Komplikované období dospívání nakonec Krejčíkovou přivedlo také k terapii. Na tu začala chodit už v sedmnácti letech, když prožívala první rozchod. „Byla jsem zacyklená, stažená do sebe a vůbec jsem se nesmála. Celej svět se mi zhroutil,“ vzpomíná na dobu, kdy byla podle svých slov úplně jiným člověkem než dnes. Právě její maminka tehdy poznala, že situace začíná být vážná, a řekla dost. „Potřebujeme pomoc,“ vzpomíná herečka. Terapii tak dnes nevnímá jako něco, za co by se člověk měl stydět, ale jako součást cesty, která jí pomohla vyrovnat se s tím, co si nesla z dětství i dospívání.
