Řada 123 vždy patřila k nejvyhledávanějším klasickým mercedesům. Oficiální světovou výstavní premiéru absolvoval sedan W 123 ve středu 28. ledna 1976. V následujícím roce se v záři reflektorů na tradičním jarním autosalonu v Ženevě představilo odvozené kupé C 123. A téhož roku na podzim zazářilo ve Frankfurtu nad Mohanem také kombi S 123, a to v doprovodu speciální prodloužené limuzíny. Tovární paleta nejnovějšího mercedesu tak byla na další desetiletí uzavřena. Pak už zbývaly jen nezávislé přestavby, třeba sanitní binz nebo individuálně postavené kabriolety.
Vozy této modelové řady sice patřily do nejspodnějšího patra nabídky Mercedesu, přesto šlo o konkurenci nejluxusnějších modelů většiny evropských značek. Kde zkrátka tenkrát Mercedes svoji modelovou paletu zahajoval, tam třeba značky Peugeot, Renault, Opel nebo Lancia končily.
Zážehové čtyř- a šestiválce stuttgartské řady 123 pokrývaly zdvihové objemy od dvou litrů až po 2,8 litru. V případě vznětových jednotek paleta vyvrcholila dokonce třílitrovou přeplňovanou variantou 300 TD, jež se světu představila opět na frankfurtském veletrhu IAA, a to na podzim 1979.
Mercedes-Benz třídy C: Pohádka o pražském princi
Následný základní životopis řady 123 je jednoduchý – na podzim 1981 obohatila nabídku pětistupňová převodovka, o dva roky později se výrazně rozšířila výbava. A poté sedan s lidovou přezdívkou Piano ve výrobě dosloužil až do roku 1985.
Sláva nemusí být věčná
Kdysi slavný sedan W 123 se však ke konci kariéry dostal u své značky do role outsidera. Takový už však osud někdy bývá – přestože jeho levnější specifikace s označením 200/230 E získaly pět let před ukončením produkce zcela nové motory i převodovky, facky mu následně automobilka uštědřila hned ze dvou stran.
Za prvé už v listopadu 1984 Mercedes-Benz představil moderního nástupce W 124, kterému po necelém roce opatřil i kombi T s označením S 124. A že byl následník v rozkvětu, o tom svědčí i další karosářské varianty, které brzy následovaly. Tohle auto bylo technicky i vzhledově v jiné galaxii, přestože některé motory s hvězdou sedmdesátek stále sdílelo.
Druhou těžkou ránu dosavadnímu králi manažerských limuzín a taxíků zasadila automobilka ještě dříve, a to když roli základního kamene modelové palety Mercedesu zákeřně obsadil nový typ W 201, známý pod číselným kódem 190. Stuttgartští s ním pobláznili svět v listopadu 1982. Spojením módně hranatých tvarů karoserie s moderně zformovanou přídí a ponecháním vroubkovaných ležatých svítilen vzadu vzniklo atraktivní dílo, kterému už klasické proporce stárnoucí řady W 123 konkurovat nemohly, její odbyt začal slábnout.
BMW řady 6 E24 (1976-1989): Šťastná třináctka (1. díl)
Čtyři, pět, nebo automat?
Dnešní obliba mercedesů řady 123 je však obrovská, jde o jeden z nejčastějších klasických modelů pro nadšence do aut ze sedmdesátých a osmdesátých let. V inzerci najdete nejen sedany, ale i působivá kupé. A pokud budete mít velké štěstí, narazíte i na prodlouženou limuzínu anebo rovnou zmíněnou sanitní přestavbu Binz, případně kusově upravovaný kabriolet. V době psaní tohoto textu byl jeden nádherně zachovalý otevřený model 230 CE s viditelnými základy v sériovém kupé na prodej v Jeseníku. Jedno je ale jisté – s tímhle výjimečným vozem způsobíte všude pořádný rozruch.
Zato stříbrný sedan na našich snímcích působí proti těmto klenotům až příliš nenápadně. Jenže přesto jde svým způsobem rovněž o značnou raritu. Decentní limuzína totiž pochází ze samotného konce výroby, a nadto jde o zcela základní specifikaci 200. A přestože před námi stojí někdejší výběhový model, ani v tomto případě původní majitel neváhal své auto obdarovat mnoha příplatky. Vedle metalického laku nejvíce zaujme automatická převodovka.
Nabídka původního dvoulitrového čtyřválce o výkonu 69 kW začínala v ceníku čtyřstupňovou manuální převodovkou, což si ponechal počátkem osmdesátek i nástupnický agregát, dosahující nyní 80 kilowattů. Na přání bylo možné zvolit i tehdy neobvyklou pětistupňovou převodovku, automat nám však přijde k vozu této kategorie jako nejelegantnější volba. Navenek navíc limuzína žádnou standardní specifikaci neevokuje. Veškerá zákoutí dlouhé karoserie se blyští chromem, za působivý prvek považujeme rovněž tradiční poklice kol v laku vozu.
Mercedes-Benz dal světu ABS i airbagy. Jeho genesis oslaví 140 let
Je až s podivem, že o dvacet let později se třída E rozhodla zákazníka k příplatkům nutit. Po světě se tak od roku 2002 běžně proháněly moderní čtyřoké sedany W 211 s černými dveřními klikami a litými, ale vysoce neestetickými koly. Tyhle specifikace však novinářské flotily ani reklamní billboardy nikdy nepoznaly. Ještě v osmdesátkách platilo, že soška třícípé hvězdy na kapotě znamená luxus v jakékoliv verzi. A pod ní na ostatní účastníky provozu zářily dvojité kruhové reflektory působivě zahalené společným krycím sklem. Nutno dodat, že testovací model si na cestu svítí příplatkovými obdélníkovými reflektory ve stylu vrcholných stuttgartských limuzín. Nejlevnější verze modelu 123 byly zepředu rozpoznatelné především díky dvěma dvojicím kruhových parabol s výrazným orámováním.
Ostrov v moři prostoru
V kabině nacházíme látková sedadla decentního vzoru a výborné kvality, která ani po čtyřech dekádách věk neprozrazuje. Pocit přepychu dovnitř vnáší imitace dřeva rozesetá podél palubní desky, kruhové výdechy ventilace mají blízko i k dnešním osobním mercedesům. V interiéru obdivujeme smysl designérů pro detail i skvělou ergonomii konstruktérů. Vzorně přehledný velký přístrojový štít napasovaný v nejvhodnějším možném místě považujeme za výrazný příspěvek k bezpečnosti. Veškeré ovladače jsou navíc rozeseté jen kousek od volantu, v těsném dosahu řidiče, který se je rychle naučí rozpoznávat s očima hledícíma na provoz před autem.
Zlaté časy, místa bylo tehdy v interiéru na rozdávání. Zato v mnohem modernějších nástupcích řady 123 si směrem do současnosti připadáme stále stísněněji. A ty pohodlné gauče! Ještě než otočíme klíčkem v zapalování, užíváme si pocit sezení na královském trůně. Žezlo zde představuje „zaměřovač“ na kapotě. Jízdě starým mercedesem zkrátka nesmí figurka s logem chybět. Škoda že v dnešní produkci už se s ní setkáme jen u třídy S a SUV GLS v provedení Maybach. Vždyť tenhle prvek býval pro cestující dlouhá desetiletí snad největším vizuálním zážitkem…
Mercedes-Benz C • Mercedes-Benz
Návrat do starých pořádků
Dvoulitrový čtyřválec s označením M 102 V 20 se zepředu rozezní s tlumeným rykotem a po přemístění voliče převodovky se vůz ladně dává do pohybu. Jestliže u starých mercedesů s automatem často haníme škubání rychlostní skříně, zde je stále v dokonalé kondici. Během osmatřiceti let provozu vůz nezdolal ani čtvrtmilionovou porci kilometrů, což je vzhledem k jeho zaměření a dnes běžným milionovým nájezdům velmi lichotivé číslo. Rozlehlý a noblesní kočár se po silnici pohupuje jako koráb, což zvláště oceňujeme na čerstvě zkolaudované nové vozovce na Liberecku.
Za volantem mercedesu utíkají kilometry tak nějak pomaleji, než odpovídá skutečnosti, klid a pohoda na palubě dokážou i ze stokilometrového tempa udělat pocitovou osmdesátku. Výhled do všech stran i úhlů je famózní, takhle příjemně a přirozeně se cítíme v málokterém nejen historickém, ale i moderním autě. Více než čtyřicetiletý sedan nikdy nikam nespěchá, řidiče k žádným zběsilým honičkám ani předvádění před holkami nenutí, a přitom dokáže uhánět s důstojností hodnou třícípé hvězdy.
V motorovém prostoru zvyklém i na šestiválce o objemu 2,8 litru nás dvoulitrový čtyřválec rozhodně nezklamal, jako základní varianta dosluhujícího „piana“ měl i v polovině osmdesátek ve výrobním programu oprávněné místo. Mimochodem výkonnostně vůbec nejslabším agregátem řady 123 se stal rovněž vznětový čtyřválec 200 D řady OM 615, dosahující 44 kW. Jestliže ale na stejné hodnotě začínala v roce 1999 základní Škoda Fabia 1.4 MPI, stuttgartský traktůrek si žádný výsměch nezaslouží. Navzdory předlouhé akceleraci 0-100 km za 27,4 s dokázal po dálnicích uhánět stotřicítkou a výrazně nezpomalil ani při náhlém stoupání. Navíc měl i tenhle naftový kliďas na výběr ze tří stejných verzí převodovek jako základní, zážehová varianta.
Legendární DeLorean DMC-12 do detailu (1981–1982): Zpátky do budoucnosti!
Celoživotní průvodce
Tohle auto jsem nikdy nevlastnil, ale je mi hodně blízké. Sedan W 123 se představil tři dny před mým rodným dnem. V osmdesátkách stál v Praze na každém kroku, a nadto si zahrál v mém oblíbeném filmu „Bony a klid“. Na burzách jsem skupoval jeho prospekty a slýchával dospělácké prognózy: „Neboj se, jednou si ho koupíš. Ale až v důchodu…“ Když se pak ve filmu „Veselé Vánoce přejí chobotnice“ vezly Holanovic děti v kombi T řady S 123, trošku jsem jim na plátně záviděl. V roce 1986 jsem byl věkově přesně mezi nimi. O deset let později se mým prvním sběratelským modýlkem 1 : 43 stalo právě „téčko“ S 123, v provedení taxi. Poprvé jsem si W 123 vyzkoušel nyní. Jeho klidná síla očekávání splnila – nepřekvapil, nezklamal. A celá moje kauza W 123 mezitím dospěla do stadia váhání nad prodejní nabídkou originálního tuzexového dieselu s původními československými značkami i doklady, zahrabaného v jedné garáži…
Mercedes-Benz 200 (W 123): Technické údajeMotorzážehový řadový čtyřválec vpředu podélně s náklonem o 15° dopravaRozvodOHC, karburátor Stromberg 175 CDTObjem 1997 cm3Vrtání x zdvih89,0 x 80,25 mm Výkon 80 kW (109 koní) při 5200/min Točivý moment170 N.m při 3000/min Převodovkasamočinná čtyřstupňováPohon zadních kol Brzdyvpředu i vzadu kotoučové Rozvor 2795 mm Vnější rozměry4725 x 1785 x 1440 mm Největší rychlost 163 km/h Zrychlení 0-100 km/h 15,4 s Normovaná spotřeba 10,5 l/100 kmObjem nádrže65 l, z toho rezerva 9,5 lCena (1982) 18 380 DMZ dobového katalogu
Díky tehdejší akciové společnosti Mercanta se sídlem na pražských Vinohradech míval Mercedes-Benz v socialistickém Československu trvalé obchodní zastoupení. Auta si bohatí a vlivní zákazníci vozili z tuzexu, výjimkou nebyla ani užitková vozidla ve státních či podnikových službách. A že si věhlasný Mercedes-Benz dal na propagaci svých výrobků záležet i na omezeném trhu, pravidelně dokládal třeba propagačními materiály v české jazykové mutaci. A na rozdíl třeba od Chrysleru, Fiatu či Fordu se v nich nikdy nevyskytovaly pravopisné chyby.
Zdroj: Auto Tip Klassik