V horkém letním dni bývalý lom, který v 19. století zásoboval Královodvorskou cementárnu, zaplnil početný filmový štáb a technika. Slyšet je ale především bzučení hmyzu a pravidelné zvolání „Akce!“, případně rozhovor režiséra s lidmi, kteří běžně k filmovému štábu nepatří.

Jsou to asistenti a tlumočníci do znakového jazyka. Česká televize tu, poblíž Koněpruských jeskyní, totiž točí vánoční pohádku v českém znakovém jazyce. „Je to celosvětový unikát, jsme jedna z mála televizí a zemí, kde pohádka ve znakové řeči vzniká,“ řekla Novinkám dramaturgyně Klára Vlasáková.

Důležité je připomenout, že pohádka vzniká v českém znakovém jazyce, každý jazyk má totiž svou znakovou řeč, tedy například Francouzi nebo Britové by tomu českému nerozuměli.

Vlasáková uvedla, že scénář pro pohádku ve znakovém jazyce už vzniká s ohledem na specifika, která to s sebou nese. „Jsou to takové drobnosti, které slyšícího člověka nenapadnou. Třeba kdyby ve scénáři stálo, že někde v dálce zahřmí hrom, tak se to do konečné podoby filmu prostě nedostane. I s takovými věcmi člověk musí počítat. Máme při natáčení řadu poradců a tlumočníků, kteří dohlížejí, abychom s ohledem na neslyšící všechno řádně uchopili,“ řekla.

Pohádka se tedy točí primárně s ohledem na neslyšící, zároveň se počítá s tím, že se celý film následně nadabuje. „Dělá se to tak, aby to byla pohádka pro všechny, aby si ji mohlo na Štědrý den pustit i slyšící diváctvo. Každý rok tak na dabingu pohádky spolupracují slavní čeští herci,“ doplnila dramaturgyně.

Foto: ČT

Alan Ptáček hraje v pohádce Poslední sudička krále. S účinkováním v pohádkách pro neslyšící už má bohaté zkušenosti.

Profesionální práce

Pohádka Poslední sudička vzniká podle původního scénáře dramaturga a dramatika Davida Košťáka. Jeho divadelní hry uvedly tuzemské i zahraniční scény, je uměleckým šéfem českobudějovického Malého divadla. Pohádku pro neslyšící napsal poprvé.

Režie se ujal zkušený režisér Pavel Jandourek, kterého mohou diváci znát například díky dobrodružnému seriálu Maharal nebo pohádkovému filmu Cukrkandl. „Musím se s pokorou přiznat, že až do loňských Vánoc jsem nikdy žádnou pohádku pro neslyšící neviděl. Česká televize je přitom dělá už asi deset let,“ řekl Jandourek Novinkám.

Foto: ČT

Sudičky si zahrály (zleva) Marie Basovníková, Renata Pastrňáková a Stella Skýpalová.

Když ho z ČT oslovili, pustil si podobnou tvorbu veřejnoprávní televize z posledních let. „A byl jsem mile překvapen, jak profesionálně a výpravně to Česká televize poslední roky vyrábí. Tak jsem řekl, že to zkusíme,“ uvedl. Vznik této i podobných pohádek vnímá jako velký dárek neslyšícím.

Režisér při natáčení sedí tradičně na place a asistentky mu tlumočí, co herci právě v dané scéně znakují. K dispozici je mu i jazykový poradce ve znakové řeči, který sleduje monitor s natáčenou scénou a upozorní, když se herci „přeřeknou“, tedy když neznakují přesně. Scéna se pak točí znovu.

Sehraná parta

Alan Ptáček ztvárnil roli krále jako už svou čtvrtou úlohu ve vánoční pohádce pro neslyšící – účinkoval také v televizních pohádkových filmech Dvě Mařenky, Čarodějnická pohádka a Ke všem čertům. „S ostatními herci se znám již pěknou řádku let. Pro mě je letos nový kolega Daniel Eichler, který hraje malého prince. Je velmi šikovný, hraje výborně, nemusíme ho vůbec nic učit, je úžasně přirozený,“ sdělil Novinkám za pomoci tlumočníka.

Foto: ČT

Nejmladším členem hereckého týmu je Daniel Eichler, který ztvárňuje prince Vincenta.

„Pan král velmi lpí na dodržování zvyklostí a tradic. Ale tento svůj postoj musí přehodnotit, když se setká s obrem, což je pro něj naprosto bezprecedentní situace. Ale i přes své přesvědčení musí uznat, že mít na své straně obra nemusí být až tak špatné,“ popsal postavu, kterou v pohádce ztvárňuje.

Daniel Eichler má už za sebou také zkušenost s natáčením, v pohádce pro neslyšící hrál už loni. „Role prince se mi hraje dobře, natáčení mě moc baví. Je to úžasná zkušenost, na place je skvělý kolektiv. Já jsem moc spokojený,“ řekl Novinkám s asistencí tlumočníka.

Připustil, že nejnáročnější pro něj zatím bylo jedno z nočních natáčení. A náročné bylo i natáčení v lomu – Daniel trávil na přímém slunci dlouhé minuty oblečený v historizujícím kostýmu. Ale když to jen trochu šlo, štáb se s herci přesouval do stínu.

Foto: ČT

Král, kuchař a rádkyně – také tyto postavy se objeví v nové pohádce pro neslyšící Poslední sudička.

Natáčení podle tvůrců není zase o tolik časově náročnější než v běžném, mluveném jazyce. Je ale třeba věnovat více pozornosti „usazení“ dialogů. Znakové jazyky totiž nemají tak velkou škálu pojmů jako jazyky mluvené. To ovšem lidé, kteří jimi komunikují, mohou nahrazovat mimikou a gesty, které potřebný výraz dotvoří.

V Česku žije asi půl milionu lidí se sluchovým postižením. Většinu však tvoří starší lidé, kterým se sluch zhoršil věkem. Počet lidí, kteří jsou zcela neslyšící nebo používají znakový jazyk, odborníci odhadují na 20 až 40 tisíc, z toho neslyšících od narození či raného dětství je přibližně deset tisíc.