Obrazovky se v posledních letech staly téměř synonymem pro problémy dětí – od horšího spánku přes úzkosti až po údajné změny mozku. Jenže současný výzkum ukazuje mnohem složitější obrázek. Samotný počet hodin před displejem totiž nevysvětluje, co se s dítětem děje. Záleží na jeho věku, obsahu, způsobu používání i na tom, na co už kvůli „screen timu“ není v životě dětí čas.

Nejde jen o to, kolik hodin dítě kouká

Jedna hodina může znamenat vzdělávací video společně s rodičem. Stejná hodina ale může znamenat nekonečné scrollování sociálními sítěmi, hraní her nebo sledování obsahu, který dítě rozrušuje.

Právě proto se americká pediatrická akademie (AAP) nesoustředí na jedno univerzální číslo, které by určovalo „bezpečnou“ délku používání obrazovek pro všechny děti a dospívající. Podle AAP je důležitý nejen čas, ale také obsah, kontext a to, co obrazovka v životě dítěte nahrazuje. Pro rodiče používá koncept takzvaných 5 C: Child, Content, Calm, Crowding Out a Communication (viz box).

Co sledovat místo počítání minut

Americká pediatrická akademie doporučuje při hodnocení používání technologií zohlednit především:

Dítě – jeho věk, vývoj a individuální potřeby.

Obsah – co přesně sleduje nebo hraje.

Uklidnění – zda obrazovka není jediným způsobem, jak se dítě dokáže uklidnit.

Co obrazovka vytlačuje – spánek, pohyb, školu, hru a kontakt s rodinou či kamarády.

Komunikaci – zda rodiče s dítětem o používání technologií mluví.

WHO je u nejmenších dětí přísnější

Neznamená to ale, že na čase vůbec nezáleží. U nejmenších dětí má Světová zdravotnická organizace (WHO) konkrétní doporučení. Týkají se dětí do pěti let a obrazovky posuzují v kontextu celého dne – společně s pohybem, spánkem a dalšími aktivitami.

Smyslem není říct, že například 60 minut na mobilu automaticky poškodí dětský mozek. WHO se snaží především zabránit tomu, aby sedavé aktivity a pasivní konzumování obsahu vytlačily pohyb, kvalitní spánek a interakci s rodiči.

Kolik času před obrazovkou podle WHO?

Do 1 roku:
Obrazovky WHO nedoporučuje.
1 rok:
Sedavý čas u obrazovek se nedoporučuje.
2 roky:
Ne více než 1 hodina denně, méně je lépe.
3–4 roky:
Ne více než 1 hodina denně, méně je lépe.

WHO zároveň u dětí ve věku 1–4 roky doporučuje nejméně 180 minut pohybové aktivity denně. U tří- a čtyřletých by alespoň 60 minut mělo být ve střední až vysoké intenzitě.

Právě tady začíná být výzkum komplikovaný. Pokud studie zjistí, že děti, které tráví více času na telefonu, mají častěji psychické nebo behaviorální problémy, ještě to neznamená, že je způsobil právě telefon. Může to fungovat i opačně. Dítě, které se cítí osamělé, úzkostné nebo má jiné potíže, může po telefonu sahat častěji než jeho vrstevníci.

Obrazovka navíc může vytlačovat spánek, pohyb nebo osobní kontakt – a právě jejich nedostatek může mít na dítě nepříznivý dopad. Existují přitom studie, které souvislost mezi množstvím času u obrazovek a problémy dětí skutečně nacházejí.

Systematický přehled a metaanalýza publikovaná v časopise JAMA Psychiatry zahrnula 87 studií s více než 159 tisíci dětmi do 12 let. Vyšší množství času u obrazovek bylo statisticky spojeno s mírně vyšší mírou problémů v chování, například agresivitou či nepozorností, a také s úzkostnými a depresivními symptomy.

Jenže i tady je podstatné slovo „spojeno“. Výsledky ukazovaly relativně malé efekty a mezi jednotlivými studiemi existovaly značné rozdíly. Právě proto se odborníci zdráhají stanovit jednoduchou hranici typu: dvě hodiny denně škodí, jedna hodina je bezpečná.

A co tedy dětský mozek?

Právě kolem mozku vznikl jeden z největších strašáků. Představa, že telefon nebo tablet dětem jednoduše „přepisuje“ mozek, je vědecky příliš zjednodušující. Dětský mozek se během vývoje neustále mění, učí se, přizpůsobuje prostředí a vytváří nová spojení. To, že používání technologií souvisí s určitými změnami v mozkové aktivitě nebo propojení jednotlivých oblastí, proto samo o sobě neznamená poškození.

Na problém upozornil také BBC ve svém přehledu současného výzkumu. Studie využívající data z přibližně 11 500 skenů mozků dětí ve věku devět až dvanáct let podle článku nenašla důkaz, že by čas u obrazovek souvisel s horší duševní pohodou nebo kognitivními schopnostmi. Některé vzorce používání obrazovek přitom souvisely s odlišnostmi v propojení mozkových oblastí.

Psycholog Pete Etchells z Bath Spa University, kterého BBC v článku citovala, upozorňuje právě na problém příliš jednoduchých závěrů. Podle něj současná věda neposkytuje dostatečně přesvědčivé důkazy pro řadu dramatických tvrzení o tom, že obrazovky samy o sobě způsobují rozsáhlé poškození mozku.

Problém může být v tom, co obrazovka vytlačí

Když se tedy vědci snaží zjistit, co obrazovky dětem skutečně dělají, musí sledovat mnohem víc než jen počet hodin. Dítě, které hodinu sleduje pohádku a pak jde ven, je v jiné situaci než dítě, které hodinu scrolluje sociální sítě, další dvě hodiny hraje a kvůli tomu jde pozdě spát.

Americká pediatrická akademie pro tento princip používá pojem „crowding out“, tedy vytlačování jiných důležitých aktivit. Pokud telefon pravidelně ubírá dítěti spánek, pohyb, školu, koníčky nebo osobní kontakt s ostatními, může být právě tento dopad důležitější než samotné číslo na časovači.

Mobily tedy neškodí?

Tak jednoduchý závěr současná věda neumožňuje. Studie nacházejí souvislosti mezi vyšším používáním obrazovek a některými problémy v oblasti chování či duševního zdraví. Zároveň ale ukazují, jak obtížné je oddělit samotné používání technologií od dalších faktorů, například spánku, pohybu, rodinného prostředí nebo způsobu používání.

A pokud jde přímo o mozek, samotná změna jeho aktivity nebo propojení jednotlivých oblastí ještě není důkazem poškození. Možná tedy není nejpřesnější otázka, kolik minut denně smí dítě držet telefon v ruce. Mnohem důležitější může být otázka, co mu používání obrazovky přináší – a co mu kvůli němu v životě chybí.

U starších dětí a teenagerů proto AAP nedoporučuje jeden univerzální počet hodin pro všechny. Rodiče by měli sledovat vývojové potřeby konkrétního dítěte, obsah, způsob používání a to, zda média nevytlačují důležité aktivity. Pravidla tedy smysl mají – jen nemusí stát pouze na stopkách.

Zdroj: bbc.com, safecomputing.umich.edu, jamanetwork.com, who.int, aap.org