Síť pro práva Romů (Roma Rights Network), kterou koordinuje Evropské centrum pro práva Romů (ERRC), zveřejnila 11. srpna první číslo obnoveného Roma Rights Review. Publikace vychází z práce 34 organizací v 18 evropských zemích a navazuje na Roma Rights Journal, který se právům Romů věnoval mezi lety 1996 a 2017. Českými členy sítě jsou Forum for Human Rights a ROMEA.
„Perzekuce Romů již není otázkou selhání politiky nebo zanedbávání, ale záměrným politickým projektem,“ uvádí editorial publikace. Podle Sítě pro práva Romů se situace na kontinentu zhoršuje v souvislosti s nástupem krajní pravice, kriminalizací romských komunit a oslabováním ochrany menšin.
Ještě ostřeji situaci popisuje Đorđe Jovanović z Evropského centra pro práva Romů. „Jsme svědky záměrného odstraňování ochran, které dříve chránily ty nejzranitelnější. Securitizace našich komunit a omezování financování našich obránců jsou strategická rozhodnutí, nikoliv náhodná politická pochybení vlád, které přijaly politiku vylučování,“ uvádí v reportu.
Síť zároveň varuje před tím, že se na Romy stále častěji nenahlíží jako na občany s právy, ale jako na bezpečnostní problém. „Nepřijmeme Evropu, v níž je občanství podmíněno etnickým původem. Náš boj je bojem za univerzálnost lidských práv,“ stojí ve společném prohlášení Sítě pro práva Romů.
Policejní razie, drony a psi
Jedním z nejvýraznějších příkladů je podle Review situace v Řecku. Od září 2025 tam ERRC a Greek Helsinki Monitor zdokumentovaly více než sto policejních razií v převážně romských lokalitách. Do operací jsou nasazovány taktické jednotky, služební psi i drony a celé čtvrti podléhají rozsáhlým kontrolám.
Autoři reportu upozorňují na nepoměr mezi rozsahem zásahů a zjištěnými delikty. Podle romské právničky Alexandry Karagianni jsou výsledkem většinou pouze drobná provinění.
„Tato praxe cílí na konkrétní sociální skupiny s cílem kontrolovat a zastrašovat romskou populaci žijící v extrémní chudobě. Výsledky razií mluví samy za sebe – drobná zjištění a obrovské plýtvání veřejnými prostředky, které mohly být použity na sociální opatření,“ uvádí Karagianni v reportu.
Roma Rights Review zároveň připomíná několik případů, ve kterých uspěli Romové před Evropským soudem pro lidská práva. „Evropský soud pro lidská práva rozhodl proti Slovensku, Srbsku, Bulharsku a Řecku v samostatných případech zahrnujících policejní mučení, bití, rasistické útoky a selhávající vyšetřování, uvádí se v tiskové zprávě.
Například v únoru 2026 soud rozhodl ve prospěch romských manželů Marka a Sandry Stalovićových ze Srbska. Marko Stalović podle rozsudku čelil na policejní stanici bití, rasistickým urážkám, dušení igelitovým sáčkem a výhrůžkám použitím zbraně.
„Naše víra a důvěra v instituce, zejména v policii, jsou navždy pryč. Více než bití a výhrůžek smrtí jsem se bál toho, že nám vezmou děti,“ uvedl Stalović po rozsudku. „Mým poselstvím je, že nakonec zvítězila spravedlnost, protože pravda konečně vyšla najevo.“
Krajní pravice a násilí vůči Romům
Velká část publikace se zabývá také tím, jak se protiromský rasismus prolíná s posilováním krajní pravice. Autoři tvrdí, že hranice mezi radikálními politickými stranami, pouličními hnutími a extremistickými skupinami se v některých zemích postupně stírají.
„Napříč kontinentem byly zdokumentovány případy krajně pravicových extremistů pochodujících ulicemi, útoků zápalnými lahvemi na spící rodiny, vzniku samozvaných hlídek, které vnikají do romských domovů, i případů davového násilí a žhářských útoků namířených proti Romům. To vše v době, kdy pravicově středové strany v celé EU pokračují v budování taktických spojenectví s krajně pravicovými politickými hnutími,“ uvádí se v tiskové zprávě.
Zpráva připomíná například květnový útok v maďarském Ceglédu, kde maskovaní neonacisté podle ERRC vnikli do domu romské rodiny. Do místnosti, v níž spalo osm dětí včetně kojence, vhodili zápalnou láhev a otce rodiny vážně zranili. Útočníci měli při útoku křičet: „Teď zemřete.“ ERRC následně požadovalo, aby policie vyšetřovala také rasistický motiv činu.
V severoirském Ballymeně zase po obvinění tří romských mladíků ze znásilnění následovalo několik dní násilností a žhářských útoků. Obvinění bylo později staženo, ale podle zdrojů citovaných v Review odešly po nepokojích z města přibližně dvě třetiny z asi 1200 tamních Romů. Jeden z novinářů popsal situaci slovy: „Nejdřív přišel křik, potom rozbité sklo a pak plameny. Cílem bylo vyhnání, nebo upálení.“
Podle sítě pro práva Romů vlády v Itálii, Slovinsku a Maďarsku přijaly protiromskou legislativu, která kriminalizuje romské komunity, umožňuje masový dohled, povoluje odběr dětí ještě před narozením a dovoluje obcím vylučovat Romy z usazování. Romské děti nadále čelí segregovanému školství, systémovému zneužívání ve státní péči, obchodování s lidmi a rasově motivovanému násilí. Romským ženám je odepírána ochrana před domácím násilím, jsou vystavovány porodnickému násilí a jsou jim odnímána rodičovská práva.
Česko: Filip Turek a Alena Pataky
Roma Rights Review věnuje několik pasáží také České republice. V kapitole o nenávisti a krajní pravici připomíná kauzu Filipa Turka a jeho komentář ke žhářskému útoku ve Vítkově z roku 2009, při němž byla těžce popálena tehdy dvouletá Natálka.
Turek měl podle zveřejněných informací napsat, že skutečnost, že „byl upálen Cikán“, by měla být považována za polehčující okolnost. ROMEA na to v říjnu 2025 reagovala s tím, že takový výrok „nelze chápat jinak než jako otevřenou rasistickou relativizaci pokusu o vraždu dítěte“. Report dále připomíná následnou politickou debatu o Turkově možné ministerské nominaci a její odmítnutí prezidentem Petrem Pavlem.
Zpráva zachycuje také případ bývalé místostarostky Moravské Ostravy a Přívozu Aleny Pataky z hnutí ANO. Ta v rozhovoru tvrdila: „Mentalita Romů se od 13. století nezměnila kvůli jejich naprosto odlišné výbavě, geneticky řečeno. Vzdělání není jejich životním cílem.“ Dodala také, že „kočovnictví, které do nich bylo vloženo někde v Indii, určitým způsobem stále přetrvává“. Po zveřejnění výroků médii na funkci rezignovala.
Jan Husák tehdy v komentáři citovaném v Review upozornili, že samotná rezignace není v české politice samozřejmostí. „Její rezignace by byla příkladem převzetí politické odpovědnosti, kdybychom žili v ideálním světě. Ve skutečnosti jde spíše o výjimečnou epizodu v české politice, kde podobné činy a výroky často žádné takové následky nemají,“ uvedl.
Vyhánění a nucená vystěhování: „Evropský tichý skandál“
Další rozsáhlou část Review tvoří nucená vystěhování. Autoři je označují za „evropský tichý skandál“ a upozorňují, že bydlení patří nadále k oblastem, ve kterých evropská politika začleňování Romů selhává nejvýrazněji.
„Vyhnání pokračují rychlým tempem od Itálie přes Albánii až po Bulharsko a zanechávají tisíce lidí bez domova, přesídlené na toxická místa nebo uvízlé bez vody, elektřiny a právního uznání. V Severní Makedonii, Severním Irsku a Bulharsku byly komunity terorizovány násilím davu a etnickými vyhnáními. V celé Evropě Romové nadále žijí v segregovaném neformálním bydlení, které je stavěno vedle skládek a dolů, bez přístupu k čisté vodě, odpovídajícímu bydlení nebo základním službám, přičemž jejich děti nesou hlavní tíhu generační chudoby, vzdělávacího vyloučení a institucionálního zanedbáváním,” uvádí Síť pro práva Romů.
Autoři připomínají stanovisko Rady EU, podle něhož přetrvávající segregace v bydlení vytváří „začarovaný kruh mezigenerační chudoby a porušování lidských práv“, který omezuje délku života a oslabuje sociální soudržnost.
Obavy z evropského rozpočtu po roce 2028
Síť pro práva Romů upozorňuje také na návrh evropského rozpočtu na období 2028 až 2034. Organizace se obává, že cílené financování rovnosti Romů může být rozpuštěno do širších národních a regionálních fondů a konkrétní podpora diskriminovaných komunit se tak oslabí.
Síť proto vyzývá evropské instituce, aby zachovaly explicitní cíle zaměřené na rovnost Romů a účelově vyčleněné financování. „Útok na práva Romů je předzvěstí oslabování práv všech,“ uzavírá společné prohlášení Sítě pro práva Romů.
Roma Rights Review vychází v angličtině a podle vydavatelů má vycházet dvakrát ročně. Publikace je sestavována především z podkladů členských organizací Sítě pro práva Romů, soudních rozhodnutí, oficiálních dokumentů a terénní dokumentace. Autoři zároveň upozorňují, že zveřejněná čísla představují pouze minimální obraz situace, protože řada případů násilí a diskriminace není vůbec hlášena.
Roma Rights Review