Deset zemí, tucet zbrojních firem a jeden jasný vzkaz: Evropa nechce být závislá na americkém protiraketovém systému Patriot donekonečna. Iniciativa FREYJA se z ukrajinského nápadu mění v zárodek kolektivní evropské protibalistické obrany. A děje se to překvapivě rychle — možná až podezřele rychle.
Koalice se rodí za zvuku sirén
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil šestého srpna ve svém večerním projevu, že se k programu FREYJA připojilo deset zemí. Nejde přitom o žádnou vzdálenou budoucnost — iniciativa je podle jeho slov již v aktivní fázi implementace. Koalici tvoří Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Spojené království a Ukrajina. Základ byl položen teprve třináctého července v Paříži, kdy tyto státy formálně vyhlásily vznik Koalice integrované protibalistické obrany. Od deklarace k reálnému zapojení průmyslu uplynuly pouze necelé tři týdny.
Projekt vede ukrajinská obranná firma Fire Point, která na něm spolupracuje s řadou evropských zbrojních gigantů, jako jsou Thales, HENSOLDT, Diehl Defence, Saab, Kongsberg Defence & Aerospace, Leonardo, MBDA, Eurosam, Safran a další. Iryna Terechová, generální ředitelka Fire Point, k tomu lakonicky poznamenala, že „prakticky vše je dohodnuto“. Denys Štilierman, hlavní konstruktér firmy, pak na síti X potvrdil dokončení první mezinárodní integrační fáze projektu.
Dělba práce je na papíře elegantní
Architektura spolupráce je promyšlená, nebo se tak přinejmenším jeví. Ukrajina má dodávat interceptorové střely a mobilní odpalovací zařízení — vyvíjí se mimo jiné střela FP-7.X. Evropští partneři naproti tomu přispívají radarovými systémy, naváděcí elektronikou a sledovacími senzory. Systém je navržen s otevřenou architekturou, která umožňuje integraci různých radarů od různých dodavatelů; v praxi se počítá například s radary Hensoldt TRML-4D.
Cíl je rozhodně ambiciózní: vytvořit cenově dostupnou, sériově vyrobitelnou alternativu k americkému systému Patriot PAC-3 — systém, který Evropa dokáže vyrábět ve velkém, bez závislosti na washingtonském exportním schválení. Skeptici ovšem upozorňují, že podobně lákavě vypadala i řada předchozích evropských zbrojních kooperací. Stačí připomenout projekt MGCS — společný německo-francouzský tank, který se od roku 2017 pohybuje spíše v rovině diplomatických prohlášení než reálného vývoje. Koordinace dvanácti firem z deseti zemí je obří logistická výzva, kterou žádné tiskové prohlášení nevyřeší.
Válka jako zkušební polygon
Zelenskyj projekt FREYJA prezentuje jako víc než jen zbrojní program. Zdůrazňuje, že Ukrajina přináší do koalice něco, co žádná jiná členská země nemá: reálnou bojovou zkušenost s obranou proti masivním balistickým útokům. Tato zkušenost má podle něj zásadně formovat podobu celého systému — a v tomto bodě mu lze jen těžko oponovat.
Předběžné testy domácích protibalistických raket již podle dostupných informací ukázaly slibné výsledky. Operační milníky jsou naplánovány na přelom let 2026 a 2027, přičemž funkční prototyp by měl být připraven v první polovině roku 2027.
Zelenskyj také naznačil, že FREYJA — spolu s ukrajinskými údery hluboko do ruského území — může být jedním z faktorů, které přimějí Moskvu k jednání. Projekt tak v jeho rétorice přesahuje čistě vojenský rozměr a stává se silným diplomatickým nástrojem.
Opravdový štít, nebo jen příslib?
Největší riziko projektu není technické — je organizační. Deset vlád znamená deset rozpočtových cyklů, deset parlamentů a deset zcela různých představ o tom, co vlastně „sdílená obrana“ obnáší. Dosavadní tempo je impozantní, ale od podpisu memoranda k funkčnímu systému nad evropskými městy vede dlouhá cesta lemovaná kompromisy, průtahy a přesunutými termíny. Pokud FREYJA tuto past překoná, bude to skutečný průlom. Pokud ne, přibude na hromadu dalších ambiciózních iniciativ, které Evropa uměla skvěle oznámit — a pak tiše odložit.
Zdroj info: united24media
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT