Evropská unie se chystá na experiment. Malá balkánská země má posloužit jako testovací případ pro nový typ přístupové smlouvy. Cíl? Zajistit, aby se z budoucích členů nestali noví „Orbánové“. Jenže zatímco Brusel ladí mechanismy, Paříž brzdí a Podgorica spěchá tempem, které budí otázky.
Když v roce 2004 do EU vstoupilo Maďarsko, Slovensko a dalších osm zemí, nikdo nepočítal s tím, že by některá z nich mohla systematicky narušovat demokratické principy. Dnes Viktor Orbán blokuje sankce proti Rusku, vetuje pomoc Ukrajině a ukazuje, jak málo nástrojů má Unie proti členskému státu, který se rozhodne hrát podle vlastních pravidel.
Proto Brusel vsadil na Černou Horu. Ta má ambici stát se 28. členem EU do roku 2028 a Komise chce do její přístupové smlouvy zabudovat „dlouhodobé záruky“. Mechanismy, které umožní reagovat, pokud by země po vstupu ustoupila od demokracie nebo právního státu. Jak přesně mají tyto pojistky vypadat, zatím nikdo pořádně neví.
Černá Hora má před sebou ještě dvacet kapitol k uzavření jednání a oficiálně deklaruje cíl stihnout je všechny do konce roku 2026. Technicky možné, politicky nejisté. Prezident Jakov Milatović nedávno kritizoval vlastní zákonodárce, že schvalují zákony tempem, které připomíná spíš běžecký pás než legislativní proces. „Není to evropský standard, když jen zvedáte ruku a berete plat,“ poznamenal.
Paradox je zřejmý: země outsourcuje svou demokracii od Bruselu, aby se mohla stát součástí demokratického klubu. Podgorica čeká na konkrétní návrh z Bruselu, zatímco poslanci v parlamentu zvedají ruce, aniž by texty četli.
Zatímco většina členských států tlačí na rychlé zahájení prací na přístupové smlouvě, Francie drží nohu na brzdě. Paříž odmítá schválit návrh a přistupuje k rozšíření extrémně opatrně – prezidentské volby v roce 2027 nejsou daleko a Emmanuel Macron nechce riskovat domácí politické body kvůli balkánským ambicím.
Mezi diskutovanými nápady se objevuje pozastavení práva veta pro nové členy, pokud poruší základní hodnoty EU. Další otázkou je, jak dlouho by takové záruky měly platit. Ochranné mechanismy z roku 2004 fungovaly jen tři roky a ukázaly se jako nedostatečné. Jediná červená linka pro Podgorici? Omezení hlasovacích práv. To by Černá Hora neakceptovala.
Maďarsko se stalo varováním. Země, která v roce 2004 vstupovala do Unie s nadějí, dnes představuje jeden z největších vnitřních problémů Bruselu. Orbánova vláda minulý měsíc zablokovala dvacátý balík sankcí proti Rusku a devadesátimiliardovou pomoc pro Kyjev.
Proto Komise revidovala metodiku rozšíření v roce 2020 a zavedla princip „reverzibility“ – možnost pozastavit nebo zvrátit jednání, pokud kandidátská země stagnuje. Od roku 2024 navíc zahrnuje hodnocení kandidátů do výročních zpráv o právním státu. Mechanismus podmíněnosti umožňuje zmrazit unijní fondy státům, které porušují zásady právního státu. Bude to stačit? A hlavně – dokáže Unie aplikovat vlastní pravidla důsledně?
Černá Hora se stává pokusným králíkem pro novou éru rozšiřování. Brusel chce pojistky, Paříž váhá, Podgorica spěchá. Přinejmenším jedno je jisté: EU se snaží poučit z minulosti. Jestli se jí to podaří, ukáže až budoucnost. A možná právě Černá Hora.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT