Dodge Challenger, velké a stylové kupé zpoza velké louže, se v Evropě nikdy oficiálně neprodával. Přesto je jich i v Česku poměrně hodně k mání na sekundárním trhu a milovník amerických aut, který si nemohl challenger dovolit jako nový, má z čeho vybírat. Tak se náš redakční „amerikanista“ vydal zkoumat, jestli to je dobrý nápad.
Když se jméno Challenger v nabídce Dodge objevilo poprvé, psal se rok 1969 a éra původních muscle cars byla na svém vrcholu. Od r. 1983 měl dlouhou pauzu, až s nástupem nové vlny retro designu v nultých letech se vrátil nejprve jako koncept, poté i v produkční formě s drobnými změnami jako třetí generace.
Technickým základem se stala platforma LC, zkrácená varianta LX, která sama o sobě byla platformou LH přestavěnou na pohon zadních kol.
Zlí jazykové tvrdí, že LX je v základu starý mercedes. Pravdou je, že přestavba LH na LX a následující verze zahrnovala využití některých technických řešení inspirovaných mercedesy W220, W210 a W211. Nejsou tu však s mercedesy záměnné díly a ani není řešení úplně totožné.
TEST Dodge Challenger R/T Scat Pack 50th Anniversary Edition – Když benzin teče a emoce stříkají
Ze stejného zdroje pochází převodovka W5A580, používaná v prvních několika letech výroby až do modernizace pro modelový rok 2015. Dostal ji o čtyři roky později oproti čtyřdvířkům, jednou ze změn totiž byla právě úprava podlahy LC, aby se dal osmikvalt zastavět.
Nelícuje? Nevadí
Kvalita materiálů byla u amerických značek koncernu DaimlerChrysler zejména v první polovině nultých let docela bídná. Kvalita výroby ale zas tak špatná nebyla. U challengeru kulhá jen v tom, že kusům, které roky parkují na slunci, zejména v horkých státech jako Texas či třeba Španělsko, se po čase začnou křivit palubní desky zejména kolem výdechů ventilace. Není to hezké a nejde to moc dobře opravit, nechcete-li nechat celou palubku přečalounit. U kusů před faceliftem neoslnily ani materiály, vnitřek působí hodně plastově a je to tu obecně horší než u konkurenčního mustangu a camara.
Exteriér má v tomto ohledu také jedno specifikum. Běžně znamená trochu odlišný odstín laku na plastových a plechových dílech podezření na nehodu, u challengeru však takhle auta vyjížděla z výroby. Stejně tomu bylo u nesedících spár mezi panely karoserie, zejména v případě víka kufru a boků zádě. Že části zadních lamp nenavazují na setinu milimetru přesně, je tady normál, nikoliv známka zfušované opravy. Nepodařilo se to vylepšit ani s modernizací.