Druhého Stalkera můžete nenávidět stejně jako milovat. Ať už ale patříte k libovolné frakci, musíte uznat, že jde o unikátní hru s parádní atmosférou a především světem, v němž se rádi ztratíte i pod hrozbou mutace. Základ při vydání trpěl porodními bolestmi, na nichž studio GSC Game World usilovně pracovalo, aby titul posunulo do vysněného stavu. I proto první příběhové rozšíření vychází až téměř po dvou letech. Nesmírně dlouhé čekání ale rozhodně stálo za to.
Povinností ke svobodě?
Cost of Hope je tak trochu dárkem pro milovníky původní trilogie, jelikož se v něm na hlavní jeviště vrací frakce Povinnost a Svoboda. Zatímco přívrženci Povinnosti chtějí udržovat pořádek a zamezit vládě ve využívání Zóny, Svoboda je uskupení anarchistů, kteří se k ní staví volnomyšlenkářsky a věří, že její tajemství mohou pomoci lidstvu. Už v těchto přesvědčeních ucítíte značný rozpor, takže mezi nimi panuje dlouhodobá rivalita.
Přesto se obě strany musejí tolerovat, protože ještě před událostmi druhého dílu se podepsal mírový pakt D4. Jenomže jak už ukázky k datadisku prozrazují, situace se přiostří a události povedou k tomu, že se křehká hranice míru dost možná bude muset prolomit, což by mohlo ovlivnit i osud lidí na pevnině. A vy v roli Skifa v dění budete hrát značnou roli.
Nová příběhová linie probíhá paralelně s událostmi základní hry, přičemž v ní musíte dosáhnout několika klíčových bodů, abyste dodatek vůbec mohli dohrát. Ve hře je ale ukotvená silou pevného objetí upíra, takže napojení na děj je plynulé a víceméně působí, jako by jeho součástí bylo vždy. Jen je možná trochu škoda, že v konečném důsledku události rozšíření nemají na Zónu, potažmo konec hlavního příběhu, vliv.
Prostředek nové trilogie
Tento nesplněný sen ale rychle zažene kvalita nové kapitoly. Její rozjezd je možná pozvolnější, ale jakmile dospějete do druhé třetiny, nastaví smrtelné tempo památných misí, které v mnohém překonávají i ty ze základní hry. Některé výjevy si budete rozhodně pamatovat ještě dlouho, přičemž náplň správně dávkuje střílení, průzkum, segmenty s hádankami i trochu toho skákání, které ale neničí nervy.
zdroj:
GSC Game World
Současně se sympaticky rozšiřuje i příběh celé Zóny, jelikož dostanete odpověď na řadu nezodpovězených otázek. Není tak náhodou, že studio Cost of Hope označuje coby prostřední část nové trilogie, kterou zakončí druhý příběhový dodatek, a v mnohém funguje jako ve své době Clear Sky. Jen místo samostatné hry jsme ho dostali formu přídavku, čemuž nakonec odpovídá i herní doba, která se samozřejmě bude odvíjet od způsobu hraní, ale v mém případě bezpečně zaútočila na 20 hodin.
Nakonec rozšiřující cesta dává větší smysl než případné dva samostatné spin-offy. Vývojáři mohou využít existující svět, který naplní dalšími příležitostmi s důvěrně známou atmosférou. Budete se pohybovat po známém prostředí, které je ale povážlivě rozšířené a naplněné dějem, jehož dynamika je díky kratší herní době soustředěnější a působí jako svižná horská dráha. Jen ten nástup na první sešup je zdlouhavější a dojezd začne být trochu úmorný.
Já do lesa nepojedu! Ani do Černobylu!
Povědomost pak přináší i dvě nové lokace – Železný les a konečně také Černobylskou elektrárnu, která byla pro stalkery dlouhé roky zapovězená a člověk tak mohl jen přemýšlet, jaké taje skrývá. Představám je konec, na jejich místo přichází průzkum na vlastní oči. Jde o malý splněný sen, který očekávání do velké míry i splňuje. Pravdou ale zůstává, že u Železného lesa jsem čekal trochu více nápadů. Lokace je relativně malá a moc času v ní ani nestrávíte.
Příběh se však neodehrává jen v nich, ale po celé Zóně (i mimo ni). Nechci vyzrazovat příliš, ale opětovná návštěva VÚČARu či laboratoře X-16 patří mezi nejlepší zážitky, jaké jsem v celém Heart of Chornobyl zažil. Hutná atmosféra, řada překvapení a několik sympaticky přepálených nápadů, které krásně podtrhují bizarnost celé Zóny.
Navíc Cost of Hope má jednu nezpochybnitelnou výhodu, kterou jsou zapamatovatelné hlavní postavy. Vaše putování budou doprovázet Zulu na straně Povinnosti a Mavka stojící za Svobodou. Oba si poměrně rychle oblíbíte, navíc je pojí vzájemný vztah plný lásky i nenávisti, a například takového Richtera z původní hry pohodlně zadupávají do země. A upřímně bych s nimi rád strávil klidně víc času.
Kam vedou naše kroky?
Ono bych teoreticky i mohl. Rozšíření stejně jako základní Stalker 2: Heart of Chornobyl dává Skiffovi relativně volnou rukou v řešení jednotlivých misí. Vaše rozhodnutí mohou vést k několika alternativním zákoutím, přičemž zdůrazním i jedno důležité, které v podstatě rozhodne o tom, jaký ze dvou konců dodatku zažijete. Důvody k opětovnému průchodu tu tedy jsou.
zdroj:
GSC Game World
Samozřejmě ale v Cost of Hope nejde jen o vyprávění a lokace, ale třeba také o několik nových předmětů, které na cestě můžete najít. Vlajkovou lodí jsou v tomto aspektu především unikátní pojmenované zbraně, kdy některé získáte v podstatě automaticky, zatímco pár jich můžete během průchodu minout, stejně jako pár kusů brnění.
Expanze stejně jako Stalker 2: Heart of Chornobyl dává Skiffovi relativně volnou rukou v přístupu, jak bude řešit jednotlivé mise.
Co ale rozhodně neminete, jsou nové hrozby. Narazíte na pár nových či upravených anomálií, ale také na unikátní noční můry. Jednou z nich je třeba Amok, zuřivý technologicky upravený jedinec poháněný elektřinou. Při střelbě na slabá místa si s ním poradíte docela rychle, první střetnutí s ním si ale určitě zapamatujete. Nakonec by ho však hra mohla tasit častěji, stejně jako by se mohlo objevit více vedlejších úkolů, které tady téměř nejsou, a další vyloženě noví protivníci.
Příjemnější Zóna
Pokud vás popis dodatku nalákal, nemusíte vysloveně chvátat. Jakmile odbije zítřejší třetí hodina odpolední, měli byste s nasazením plynové helmy ještě chvíli počkat, protože vaše internety čeká delší stahování. Společně s Cost of Hope do hry vyjde obsáhlá aktualizace 2.0. Označení verze dává jasně najevo, že základní hra projde velkými změnami, které potěší veterány a přilákají nováčky. Jelikož jsem se do Zóny s datadiskem vrátil po mnoha měsících, nestačil jsem se divit.
GSC Game World ušlo ohromný kus cesty a updaty život v Zóně rozhodně zpříjemnily. Ačkoliv jsem ani při vydání nebyl obětí výraznějších chyb, technický stav se od té doby o poznání zlepšil, především s ohledem na výkon. Snímkovací frekvence na RTX 3060 Ti, Ryzenu 3600 a 32 GB RAM sice stále není neomylná, přesto drtivou většinu času titul běží plynule.
Nová aktualizace nicméně přináší i posun na novou verzi Unrealu, který poznáte hlavně ve zpracování prostředí, ale také v nasvětlení, které je o něco přirozenější a dává další důvody k tomu, abyste si pořídili noktovizor. Potěší také příchod dalekohledů či řady nových zbraní, z nichž se například SKP okamžitě přidalo na seznam mých oblíbenců. Sympatickou vizuální novinkou je rovněž atmosférická mlha, případně graficky odlišné verze upírů na základě jejich habitatu.
Bujarý život v radioaktivní krajině
Právě s mutanty se pojí jedna klíčová změna, která přibyla už před nějakou dobou. Dříve fungovali pouze jako nebezpečí a žrout munice, což mělo své kouzlo. Časem jste ale zjistili, že je efektivnější před nimi utíkat, což teď už neplatí, protože přibyl systém orgánů, jež z nich lze vypreparovat a následně prodat. Po Zóně sice běhají poměrně sporadicky, ale jde o příjemnou odměnu.
Největší změnu aktualizace 2.0 nicméně pocítíte při průzkumu světa. Systém A-Life se do hry sice dostal už před časem, nová verze ho vylepšuje a simuluje uvěřitelnější chování obyvatel radioaktivního prostředí. Přibyly různé body zájmu, ale především se na pozadí neustále něco děje. Častokrát dorazíte do rozehraných přestřelek, narazíte na už vybrané batohy, případně přiběhnete na dříve prozkoumaná místa, abyste zjistili, že jsou v zajetí jiné frakce.
Zóna tak lépe plní roli živoucího organismu, kde máte pocit, že se neustále něco děje. Jestli tomu tak skutečně je, nebo jde spíše o kalkulace řešené na základě vaší přítomnosti, to už asi člověk při běžném hraní neodhalí. Faktem ale je, že vám to může být jedno, protože výsledek je v každém z případů živější kulisou, kterou je radost brázdit.
Dáme si znovu piknik u cesty?
Ačkoliv má nový update za úkol odstranit řadu chyb, v mnohém se mu to nedaří, případně bohužel dokonce přidává i pár vlastních. Přímo v misích Cost of Hope se mi občas stalo, že se nespustil skript a já musel restartovat od nejbližšího záchranného bodu. Nicméně skripty se kolikrát nespouštěly ani lidem v nepřátelských táborech, kteří jen stáli na místě, zatímco já si je v klidu postupně likvidoval.
Na druhou stranu musím říct, že počet případů levitujících objektů či kolizí textur se rozhodně snížil, přičemž o něco realističtěji působí i chování lidských protivníků. Ti vás dokážou sympaticky obcházet a odhalení přesné pozice není tak ubíjející jako na startu. Jejich manévry jsou ale občas přinejmenším zvláštní.
Faktem zůstává, že Stalker 2 je nesmlouvavou hrou, která od vás vyžaduje přípravu a rozumný postup. Životy ubíhají rychlostí blesku a různé druhy zranění vám v přežívání nepomáhají. Pokud by realističnosti na vás bylo až příliš, verze 2.0 přichází s bohatými možnostmi úprav herního zážitku a obtížnosti. Skrze několik posuvníků nastavíte náročnost nepřátel, ale také ekonomiku či četnost anomálií.
Ať už se tak na hru podíváte z libovolného pohledu, nikdy nebyla v lepší formě nežli teď. Jestli výlet do černobylského okolí stále odkládáte, příchod velké aktualizace i příběhového dodatku Cost of Hope vám dávají mnoho argumentů. A pokud se do Zóny vracíte, čeká na vás parádní rozšíření, které je i přes pomalejší začátek a mírně nevyužitý Železný les zásadním důvodem, proč se oddat do služby v náruči Povinnosti a Svobody.