Do hor se tentokrát jede na pražskou jízdenku

Výlet může začít na zastávce Baně, kam ze Smíchovského nádraží jezdí městský autobus 129. Žádné ranní převážení auta ani návrat na stejné parkoviště není potřeba. Vystoupíte na jižním okraji Prahy, najdete červenou turistickou značku a pokračujete směrem k Jílovišti.

Je dobré vyjasnit jednu drobnost. Oficiální Brdská hřebenovka měří přibližně 120 kilometrů a začíná až v Jílovišti. Odtud pokračuje přes Hřebeny a centrální Brdy kolem Skalky, Plešivce, Toku a Padrťských rybníků až do Spáleného Poříčí. Nástup z Baní je zhruba čtyřkilometrovým pražským přídavkem, který se však vyplatí nevynechávat.

Právě na něm se krátce po startu otevírá pohled do hlubokého údolí Vltavy a směrem k vodní nádrži Vrané. Město ještě úplně nezmizelo a poblíž se připomíná doprava na D4, přesto už stojíte na lesní cestě a pod vámi leží krajina, kterou z auta téměř nelze vnímat.

Černolické skály přijdou až po devíti kilometrech

Od Baní ke Skalce u Mníšku je to po červené přibližně 16 kilometrů. Po sestupu do města se celodenní porce přiblíží devatenácti kilometrům. Zdatnější turista ji zvládne za pět hodin čisté chůze, s rozhlednou, fotografováním a zastávkou u skal je rozumné počítat spíš s většinou dne.

Za Jílovištěm trasa střídá lesní pěšiny, širší cesty a krátké úseky poblíž zástavby. Skutečně horský dojem přichází u Černolických skal, kterým se říká také Čertovy skály. Nejsou vysoké jako stěny v Alpách, z okolního terénu však vystupují jako kamenná hradba.

Podle Agentury ochrany přírody a krajiny jde o řevnické křemence z období ordoviku. Tektonické zlomy rozdělily masiv do několika větších věží a menších skalek. Místo tradičně využívají horolezci, běžný výletník ale nepotřebuje zkoušet jejich cestu. Mokrá skála klouže a za pěkného víkendu se na úzkých místech potkávají lezci, děti i psi.

Nedaleko stojí rozhledna Korunka na vrchu Červená hlína. Třicetimetrová ocelová konstrukce je lehce vychýlená a z dálky připomíná korunu. Vyhlídková plošina leží ve výšce dvaceti metrů a za dobré viditelnosti odtud lze zahlédnout Prahu, Brdy, Říp i Krkonoše. Odbočka není dlouhá, ale přidá další schody do dne, který už sám o sobě není úplně rovinatý.

Nejhezčí část nepřináší jeden výhled, ale dlouhé ticho

Za Černolicemi se krajina uklidní. Červená značka míří přes rozcestí U Šraňku a U Trojáku do souvislejších lesů. Právě zde hřebenovka začne odpovídat svému jménu. Nevede po holém horském hřebeni s rozhledem na každém kroku. Brdský zážitek tvoří spíš rytmus chůze, vůně lesa a dlouhé úseky bez domů.

To má i praktickou stránku. Občerstvení po cestě nelze brát jako jistotu, zvlášť mimo hlavní sezonu a všední dny. Na šestihodinový výlet se vyplatí nést dostatek vody a jídlo od začátku. Mobilní signál bývá poblíž Prahy většinou dostupný, offline mapa je však užitečnější než hledání odbočky v telefonu s posledními procenty baterie.

Trasa nemá alpskou obtížnost, tenisky s hladkou podrážkou však po dešti přestanou být příjemné. Kamenité sestupy, kořeny a bláto se objeví hlavně kolem skal a v užších lesních pasážích. Pro kočárek to není vhodná cesta a na kole je třeba některé úseky vybírat jinudy.

Skalka je odměna, nikoli zastávka u kamene

Konec denní etapy tvoří barokní areál Skalka nad Mníškem pod Brdy. Kaple svaté Maří Magdalény, klášter, poustevna a křížová cesta stojí v lese ve výšce přes 500 metrů. Z otevřených míst je vidět Mníšek se zámkem a rybníky, takže turista poprvé jasně spatří, kolik sestupu mu ještě zbývá.

Kaple vznikla na konci 17. století podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. Inspirací byla jeskyně La Sainte-Baume v Provence, v níž měla podle legendy žít Maří Magdaléna. Interiér proto napodoboval skalní jeskyni. Město Mníšek pod Brdy připomíná, že společně s kaplí vznikaly také klášter a poustevna.

Areál později těžce poškodila podzemní těžba železné rudy. Ve stavbách se objevily trhliny a okolní terén se propadal. Dnes je Skalka znovu upraveným poutním a výletním místem, stopy dramatické minulosti jí však dodávají víc než jen fotogenický vzhled.

Cestu lze ukončit autobusem i prodloužit o dalších sto kilometrů

Ze Skalky se sestupuje do Mníšku pod Brdy. Na náměstí lze výlet zakončit a využít některý z autobusů směrem ke Smíchovskému nádraží. Aktuálně sem zajíždějí například linky 317, 319 a 320; konkrétní spoj je vhodné ověřit v den cesty, protože jízdní řády ovlivňují výluky na D4. Souhrnné odjezdy zveřejňuje PID.

Kdo nechce ujít celých devatenáct kilometrů, může začít až v Jílovišti nebo vyrazit z Mníšku pouze na Skalku. Opačný směr nabízí výhodu: hlavní stoupání ke Skalce přijde na začátku a závěr vede směrem k Praze. Výhled na Vltavu pak funguje jako poslední odměna před autobusem.

Brdská hřebenovka ukazuje, že „vyrazit do hor“ nemusí znamenat dlouhou cestu na sever ani složité plánování. Stačí městský autobus, pevné boty a volný den. Praha na Baních nekončí administrativně, pocitově však ano. Za poslední zastávkou už přebírají vedení červené značky a les.