Na stole přede mnou ležela klobása, kuřecí maso, pečené vepřové a pečivo. Za skleněnou stěnou se mezitím po ledě proháněli hráči Dukly Jihlava a Mountfieldu HK. Nemusel jsem odbíhat do bufetu ani se vracet na své místo. Stačilo zvednout oči od talíře a sledovat hokej přímo od stolu.
Právě tady se nejlépe ukazuje, čím chce být Horácká multifunkční aréna jiná než staré české zimní stadiony. Není to jen tribuna obtočená kolem ledové plochy. Pod jednou střechou se spojily sport, gastronomie, hotel, veřejné sportoviště i zázemí pro koncerty a společenské akce.
Za vstupenku do sektoru 309 v klubovém patře jsem při přípravném utkání zaplatil 1 500 korun a dalších 14 korun tvořil manipulační poplatek prodejce Enigoo. Před návštěvou to nepůsobilo levně. Po večeru v aréně jsem ale dospěl k opačnému závěru: vzhledem k poloze, cateringu a možnosti strávit celý zápas u stolu šlo o výbornou hodnotu za peníze.
Foto: Adam Holl
Jídlo z cateringu jsem mohl sníst přímo u stolu nad ledovou plochou.
Hala, na kterou Jihlava čekala desítky let
Novostavba stojí na místě původního Horáckého zimního stadionu. Ten sloužil 68 let a byl svědkem nejslavnější éry jihlavského hokeje, postupně už ale nedokázal nabídnout komfort ani technické zázemí odpovídající současným sportovním a kulturním akcím.
Přípravy náhrady začaly v roce 2018. O rok později město uspořádalo architektonickou soutěž, v níž zvítězil návrh profesora Josefa Chybíka a ateliéru CHYBIK + KRISTOF. Demolice starého stadionu začala v červenci 2023. Po 26 měsících výstavby převzalo město hotovou arénu od společnosti GEMO.
První hokejové utkání se zde hrálo 25. října 2025 a slavnostní otevření následovalo 8. listopadu. Arénu jsem navštívil v srpnu 2026, necelý rok po otevření. Bylo to dost dlouho na první praktický dojem, ale stále příliš krátce na definitivní hodnocení jejího dlouhodobého provozu.
Foto: Adam Holl
Hlediště je kompaktní a nad ledem dominuje velká čtyřstranná multimediální kostka.
Kolik aréna skutečně stála a kdo ji zaplatil
Oficiální městský přehled nákladů zveřejněný k 1. únoru 2025 vyčísloval projekt na 2 174 061 737 korun. Cena smlouvy s generálním zhotovitelem činila 1,934 miliardy korun. Další peníze připadly na projektovou dokumentaci, technický dozor, jevištní techniku, gastronomické vybavení, interiéry nebo rolbu.
Stavbu neplatila pouze Jihlava. Kraj Vysočina přispěl částkou 500 milionů korun a Národní sportovní agentura dalšími 300 miliony. Město při dokončení uvedlo, že se podařilo dodržet rozpočet projektu. Další téměř tři miliony korun přinesla veřejná iniciativa spojená s adopcí fasádních panelů.
Více než dvě miliardy jsou částka, která přirozeně vyvolává otázku, zda Jihlava nepostavila příliš drahý hokejový stadion. Jenže výsledkem není pouze stadion pro Duklu. Sportovní kapacita dosahuje 5 581 diváků, při koncertu lze prostor upravit až pro 7 416 lidí a součástí komplexu je hotel s 29 pokoji, osm gastroprovozů a pivnice, fitness centrum, tělocvična i veřejný běžecký ovál na střeše.
Foto: Adam Holl
Černé polstrované sedačky patří klubovému patru; v běžném hledišti jsou červené plastové.
Červený solitér, který uvnitř záměrně ztmavne
Zvenku je aréna téměř nepřehlédnutelná. Kruhový objem obaluje červená perforovaná fasáda zakončená výraznými hroty. Stavba stojí na hranici historického centra a nesnaží se tvářit nenápadně. Její barva navazuje na Duklu, ale jednoduchý tvar a otevřené okolí z ní dělají spíše novou městskou dominantu než pouhou klubovou halu.
Uvnitř se barevnost obrací. Stropy, nosníky, technika i klubové patro jsou většinou černé nebo šedé. Přiznané rozvody a konstrukce mohou na fotografiích působit industriálně, při zápase však dávají vyniknout červeným tribunám, ledu a obrazovkám. Orientace je díky kompaktnímu půdorysu jednoduchá a z vyšších míst zůstává dění přehledné.
Silnou stránkou je prezentace. Velká kostka není jen ukazatel skóre, ale hlavní vizuální prvek celé haly. Doplňuje ji 217 metrů dlouhý LED pás po obvodu tribun a mantinely s technologií LED 360°, které provozovatel označuje za jediné svého druhu v Česku. Nad hledištěm svítí jména klubových legend, například Jiřího Králíka a Milana Chalupy. Nová technika tak nepřerušuje vazbu na historii Dukly.
Foto: Adam Holl
Kostka, světelné prvky i jména klubových legend vytvářejí nezaměnitelný interiér
Klubové patro není jen několik lepších sedaček
Patro Dukla Premium se nachází v pátém podlaží. Klub uvádí, že se otevírá dvě hodiny před utkáním a restaurační část hodinu před začátkem. Vedle klubových sedaček zde vznikly skyboxy a partyboxy, restaurace se ale nachází pouze na jedné straně haly.
Právě sektory 309,308, 310, 311, 312 a 313 leží přímo v restaurační části. To je podstatný rozdíl: jejich držitelé nemusí mezi třetinami hledat volný stolek někde za tribunou. U stolů mohou zůstat celý večer a současně mají led před sebou. Klasická sedačka je k dispozici, ale v mém případě téměř ztratila smysl.
Prostor působí jednoduše a moderně. Podél stěny jsou dlouhé bufetové stoly, na opačné straně řada stolů u skleněné stěny s výhledem do arény. Catering vzniká pod vedením restauratéra Pavla Štrause a kuchařů Radka Milfajta a Jakuba Kotyzy. Nabídka kombinuje teplá i studená jídla.
Foto: Adam Holl
Restaurační část klubového patra: vlevo catering, vpravo stoly s výhledem do haly.
Sektor 309: hokej se sleduje jako z restaurace
Největší předností není luxusní dekorace ani množství jídla. Je to samotné uspořádání. Kulaté stoly stojí přímo u skla a led je pod nimi. Člověk má dost prostoru, může jíst, odložit si věci a přitom mu neunikne hra. Při běžné vstupence je přestávka bojem o občerstvení; tady se občerstvení stává součástí sledování zápasu.
Výhled z výšky je velmi dobrý. Hráče lze sledovat v souvislostech, člověk vidí rozestavení na celé ploše a kostka zůstává téměř v úrovni očí. Skleněná stěna a zábradlí jsou v zorném poli, ale během mé návštěvy nepředstavovaly zásadní překážku. Celkově jsem se skutečně cítil jako někdo, komu hala dovolila užít si hokej bez obvyklého nepohodlí.
Oficiální ceník platný v srpnu 2026 stanovil klubové patro na 1 500 korun pro přípravu, 2 000 korun pro běžné utkání základní části a 2 200 korun pro označený top zápas. K první částce se u mého nákupu přidal poplatek 14 korun. Liga tedy vycházela o 500 až 700 korun dráž; v dalších sezonách se ceny mohou změnit. Nejde o variantu pro každý zápas, jako jednorázový zážitek nebo dárek však dává smysl.
Foto: Adam Holl
Stoly sektorů 309 až 311 jsou umístěné přímo nad ledovou plochou.
Hala fungovala lépe než atmosféra přípravy
Přípravné utkání Dukly s Mountfieldem HK ukázalo zároveň jedinou výraznější slabinu večera. V hledišti zůstala řada volných sedaček a zápas neměl napětí ani hlasitost ligového utkání. Velká hala pak místy působila až příliš klidně.
Bylo by ale nefér vydávat to za chybu stavby. Aréna umí diváka obklopit obrazem, světlem i zvukem a díky strmým tribunám drží lidi blízko ledu. Teprve vyprodaný soutěžní zápas nebo koncert naplno ukáže, jakou atmosféru dokáže vytvořit. Příprava v první polovině srpna byla spíše technickou zkouškou než vrcholem sezony.
Pohodlí a přehlednost přesto fungovaly i při slabší návštěvě. Sedadla klubového patra jsou černá a polstrovaná, zatímco běžné hlediště tvoří červené plastové sedačky. Průchody působí široce a od cateringu lze rychle přejít k místu. Velká kostka a obrazová režie držely pozornost i ve chvílích, kdy zápas nabízel méně emocí.
Foto: Adam Holl
Přípravné utkání s částečně zaplněnými tribunami
Foto: Adam Holl
Hala dlouho po jeho konci.
Po utkání vynikla kompaktnost tribun
Po utkání jsem si prohlédl také běžné hlediště. Prázdná hala ještě lépe ukázala kompaktní uspořádání tribun a to, jak těsně obepínají ledovou plochu. Zřetelný byl také rozdíl mezi běžnými červenými sedačkami a restauračním klubovým patrem nad nimi.
Konkrétní zážitek se ovšem bude lišit podle vybraného sektoru. U míst za brankou je nutné počítat s ochrannou sítí v zorném poli, což je běžný bezpečnostní prvek hokejových hal. Při nákupu vstupenky proto dává smysl zvážit nejen výšku řady, ale také polohu vůči brankám.
Foto: Adam Holl
Prázdné hlediště po utkání. Pohled přes led k osvětlenému klubovému patru.
Foto: Adam Holl
Běžná červená tribuna s ochrannou sítí za brankou.
Povedla se Jihlavě aréna za 2,17 miliardy?
Po jedné návštěvě nelze posoudit ekonomiku provozu ani to, zda se městu investice v dlouhém horizontu vyplatí. Z pohledu návštěvníka však Horácká multifunkční aréna působí jako promyšlená a sebevědomá stavba, nikoliv jako předražený zimní stadion převlečený do červeného kabátu.
Největší síla spočívá ve spojení funkcí. Hala má parametry pro profesionální sport a velké kulturní akce, ale současně nabízí hotel, gastronomii, veřejné sportování i prostory využitelné mimo zápas. Architektura je výrazná, orientace snadná a technická prezentace patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českých halách viděl.
Klubové patro v sektoru 309 můj dojem ještě zlepšilo. Za 1 514 korun při přípravném utkání jsem dostal nejen místo a jídlo, ale především možnost sledovat celý zápas pohodlně od stolu. Jediným zklamáním byla slabší atmosféra přípravy. Ta ovšem vypovídala více o termínu a významu zápasu než o kvalitě arény.
Jihlava tedy podle mé zkušenosti nepostavila jen nový domov Dukly. Vytvořila stavbu, která může přivést na Vysočinu vrcholné sportovní akce, koncerty i lidi, kteří by jinak do města neměli důvod přijet. Jestli se podaří naplnit její kalendář, může být dvoumiliardová aréna pro Jihlavu drahou, ale smysluplnou investicí na další desítky let.
Anketa
Co říkáte na Horáckou arenu?
Celkem
hlasovalo
55
čtenářů.