VÝSLEDEK V JEDNÉ VĚTĚ: Stejné modelové dvě hodiny stání vyšly v našem srovnání od 40 do 160 Kč. Nejdražší vybraná centrální možnost je tedy 4× dražší než nejlevnější. Součet všech třinácti dvouhodinových stání by činil 1 220 Kč a medián jednoho města 90 Kč.
METODIKA – PROČ TOMU ŘÍKÁM EXPERIMENT: K 20. srpnu 2026 jsem prošel oficiální parkovací portály, ceníky a městská nařízení. Pro každé město jsme hledali běžně dostupné krátkodobé povrchové stání pro návštěvníka v historickém, administrativním nebo bezprostředně navazujícím centru. Model je vždy pracovní den v době regulace a přesně 2 hodiny. Nezapočítáváme poplatky externích aplikací, rezidentní slevy, ZTP, elektromobilní výjimky, garáže ani P+R. Pokud je úplné jádro pro běžného návštěvníka omezené, vzali jsme nejbližší běžně použitelnou návštěvnickou zónu.
Zaparkovat auto na dvě hodiny v centru českého krajského města zní jako banální úkon. Jenže stačí změnit město a stejný čas může stát čtyřnásobek. A největší překvapení našeho srovnání není samotný rozdíl.
Praha totiž nevyšla jako nejdražší. Ani druhá. V námi zvoleném modelu se její běžně dostupná fialová návštěvnická zóna na Praze 1 vešla do 80 korun za dvě hodiny, zatímco Liberec dosáhl dvojnásobku a České Budějovice skončily jen o deset korun níž než Liberec.
A na opačném konci je Brno. Historické jádro má pro běžné návštěvníky omezený vjezd a nejbližší návštěvnická zóna B nabízí prvních 60 minut jednou denně zdarma. Za přesně dvě hodiny tak v našem modelu vychází na 40 korun.
Nejde o soutěž o „nejlepší město pro řidiče“. Parkovné je regulační nástroj a města mají jiné centrum, jinou poptávku i jinou dopravní politiku. Nás zajímala mnohem jednodušší otázka: co uvidí běžný návštěvník v peněžence, když chce v každém z těchto měst strávit v centru stejné dvě hodiny?
Proč je měst třináct, když má Česko čtrnáct krajů
V našem souboru je 13 různých měst, ve kterých sídlí krajské úřady. Praha je totiž nejen samostatným krajem, ale zároveň v ní sídlí i Krajský úřad Středočeského kraje. Proto se čtrnáct krajských samospráv promítne do třinácti různých měst.
Nechtěli jsme přitom porovnávat náhodné parkovací domy, levné okraje měst nebo nejdražší místo, které lze v ceníku najít. Cílem bylo co nejvíc sjednotit situaci návštěvníka, který přijede do centra něco vyřídit, dát si oběd nebo dvě hodiny chodit po městě.
Od 40 do 160 korun. Takhle dopadl celý žebříček
1. Liberec: 160 Kč – cenová zóna A. 80 Kč za 60 minut × 2.
2. České Budějovice: 150 Kč – náměstí Přemysla Otakara II., tarif T5. oficiální tarif 150 Kč za 2 hodiny.
3. Karlovy Vary: 120 Kč – zóna 2 – Zahradní / centrální lázeňská část. oficiální tarif 120 Kč za 2 hodiny.
4. Plzeň: 110 Kč – zóna A. 1. hodina 40 Kč + 2. hodina 70 Kč.
5. Ústí nad Labem: 110 Kč – jádro centra, progresivní tarif. 1. hodina 40 Kč + další započatá 70 Kč.
6. Pardubice: 100 Kč – Pernštýnské náměstí. 50 Kč za hodinu × 2.
7. Zlín: 90 Kč – tř. Tomáše Bati – centrum, zóna 10. tarif 90 Kč pro 61–120 minut.
8. Praha: 80 Kč – Praha 1, fialová návštěvnická zóna. 40 Kč za hodinu × 2.
9. Olomouc: 80 Kč – zóna B – historické centrum. 40 Kč za hodinu × 2.
10. Ostrava: 60 Kč – Smetanovo náměstí. 15 Kč za 30 minut × 4.
11. Hradec Králové: 60 Kč – Velké náměstí. 30 Kč za hodinu × 2.
12. Jihlava: 60 Kč – oblast 01 centrum, oranžový návštěvnický režim. 30 Kč za hodinu × 2.
13. Brno: 40 Kč – zóna B kolem historického centra. prvních 60 minut denně zdarma, další hodina 40 Kč.
Celá třináctka dohromady dává 1 220 korun za 26 hodin parkování tedy za dvě hodiny v každém městě. Průměr jednoho města vyšel na 94 Kč medián na 90 Kč.
Medián je tady možná užitečnější než průměr: kdybychom všech třináct částek seřadili a vzali prostřední hodnotu, dostaneme 90 korun. Praha se tedy v našem modelu dostala pod prostředek celého souboru.
1. Liberec: 160 Kč. Dvě hodiny stojí stejně jako čtyři brněnské modely
Liberecká cenová zóna A má na oficiálním parkovacím portálu sazbu 80 Kč za 60 minut. Dvě hodiny proto vycházejí na 160 Kč a Liberec je v našem standardizovaném modelu nejdražší.
To samo o sobě neznamená, že v Liberci nelze zaparkovat levněji. Město má zóny B, C, D i P+R s výrazně nižšími sazbami. My ale držíme stejné pravidlo: porovnáváme centrální návštěvnický režim, nikoli nejlevnější místo na území města.
2. České Budějovice: náměstí má vlastní cenovou ligu
Na náměstí Přemysla Otakara II. pracuje ceník s tarifem T5. Oficiální materiál uvádí 60 Kč za jednu hodinu a 150 Kč za dvě hodiny, přičemž návštěvnické stání je v této lokalitě časově omezené. Právě dvouhodinový model tak využije prakticky celý běžný návštěvnický limit.
Je to zároveň krásný příklad, proč jsme nepoužívali jednoduché „hodinová sazba × dvě“. Některá města mají progresivní nebo kumulativní ceník a přesný dvouhodinový tarif je potřeba číst přímo z pravidel.
Karlovy Vary, Plzeň a Ústí: tři různé systémy, podobný účet
Karlovy Vary od února 2026 rozdělily placená stání do pěti zón. V centrální zóně 2 uvádí aktuální sazebník 80 Kč za první hodinu a 120 Kč za dvě hodiny.
Plzeňská zóna A používá progresivní sazbu: první hodina stojí 40 Kč, druhá 70 Kč a každá další započatá hodina už 100 Kč. Pro náš dvouhodinový model je to 110 Kč.
Ústí nad Labem má v jádru centra rovněž progresivní tarif. První započatá hodina stojí 40 Kč a každá další 70 Kč. Výsledek je tedy stejných 110 korun, přestože konstrukce městského parkovacího systému je jiná.
Pardubice: dvě hodiny na Pernštýnském náměstí za stovku
Pardubice změnily parkovací ceník s účinností od 1. června 2026. Pro Pernštýnské náměstí stanovují 25 Kč za půl hodiny a 50 Kč za hodinu. Dvě hodiny tak vycházejí přesně na 100 Kč.
Je to zároveň pěkný kontrolní bod našeho souboru: stovka je jen deset korun nad mediánem všech třinácti měst.
Zlín: nejcentrálnější tarif není totéž co nejdražší parkoviště
Ve Zlíně jsme mohli udělat velmi snadnou clickbaitovou chybu. Parkoviště Bartošova má pro 61 až 120 minut sazbu 120 Kč. Jenže současný sazebník výslovně označuje úseky třídy Tomáše Bati jako „centrum“ a u nich stanoví 90 Kč pro interval 61 až 120 minut.
Proto používáme 90 Kč. Nevybíráme nejvyšší číslo ve městě, ale tarif, který nejlépe odpovídá předem stanovené metodice.
Praha za 80 Kč: proč jsme nepoužili modrou zónu za 80 korun na hodinu
Praha je přesně ten případ, kde by se dal výsledek snadno zmanipulovat výběrem zóny. V Praze 1 stojí modrá zóna návštěvníka 80 Kč za hodinu, jenže běžný návštěvník v ní může parkovat maximálně jednu hodinu. Naše situace vyžaduje dvě.
Proto jsme použili fialovou zónu v Praze 1, která je určená i návštěvníkům na delší dobu a stojí 40 Kč za hodinu. Dvě hodiny tedy vycházejí na 80 Kč.
Výsledek je možná nejlepší ukázkou smyslu celé metodiky. Kdybychom chtěli jen co největší číslo, napsali bychom Praze 160 Kč. Jenže takové dvě hodiny v modré zóně by běžný návštěvník podle pravidel vůbec legálně neodparkoval.
Olomouc mohla mít 200 Kč. To číslo jsme záměrně vyhodili
Ještě lákavější číslo nabízí Olomouc. Zóna A stojí 100 Kč za hodinu, takže matematicky by dvě hodiny znamenaly 200 Kč a Olomouc by celý žebříček vyhrála.
Jenže zóna A leží v pěší zóně a město výslovně uvádí, že okruh vozidel s právem vjezdu je výrazně omezený – například na zásobování, služby, taxi, vozidla přepravující těžce zdravotně postižené osoby nebo hosty s ubytováním za značkou.
Pro obyčejného návštěvníka bez zvláštního důvodu proto používáme zónu B, tedy zbytek historického centra. Ta stojí 40 Kč za hodinu a náš model vychází na 80 Kč.
Ano, titulek s rozmezím 40 až 200 Kč by vypadal ještě lépe. Jenže nebyl by stejně poctivý.
Ostrava, Hradec a Jihlava: shodných 60 Kč, pokaždé jinak
Na ostravském Smetanově náměstí vychází krátkodobé parkování na 15 Kč za půlhodinu, tedy 60 Kč za dvě hodiny. Město v roce 2026 zlevnilo některá další centrální parkoviště a přímo uvedlo, že sazba pod Ostravskou univerzitou se tím srovnala právě se Smetanovým náměstím.
Hradec Králové má na Velkém náměstí podle ceníku pro rok 2026 sazbu 30 Kč za první i každou další hodinu. Výsledek: rovněž 60 Kč.
A Jihlava? V oblasti 01 centrum má návštěvnický oranžový režim v pracovní době sazbu 30 Kč za hodinu. Také zde tedy dvě hodiny znamenají 60 korun.
Brno za 40 Kč: nejlevnější výsledek má jeden háček
Brněnská zóna A je historické centrum s omezeným vjezdem a pro běžného návštěvníka není standardním místem k dvouhodinovému stání. Proto jsme podle stejné logiky jako v Olomouci vzali zónu B – prstenec kolem historického centra.
Návštěvník zde má 60 minut parkování denně zdarma a každá další hodina stojí 40 Kč. Pro využití systému je ale potřeba vozidlo registrovat prostřednictvím oficiálního platebního systému či automatu; bezplatná hodina neznamená, že lze auto prostě nechat bez evidence.
Při správném použití tak přesně dvě hodiny vyjdou na 40 Kč. V našem modelu jde o čtvrtinu liberecké ceny.
Jedna návštěva rozdíl nepocítí. Padesát dva už ano
Čtyřnásobný rozdíl zní dramaticky, ale v absolutních číslech je mezi 40 a 160 korunami rozdíl 120 Kč. U jedné návštěvy centra to rodinný rozpočet nezlomí.
Teprve opakování ukazuje co cenová politika znamená. Kdyby někdo dělal stejnou dvouhodinovou cestu do centra jednou týdně po celý rok v brněnském modelu by zaplatil 2 080 Kč v libereckém 8 320 Kč. Rozdíl je 6 240 Kč za rok.
Při dvaceti takových dvouhodinových návštěvách za měsíc by model znamenal 800 Kč proti 3 200 Kč. To už je rozdíl který vysvětluje proč parkovné není pouze drobný poplatek ale skutečný nástroj městské dopravní politiky.
To samozřejmě není doporučení pro každodenní dojíždění. Člověk, který parkuje v centru dvacetkrát měsíčně, by měl hledat dlouhodobé oprávnění, parkovací dům, P+R nebo veřejnou dopravu. Model pouze ukazuje, co udělá opakování stejné krátkodobé sazby.
Co čísla neříkají: dražší parkování nemusí znamenat horší město
Bylo by lákavé dát městům medaile a poslední místo. Jenže sazba sama o sobě neříká, zda je parkovací politika kvalitní.
• Vyšší cena může být záměrná regulace nejžádanějšího historického centra.
• Levnější parkování může znamenat menší tlak na stání, ale také jinou dopravní strategii.
• Můj model nehodnotí dostupnost volných míst. Místo za 40 Kč je k ničemu, pokud žádné není.
• Nezahrnujeme komfort, bezpečnost, vzdálenost konkrétního stání od cíle ani kvalitu MHD.
• Nezahrnujeme servisní poplatky některých komerčních aplikací; vycházíme ze základního městského tarifu.
• Ceníky se mohou měnit. Čísla jsme kontrolovali proti oficiálním zdrojům k 20. srpnu 2026.
Můj verdikt: největším překvapením není Liberec. Je jím Praha
Když jsem experiment začínal, přirozený odhad byl jednoduchý: Praha bude nahoře a menší krajská města pod ní. Data tak čistou hierarchii nevytvořila.
Praha 1 se v našem přesně definovaném dvouhodinovém návštěvnickém modelu dostala na 80 Kč. Liberec je na dvojnásobku, České Budějovice jen o deset korun níž než Liberec a Karlovy Vary jsou o polovinu dražší než Praha.
A Brno ukazuje opačný extrém: díky první hodině zdarma stačí na dvě hodiny čtyřicet korun.
Možná je to nejzajímavější závěr celého srovnání. Cena parkování v centru se neřídí jednoduchým pravidlem „větší město = dražší město“. Je to lokální rozhodnutí o tom, kolik má nejžádanější kus veřejného prostoru stát – a jak moc chce radnice motivovat řidiče, aby na něm nezůstali déle, než potřebují.
Zdroje a přesná místa použitá v experimentu