Od politické výměny názorů k osobní dehonestaci

Zatímco tradiční politický boj se historicky opíral o střet idejí, programů a politických výsledků, současný trend přináší přesun pozornosti k osobním charakteristikám aktérů – a to včetně pracovníků médií.

Když Bílý dům v oficiálních výstupech na sociálních sítích cíleně napadá konkrétní reportéry, zmiňuje jejich rodiny či děti a používá nálepky zpochybňující jejich lidskou integritu, nejde o pouhé politické nedorozumění. Jde o promyšlenou strategii, jejímž cílem je delegitimizovat kritickou zpravodajskou práci a přesunout pozornost veřejnosti od věcných otázek k emocím a nepřátelství.

Ticho, ticho, ticho. Jsi velmi neuctivá. Falešné zprávy, ty jsi falešná zpráva, jsi hlučná a bujará osoba. Jsi falešná zpráva. Buď zticha. Buď zticha. Jsi falešná reportérka a informuješ o falešných zprávách.

– Donald Trump, na adresu reportérky Kristen Holmesové

Tento styl komunikace, který staví na nekompromisním vymezování se vůči oponentům a novinářské obci, se stal pevnou součástí politického marketingu mnoha populistických lídrů. Otázkou však zůstává, jaké dopady má toto chování na širší politické prostředí a zda inspiruje politiky i za hranicemi Spojených států.

Globální dosah „trumpizace“ politiky

Vliv amerického politického stylu na zbytek světa je nepopiratelný. Politici v mnoha zemích – včetně České republiky – v minulosti opakovaně projevovali sympatie k přístupům Donalda Trumpa. Rétorika zpochybňující objektivitu tradičních médií, používání termínů jako „fake news“ nebo snaha obcházet standardní žurnalistické formáty skrze přímou komunikaci na sociálních sítích se staly běžným nástrojem politického boje.

Vy jste jí zničili život. Vy, média. Vy, kteří jste neváhali i mého nemocného syna pomlouvat. Opozice, hnus fialový.

– Andrej Babiš, na tiskové konferenci po jednáni vlády (reakce na článek týkající se dosavadní šéfky vládního oddělení politiky duševního zdraví Dity Protopopové).

Zatímco v českém prostředí se čelní představitelé politické scény, jako je například premiér Andrej Babiš, v minulosti vůči médiím opakovaně vymezovali a přejímali prvky amerického politického marketingu, míra a forma těchto konfliktů se v mnoha ohledech liší.

Přímá eskalace do podoby agresivních osobních útoků na rodiny novinářů, jakou lze občas vidět v americkém prostoru, zůstává zatím v české politické kultuře spíše za hranicí běžné praxe. Přesto však rétorické přitvrzení a snaha ponižovat novinářskou práci zanechávají stopy i na tuzemské politické scéně.

Budoucnost svobody tisku a veřejné debaty

Incidenty, jako byl zmíněný střet v Oválné pracovně, otevírají diskusi o tom, jakou roli by měla média v moderní demokracii plnit a jak by naopak měli političtí představitelé reagovat na nepříjemné otázky.

Profesní organizace a redakce stále hlasitěji upozorňují, že útoky na novináře podkopávají základy svobodné společnosti. Velmi důležitým faktorem zůstává schopnost voličů a veřejnosti rozlišovat mezi věcnou politickou argumentací a populistickým odváděním pozornosti skrze osobní útoky.

Způsob, jakým politici komunikují s médii, formuje nejen jejich vlastní image, ale především kvalitu demokracie jako takové.

Možnost určité inspirace komunikačním stylem Donalda Trumpa se v české politice skloňuje poměrně často. Vztah české politické scény, a zejména premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, k americkému prezidentovi má však svá specifika.

Odemkněte si celý obsah s předplatným