Když režisér Otakar Fuka v roce 1981 natáčel komedii V podstatě jsme normální, navázal na úspěch filmu Pátek není svátek a znovu sledoval osudy rodiny Novákových. Tentokrát se však místo zvelebování chaty dostává do popředí touha po společenském vzestupu, známostech a luxusu, který byl v tehdejším Československu pro většinu lidí jen těžko dostupný. Snímek měl premiéru v březnu 1982 a dnes je zajímavým obrazem mentality své doby.

Dagmar Patrasová dostala šanci na poslední chvíli

Jednou z největších zákulisních změn bylo obsazení role sekretářky Ilony. Režisér původně počítal s Dagmar Veškrnovou, pozdější Dagmar Havlovou. Po úspěchu komedie Vrchní, prchni! ale nakonec padla volba na Dagmar Patrasovou, která tehdy patřila mezi nejvýraznější mladé herečky. Byla vnímána jako sexsymbol a režisér se rozhodl, že toho využije.

Sama Patrasová později přiznala, že rychle získaná popularita nebyla vždy jednoduchá. V rozhovorech vzpomínala, že si musela neustále hlídat svůj vzhled a čelit vysokým očekáváním veřejnosti. „Svým způsobem to byla zátěž, ale ten mladý organismus se s pozorností vyrovnával daleko lépe, než jak se s tím vyrovnávám dnes,“ vysvětlovala. Na samotné natáčení ale vzpomínala ráda především kvůli přátelské atmosféře mezi herci. „Hráli tam báječní kolegové.“

Foto: Profimedia (koupená licence)

Dagmar Patrasová patřila mezi nejkrásnější herečky u nás, zde se synem Felixem a dcerou Aničkou

Petr Kostka chtěl znát důvod každé režijní poznámky

Hlavního hrdinu Karla Nováka ztvárnil Petr Kostka, který byl známý tím, že se nespokojil s pouhým splněním pokynů. Zajímal se o motivaci jednotlivých scén, diskutoval s režisérem Otakarem Fukou a často navrhoval vlastní řešení. „Často se mě ptal, proč má udělat zrovna tohle, proč tamto. Ale tím on byl známý a tázal se tak každého režiséra. Byl to jeho způsob práce, který jsem respektoval. Věděl jsem, že stejně jako mně i jemu záleží na tom, aby výsledek byl co nejlepší. Jeho nápady byly podnětné a mnohokrát jsem mu musel dát za pravdu,“ vzpomínal Fuka.

Po boku Kostky zazářila Jorga Kotrbová jako ambiciózní Eva Nováková. Její postava představuje člověka, který věří, že správné kontakty a majetek otevřou dveře ke spokojenému životu. Právě střet pragmatické Evy s opatrnějším Karlem tvoří hlavní osu celého příběhu.

Herečka raději objevovala Barrandov než kameru

Mladší dceru Jarku si zahrála tehdy dvanáctiletá Magdalena Bičíková. Zatímco mezi záběry většina dětských herců odpočívala, ji lákalo zkoumat věci kolem sebe. „Moc mě bavilo natáčení v barrandovských ateliérech. Mohla jsem tam prolézat všechny rekvizitárny, maskérny, lézt do dekorací nebo se natáhnout na filmovou postel. Prozkoumala jsem jim tam i všechny šuplíky,“ usmívala se. Její filmovou sestru hrála Magda Reifová, která se o mladší kolegyni během natáčení starala. Společně chodily do studijního bufetu, kde Bičíková nikdy nepřišla na chuť tehdy oblíbené paštice. Herectví nakonec opustila a profesně se začala věnovat komunikaci a mediálnímu školení.

Foto: NextFoto (koupená licence)

Petr Kostka měl neustále nějaké dotazy

Přestože hlavní děj stojí na Petru Kostkovi a Jorze Kotrbové, film nabízí řadu výrazných vedlejších rolí. Objevují se v něm například Petr Nárožný jako podnikavý inženýr Mazáč, Josef Vinklář, Jana Švandová, Helena Růžičková nebo Slávka Budínová. Menší, ale zapamatovatelné role dostali také Zdeněk Svěrák a Pavel Vondruška během scén ze školení. Pozornost budí i účast prvorepublikových hvězd. Ve filmu si zahrály Zita Kabátová i Stella Májová, kterou si starší diváci dodnes spojují například s princeznou Zpěvankou.

Zámek i západní technika jako symbol vysněného života

Část natáčení probíhala na zámku Líšno u Benešova, kde se odehrávají scény služebního školení. Zde se hlavní hrdina dostává do řady komických situací a poznává svět lidí, kteří se snaží působit důležitěji, než ve skutečnosti jsou.

Tvůrci si dali záležet také na rekvizitách. Rodina Novákových si pořizuje barevný televizor nebo novou pračku Romo a na večírku u Mazáčových nechybí ani cívkový magnetofon Revox, což byl západní přístroj, který byl pro běžného československého občana téměř nedostupným symbolem prestiže. Podobné detaily podtrhují hlavní myšlenku filmu: že honba za luxusem a společenským postavením nemusí vést ke spokojenosti, ale často spíš ke komickým i nepříjemným situacím.

Zdroje: autorský článek s využitím