Nemocnice hlásí kritický nedostatek krve. Pravidelní dárci se rozjeli na dovolené, ale potřeba životodárné tekutiny o prázdninách roste. Chybí především krevní skupiny A a 0.

Výzvy potenciálním dárcům zveřejnilo několik nemocnic na sociálních sítích. „Zásoby krve jsou v tuto chvíli velmi nízké, a proto prosíme všechny, kteří mohou darovat, aby přišli co nejdříve. Krev je potřeba každý den – při operacích, léčbě vážně nemocných pacientů i v akutních případech. Nelze ji vyrobit ani ničím nahradit. Můžeme ji získat pouze díky Vám, dárcům. Přijďte darovat. Právě teď Vás potřebujeme více než kdy jindy“, píše na své stránce například Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, která má vlastní Transfúzní oddělení.

Po dovolené chvilku počkejte

Darovat krev ale nemůže každý. Dárci musí být mezi 18 a 65 lety a musí vážit alespoň 50 kilogramů. Novinkou je, že na 28 dní jsou z darování vyloučeni lidé, kteří pobývali v některých oblastech zejména jižní Evropy, a to kvůli možné nákaze západonilskou horečkou. Pobyt mimo Evropu a na exotičtějších místech pak kvůli malarickým nemocem znamenají vyloučení na jeden až šest měsíců.

Existují samozřejmě i další onemocnění, která odběr krve mohou oddálit nebo úplně znemožnit. Patří tam i užívání některých léků. Zatímco krev můžete darovat například dva týdny po dobrání antibiotik, léky na epilepsii jsou trvalou překážkou dárcovství. Dočasně (v řádech dnů, týdnů či měsíců) musí návštěvu transfúzní stanice například i lidé po úrazech, extrakcích zubů nebo po tetování či piercingu.

Prezident příkladem

Už v červnu daroval krev mimo jiné i prezident Petr Pavel. Tomu letos v listopadu bude 65 let, proto plnou krev může darovat už jen dvakrát. Pro muže je možné dostavit se k odběru každých osm a deset týdnů. Nešlo o jednorázový akt, Petr Pavel je pravidelným dárcem, který navíc neváhá využít svůj dosah na sociálních sítích k tomu, aby vyzval své sledující k obdobné aktivitě.

Podobně se zachoval i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který má takovou činnost téměř v „popisu práce“ . Pozoruhodné ale je, že jsem letos nenašla žádného dalšího politika, který by se svým dobrovolným dárcovstvím veřejně pochlubil. Přitom právě politici by v době kritického nedostatku krve mohli své příznivce k dárcovství motivovat vlastním příkladem.

Kde jsou vlastenci, když je potřebujeme?

Mnohé, zejména vládní strany, se přitom hlásí k vlastenectví. A co může být vlastenečtějšího než pomoci svým spoluobčanům ve chvíli, kdy ji skutečně potřebují? Darovat krev je přitom jeden z velmi konkrétních způsobů, jak to udělat. Nebo se i vlastenectví změnilo v něco, o čem se především mluví?

Dárcovství krve by ale nepochybně mimořádně „slušelo“ poslanci Filipu Turkovi. Ten byl v červenci účastníkem dopravní nehody, při níž se jeho vůz srazil s vozidlem, které urgentně převáželo trombocyty z vinohradské nemocnice do Nemocnice Na Homolce. Kromě poničeného auta a zraněného řidiče tak došlo i ke znehodnocení trombocytů, které mají mimořádně krátkou životnost. Policie nyní řeší nehodu jako podezření z trestného činu z ublížení na zdraví z nedbalosti.

Turek se sice krátce nato vzdal funkce vládního zmocněnce na ministerstvu životního prostředí, ale jiný veřejný krok, kterým by se k následkům nehody, kterou pravděpodobně způsobil, postavil, jsem nezaznamenala. Namísto toho hledal pochybení u jiných.

Stačilo by přitom možná málo – ukázat alespoň minimum dobré vůle a jít darovat krev. Ne jako náhradu za znehodnocené trombocyty, ale jako gesto, kterým by mohl udělat něco užitečného ve chvíli, kdy nemocnice právě krev potřebují. A to bez ohledu na to, jak nakonec celá věc u soudu dopadne.

Takový čin by byl hodný nejen vlastence, za kterého se motoristé chtějí považovat, ale i opravdového mužství, jehož vzorem by Filip Turek asi rád byl. Takového gesta se ale zřejmě nedočkáme.