům krychlovým dohodnutým v roce 1994. Jordánsko, které patří k vodně nejchudším zemím světa, má ale mnohem větší populaci než před 32 lety a i současné množství vody je tak výrazně nedostatečné.
Podle mediálních zpráv je snížení dodávek vody ze strany izraelské vlády odvetou za jordánskou kritiku zabíjení palestinských civilistů v Gaze. Izraelští vládní představitelé sami naznačili, že pokud jordánská vláda s kritikou přestane, dodávky vody by mohlo být možné obnovit.
„Protinormalizační sentiment zde kvůli plánům sionistického státu anektovat Západní břeh, odepírání jordánského podílu ve vodní dohodě a každodennímu zpochybňování opatrovnictví mešity Al-Aksá ještě zesílil. Osadníci do mešity Al-Aksá pronikají každý den a palestinským Jeruzalémcům přitom ve vstupu do mešity brání,“ řekla poslankyně za islamistickou stranu Umma Díma Tahbúbová.
Umma je s více než 22 procenty křesel nejsilnější stranou v jordánském parlamentu. Ještě do letošního roku se jmenovala Islámská akční fronta (IAF), než byla přinucena přijmout méně ideologické jméno, přičemž „Umma“ znamená „Národ“. IAF také dříve fungovala jako politické křídlo hnutí Muslimské bratrstvo, jež bylo loni zakázáno.
Jordánskou monarchii vzestup politického islámu zaskočil a zpomalila kvůli němu plány na předání většího množství pravomocí parlamentu. Jordánsko je totiž kvůli svému zeměpisnému umístění a ekonomické situaci bezpečnostně a ekonomicky značně závislé na USA, což podle Tahbúbové Umma chápe.
I přítomnost amerických sil v Jordánsku, jež byla po dekády vnímána jako bezpečnostní záruka, se ale pro vládu stává politickou slabinou. Obzvláště poté, co se jordánské letectvo v posledních letech při sestřelování íránských dronů a raket vyslaných na Tel Aviv ocitlo v roli první linie izraelské obrany.
Minulý měsíc situace eskalovala, když stovky prominentních osobností z jordánské politické, právní a kulturní sféry v otevřeném dopise požadovaly stažení amerických sil ze země. „Zastáváme názor, že jejich přítomnost Jordánsko vystavuje bezpečnostním, politickým a ekonomickým rizikům, které neslouží žádnému národnímu zájmu a zvyšují pravděpodobnost, že bude naše země zatažena do regionálního konfliktu, jehož není účastníkem,“ stojí v dopise.
