Pokud jsou Romové tak často vykreslováni jako hrozba, proč jejich dějiny neznají vlastní armády ani organizovaný ozbrojený odpor?
Fernandez upozorňuje, že dějiny Romů se výrazně liší od dějin mnoha evropských národů. „Lidé oslavují Vikingy či Robina Hooda. Romové během své historie nikdy nevytvořili vlastní armádu ani neprosazovali své zájmy prostřednictvím terorismu, a přesto jsou často vykreslováni jako jedna z největších hrozeb pro Evropu.“
Během více než šesti století života v Evropě Romové nezačali válku, nevytvořili vlastní stát ani armádu, která by dobývala cizí území. Naopak, jejich dějiny jsou poznamenány vyháněním, pronásledováním, staletími otroctví, násilnou asimilací a nakonec i genocidou během druhé světové války.
Právě proto je zajímavé položit si další otázku. Proč ani během období otroctví či systematického pronásledování nevzniklo velké romské ozbrojené povstání?
Je to proto, že Romové nikdy neměli vlastní stát ani armádu? Že po staletí žili rozptýleni po celé Evropě jako menšina a místo boje o moc bojovali především o přežití? Jejich dějiny nebyly dějinami dobývání či vojenských výprav. Byly dějinami pronásledování, otroctví, vyhánění a neustálé snahy chránit své rodiny a přežít.
Nebo je skutečný problém někde jinde? Není možné, že představa o Romech jako o národu spojovaném s kriminalitou nestojí na historických faktech, ale na stereotypech, které se v Evropě předávají z generace na generaci?
Fernandez zároveň upozorňuje na paradox evropské historické paměti. Evropské dějiny přitom znají množství vojenských výprav, dobyvatelů či panovníků, kteří jsou dnes považováni za významné historické osobnosti navzdory tomu, že jejich život byl spojen s násilím.
Rozhovor s Vicentem Rodriguezem Fernandezem tak otevírá zajímavou historickou diskusi. Ne o tom, zda se v romských komunitách vyskytovala kriminalita – ta existuje v každé společnosti –, ale o tom, proč se obraz Romů jako bezpečnostní hrozby stal tak silným, když dějiny Romů neznají vlastní armády, vojenské výboje ani organizovaný ozbrojený odpor.
Pokud dějiny Romů neznají armády, vojenské výboje ani organizovaný ozbrojený odpor, proč se právě s nimi spojuje obraz kriminality a nebezpečí? Není čas přestat opakovat stereotypy a začít se dívat na dějiny takové, jaké skutečně byly?
Možná právě tato otázka stojí za hlubší společenskou diskusi.