První pokus o útěk jim nevyšel, řeku Muru si ale vyhlédli předem

Na podzim roku 1983 se českoslovenští občané Ivan a Václava Navarovi z Prahy spolu se svým malým synem Viktorem pokusili poprvé uprchnout před komunistickým režimem. Během dovolené v Jugoslávii se chtěli pěšky dostat přes hory do Rakouska. Tento útěk jim ovšem nevyšel. Jak v lednu 1988 zavzpomínal Ivan Navara pro americké noviny The Seattle Times, bylo tehdy příliš mnoho sněhu, s pětiletým dítětem by museli překonávat velmi strmé svahy a navíc neměli žádné mapy.

O rok později se manželé Navarovi znovu vydali na dovolenou do Jugoslávie. Na druhý pokus o útěk se připravovali dlouhé měsíce předem. Do Jugoslávie odjeli automobilem, který jim půjčil Václavin otec. Některé věci si s pomocí jugoslávských známých poslali vlakem do Rakouska a část peněz převedli na účet přátel v západním Německu. Byt v Praze byl napsaný na Václavina otce, takže rodina počítala s tím, že jej československý stát nebude moci po jejich emigraci zabavit.

Navarovi tentokrát doufali, že přeplavou 65 až 90 metrů širokou hraniční řeku Muru, která oddělovala Jugoslávii od Rakouska. Dnes tato dravá řeka tvoří přirozenou hranici mezi Slovinskem a Rakouskem. Řeku Muru si Ivan s Václavou vyhlédli již během své předchozí dovolené. Tehdy na ně působila jako poměrně nenápadná řeka, kterou by bylo možné překonat.

„Byla to taková říčka a říkali jsme si, že tudy by to šlo. Jenomže jsme se zmýlili,“ uvedla v roce 2015 Václava Navarová v rozhovoru pro slovenského publicistu Petera Mikšíka. V září 1984 totiž v oblasti celý týden pršelo a Mura byla rozvodněná. Manželé stále zvažovali také cestu přes hory, nepříznivé počasí a náročný terén je však od tohoto plánu odradily.

Třicetiletý Ivan Navara, jeho stejně stará manželka Václava a jejich šestiletý syn Viktor se tak podruhé pokoušeli dostat se na Západ poblíž vesnice Weitersfeld an der Mur v rakouském Štýrsku, a to pouhých dvacet kilometrů od místa, kde se o týden dříve odehrála tragédie rodiny Penkovy z Brna. Bylo 22. září 1984 kolem desáté hodiny večer.

„Tříčlenná rodina vstoupila na jugoslávské straně do řeky. Zatímco třicetiletý Pražan Ivan Navara a jeho šestiletý syn Viktor bezpečně dorazili na rakouský břeh, Václava Navarová se zřejmě dostala do potíží přibližně v polovině toku mezi rakouským a jugoslávským břehem. Od té doby o ní nebyly žádné další zprávy,“ informovala 25. září 1984 agentura AP.

Foto: Andreas Giessauf, CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Takto vypadá řeka Mura v blízkosti rakouské vesnice Weitersfeld an der Mur, kde se Navarovi rozhodli pro přechod z jugoslávské na rakouskou stranu v září roku 1984.

Manžel a syn se dostali do Rakouska, Václava skončila v jugoslávském vězení

Co se tehdy stalo? Navarovi skočili do rozvodněné řeky a museli plavat. Ivan měl na starosti malého syna, Václava plavala sama. Otec se synem následně dokázali silný proud řeky překonat a dostali se na rakouský břeh. Zato Václava takové štěstí neměla.

„Já jsem to nemohla přeplavat. Dostala jsem se do takového vodního víru, ale naštěstí jsem se zachytila nějaké větve a křičela jsem o pomoc,“ zavzpomínala. Její volání zaslechli zaměstnanci nedaleké jugoslávské papírny, kteří si právě střídali směny. Několik mužů skočilo do vody a vyčerpanou ženu vytáhlo na břeh. Následně ji vzali do fabriky a přivolali jugoslávské pohraničníky.

Právě pohraničníci se třicetileté Václavy začali vyptávat, zda se s ní o přechod řeky pokoušel ještě někdo další. Mladá žena nejprve ze strachu tvrdila, že byla sama, nakonec však přiznala, že s ní byli manžel a syn. Vojáci následně prohledávali břeh řeky Mury pomocí silných světlometů. Václavu Navarovou odvezli do vězení, aniž by věděla, zda její manžel Ivan a syn Viktor přežili a dostali se do Rakouska.

Mezitím Ivan Navara požádal s pomocí rakouské policie jugoslávské úřady, aby jeho manželku propustily a umožnily jí překročit hranici. Václava rovněž požádala o politický azyl a uvedla, že její rodina toužila po svobodě a že ekonomické důvody při jejich útěku nehrály žádnou roli. Rozhodující úlohu nakonec sehrál ředitel jugoslávské věznice, kde byla Václava Navarová držena.

„Jak jsem tak stála v té věznici, přišel jeden pán a ptal se „Vy jste paní Navarová? Pojďte se mnou.“ Byl to ředitel té věznice a ten mi pomohl. Ubytoval mě v hotelu, postavil tam dokonce stráž, protože jsme se báli, aby mě někdo neunesl. Vyčistili mi i auto a pak jsem do něj mohla nasednout a jet na hraniční most. V polovině mostu stál starosta rakouského města a řekl: „Vítejte ve svobodné zemi.“,“ popsala paní Navarová moment, kdy se dostala přes hraniční most mezi Gornjou Radgonou a rakouským Bad Radkersburgem na Západ. Dnes se tomuto mostu říká Most přátelství.

Foto: Asurnipal, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Most přátelství (německy Freundschaftsbrücke, slovinsky Most prijateljstva) spojuje od 12. října 1969 rakouský Bad Radkersburg se slovinskou Gornjou Radgonou. Slavnostně jej otevřeli rakouský spolkový prezident Franz Jonas a jugoslávský prezident Josip Broz Tito. Právě přes tento most se Václava Navarová dostala v září 1984 po propuštění z jugoslávského vězení na Západ.

Václava poděkovala jugoslávským úřadům za lidskost a pochopení

Na rakouské straně na Václavu Navarovou čekali novináři, televizní štáby i místní obyvatelé. Mezi nimi stál její manžel Ivan Navara se šestiletým Viktorem a v rukou držel velkou kytici. „Bylo tam neskutečně mnoho lidí. Byla tam televize, vysílalo to rádio a byl tam můj muž s naším klukem. V ruce měl obrovskou kytici květin. Bylo to strašně dojemné,“ vzpomínala Václava.

Prostřednictvím televizních kamer poté paní Václava poděkovala jugoslávským úřadům za lidskost a pochopení. Přestože socialistická Jugoslávie zadržovala lidi při nelegálním překročení hranice a mohla je postavit před soud, v tomto případě Václavu Navarovou nevydala do Československa a umožnila jí, aby mohla jít za svou rodinou na Západ.

Navarovi zůstali v rakouském pohraničním městečku Bad Radkersburg přibližně deset dní. Rakouské úřady jim nabízely azyl, rodina však chtěla pokračovat do Spojených států. Následně odjeli do uprchlického tábora v Traiskirchenu u Vídně a poté byli přemístěni do penzionu poblíž Salzburgu. Do Spojených států přicestovali 25. července 1985.

Po letech se však cesty manželů Navarových rozešly. Ivan Navara se po pádu komunistického režimu začal vracet do Československa, a nakonec se zde usadil natrvalo. Manželství Navarových se později rozpadlo a skončilo rozvodem. Václava, které v Americe začali říkat Wendy, zůstala ve Spojených státech v blízkosti syna Viktora, který si zde založil rodinu.

https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/07/PD_2_19_s3-13.pdf

https://www.eliechtensteinensia.li/viewer/image/000469834_1984-09-25_19840925/3079/

https://dennikn.sk/blog/197806/dramy-na-rieke-mura/

Jožka Pejskar: Útěky železnou oponou (1989), s. 67-68

https://dennikn.sk/blog/238888/mozno-som-prisla-do-tejto-krajiny-zomriet-ale-zomriem-stastna/

https://www.wegumweg.de/en/day-trip/along-the-river-mura/

https://www.louc.cz/memo/memo240816.html