Vládou vlastněná továrna na dallaském předměstí Mesquite, která měla přispět k tomu, aby se v USA ročně vyrábělo 100 000 granátů ráže 155 mm, spustila výrobu v roce 2024.

Jádrem třech univerzálních linek pro výrobu kovových těl granátů byla zařízení turecké firmy Repkon, která použila jinou než obvyklou technologii, tedy tváření oceli ve vysokých otáčkách. Významnou roli v automatizované výrobě měly robotické paže, které měly přesouvat těžké ocelové bloky rozžhavené na skoro tisíc stupňů Celsia. Žár ale často vedl ke vznícení mazacích olejů paží nebo oleje, jímž chladily lisy.

Parta chlapů s perlíkem

Scény byly takřka apokalyptické. „Po druhém, třetím, čtvrtém případu se to stalo skoro normálním,“ řekl jeden bývalý dělník továrny, která musela už v roce 2025 zavřít dvě výrobní linky.

Požáry však nebyly jediným problémem v létě 2024. Robotické paže často selhávaly i jinak, občas ocelový dál upustily z výše půldruhého metru na zem nebo při nekontrolovaném pohybu rozbily okna či narazily do drahých CNC strojů.

Hlavně ale selhávalo klíčové zařízení pro protahování oceli. Dobře nefungovaly ani obří lisy. Často se do nich muselo bušit perlíkem, ale stejně nevyrobily jediné použitelné tělo náboje.

„Opravdu jsme neměli žádný standardizovaný postup. Byli jsme parta chlapů, co se střídala každou noc u stroje s perlíkem,“ popsal situaci v továrně bývalý zaměstnanec Quantel White.

Osm nedodržených termínů

Problémy se nedařilo řešit a když General Dynamics nesplnil osm termínů, nařídily ozbrojené síly zavřít dvě ze tří linek. „Společnost GD-OTS selhala při dokončení projektů v termínu nebo ve smysluplném pokroku pro jejich splnění. U první linky nedodržela šest termínů a to mělo dopad i na harmonogram spuštění linky číslo 2,“ uvedl loni server Breaking Defense.

Ani na té třetí se ale podle červencové zprávy generálního inspektora ministerstva obrany nevyrobil jediný použitelný granát.

Armáda uvedla, že to americké daňové poplatníky přišlo na 533 milionů dolarů (jedenáct miliard korun).

Generální inspektor ve své zprávě sice popsal kolaps zařízení, ale nikdy nejmenoval žádnou ze zapojených společností. Armáda má jen zjistit, jestli měla smlouva „všechny náležitosti“, jak se utratily peníze a zda může nějaké dostat zpět. Měla by také „zjistit a zavést řešení“ pro výrobu dělostřelecké munice.

Armáda však nikdy veřejně neučinila General Dynamics ani tureckého dodavatele zodpovědnými za selhání a nedonutila General Dynamics vrátit ani cent. „Je to naprostá katastrofa,“ řekl bývalý zaměstnanec armádního úřadu, který na projekt dohlížel, „armáda měla jít po General Dynamics, aby získala zpět prostředky.“

General Dynamics patřila v letech 2020 až 2024 k pěti největším dodavatelům Pentagonu, když získala zakázky za 116 miliard dolarů, uvedl Institut Quincy.

Armáda ve vyjádření pro americký investigativní server ProPublica uvedla, že od General Dynamics, což je jeden z největších dodavatelů amerických ozbrojených sil, získala slevu na neupřesněné objednávky: „V případech, kdy dodavatelé selžou při plnění požadavků smlouvy, jako jsme viděli v závodě v Mesquite, vyhodnocujeme plnění smlouvy, snažíme se o získání finančních prostředků zpět a přesměrováváme zdroje.“

Sama munička žádné vysvětlení neposlala a odmítla text zveřejněný v ProPublica jako zkreslující.

Na vině je spěch

Problém je podle ProPublica v tom, že se v rámci co nejrychlejšího navýšení výroby munice ráže 155 mm v souvislosti s válkou na Ukrajině zjednodušily podmínky pro zadávání výroby. General Dynamics kontrakt získala bez výběrového řízení. Armáda ani neověřila, že stroje budou fungovat.

V době kontraktu stál v čele GD-OTS Firat Gezen, což byl obratný obchodník, který měl dlouhá léta na starosti finance v obchodu se zbraněmi. Syn tureckých rodičů však nebyl inženýr a neměl zkušenosti s řízením továrny. Za to dokázal udržet dominanci GD-OTS na trhu výroby těl velkorážových dělostřeleckých granátů.

Mazaný šéf GD-OTS

Když se v roce 2020 americká armáda snažila diverzifikovat svou dodavatelskou základnu v oblasti výroby dělostřelecké munice, GD-OTS se za Gezanova vedení podařilo převzít menší pensylvánskou firmu, s níž armáda jednala.

GD-OTS tak zůstala až do roku 2022 jediným výrobcem těl nábojů ráže 155 mm v zemi, která vyráběla v tradičním závodě ve Scrantonu.

Když chtěla americká armáda navýšit výrobu munice, což vyžadovalo i zvýšit výrobu těl granátů, Gezen nabídl americké armádě, aby místo tradiční výroby financovala nejmodernější linku na světě. Tu měla vybudovat turecká firma Repkon, která dodávala v Turecku léta továrny na tváření kovů na klíč.

Repkon zajistil i linku na výrobu munice ráže 155 mm v Turecku. V době podpisu smlouvy si nikdo neověřil, že šlo o starší typ granátů, který využíval jinou ocel.

Armáda byla okouzlena možnostmi, technologie od Repkonu umožňuje snadno přecházet z výroby granátů ráže 155 mm na jiné ráže, třeba 105 mm. Když turečtí experti přijeli do Dallasu, nepodařilo se jim však problémy vyřešit.

Další problém má továrna s tím, že kvůli neustálým požárům bylo prostředí zakouřené a zaměstnanci si stěžovali, že vykašlávají černé hleny.