První prsten nevypadal jako začátek zlatnické kariéry. Sebastianovi bylo jedenáct a při dětském workshopu v zubní laboratoři dostal do ruky odlévací vosk. Vymodeloval jednoduchý kroužek a do něj vypálil oči smajlíka.
Druhý prsten udělal pro maminku Veroniku. „Ten už vypadal o trošku lépe,“ vzpomíná dnes třináctiletý Sebastian a dodává: „Já jsem ani nevěděl, že takové nepřesné tvary by se někomu mohly líbit.“
Související
22 fotografiíProhlédnout si 22 fotografií
Právě ten druhý prsten zaujal jeho maminku. Sama se už roky pohybovala kolem šperků a měla výtvarné vzdělání. V Sebastianových prvních pokusech podle svých slov viděla něco, co by stálo za to dál rozvíjet. „Osobitý styl prstenů se mi líbil od začátku,“ říká Veronika. Tehdy ale ještě nikdo nevěděl, kam se dětský experiment posune.
Nejdřív zábava, potom první zákazník
Sebastian začal vyrábět další modely. Nečekal, že by za ně někdo skutečně zaplatil. Dělal je hlavně proto, že ho bavilo něco vytvářet rukama. Zlom přišel ve chvíli, kdy se prodal první prsten. „Bylo to supr, že se moje tvorba líbí nejen mamce, ale jiným lidem.“
Od té doby se z koníčku postupně stal malý rodinný podnik. Sebastian tvoří pod značkou Sebo Jewelry a jeho práce se dostaly i ke známým osobnostem. Jeho šperky vynesly například herečky Aňa a Ester Geislerovy na karlovarském filmovém festivalu. Pro třináctiletého kluka je přitom mnohem podstatnější něco jiného: samotná práce. „Můj běžný den není ničím výjimečný, šperky dělám po škole nebo i o víkendu,“ popisuje svůj pracovní režim.
Šperky od Sebastiana vynesly do společnosti například herečky Aňa a Ester Geislerovy.Foto: KVIFF / Instagram Sebastiana Šťastného, se souhlasem
Na samotném začátku procesu výroby je vosk. Nejprve vytvoří základní tvar a potom přidává detaily. Některá místa upravuje, další vosk vypaluje nebo odřezává. Hotový model zkontroluje maminka.
Teprve potom se rozhodnou, zda má smysl nechat ho odlít do drahého kovu. Odlévání dnes zajišťuje firma. Sebastian pak dostane hotový odlitek zpět a práce pokračuje. Odřezává nálitky, brousí, leští, letuje a podle typu šperku osazuje kameny. Nakonec se výrobek nafotí a putuje na e-shop. Nejvíc ho baví práce s ohněm.
„Zábava je letování stříbra a zlata.“ Naopak jednu část výroby by klidně vynechal. Řezání nálitků. „To je takové náročné, když máte 50 oček a každému musíte odřezat a začistit nálitek, pak rozřezat očka kvůli spojení, to si řezání rozděluji na etapy.“
Když se chyba nevyplatí
Zlatnická práce ale nejsou jen hotové šperky a fotografie na sociální sítě. Občas se něco nepovede. „Jasně, to se stává často,“ říká Sebastian. Některou chybu lze opravit, jindy nezbývá než začít znovu. U kovu ale podle Veroniky existuje jedna uklidňující jistota: „Dá se to vždy roztavit.“
Ani bezpečnost nepodceňují. Sebastian už za sebou má popáleniny nebo pořezání. Jeho maminka proto není jen rodičem, který synovi fandí. Je také kontrolou kvality, mentorkou, člověkem, který řeší technologie, materiály, peníze i prezentaci značky.
Každý návrh automaticky neputuje do výroby. Společně řeší, zda ho přepracovat, vyhodit, nebo je dostatečně dobrý. „Hádáme se neustále,“ směje se Veronika. „Ale vždy najdeme společné řešení.“ Do tvorby navíc občas promluví i širší rodina.
„Strejda říká, že jsou to halabala prsteny a že je asi začne dělat se mnou, když se mi tak daří,“ usmívá se Sebastian. Zatímco zbytek rodiny mu fandí, tatínek má jinou představu. „Otec Sebíka si pro něj nepředstavuje žádný umělecký obor, ale třeba jednou změní názor,“ podotýká Veronika.
Kvůli synovi vystudovala zlatnictví
Veronika původně není zlatnice. Je vystudovaná malířka a výtvarná pedagožka. Aby ale mohli šperky pod vlastní značkou puncovat, potřebovala odbornou kvalifikaci. Začala proto studovat zlatnictví. Dnes tak Sebastianovi může předávat nejen výtvarné cítění, ale i zlatnické know-how. Přesto trvá na tom, že jde především o jeho osobní vyjádření. U jednotlivých návrhů spolu probírají kompozici a funkčnost. „To jsou věci, které by Sebík prostě neřešil, třeba váhu náušnic, jak budou sedět v uchu a podobně,“ vysvětluje Veronika. „Čím je starší, tím více chci, aby přebíral větší zodpovědnost.“
Diamanty za desítky tisíc
Sebastian pracuje i s diamanty. V minulosti je oslovil dealer s nabídkou a některé vzácné asterizované diamanty jim poskytl zdarma. „Byl jsem první v Česku, kdo z nich vyrobil šperk,“ říká. „Když na mě mamka vytasí nějaký nový dražší kámen, tak je to zajímavý pocit,“ přiznává. V e-shopu se objevují šperky za desítky tisíc korun a jeho tvorba už míří i do zahraničí. „Teď se řeší prodej LuAg náhrdelníku až do Japonska, ale uvidíme, jestli to klapne.“
Sebastian ale vysvětluje, že částka, kterou zákazník zaplatí, rozhodně není jeho kapesné. „Moc peněz z toho nezůstane, protože se za to musí nakoupit další materiál, zaplatit výroba, ale já dostanu svou provizi.“ Veronika k tomu dodává: „Teď se třeba muselo koupit 30 briliantů, musí chápat, že to, co vám přijde na účet, není ještě čistý výdělek, který hned utratíte.“ Finanční gramotnost a pokora jsou pro ni zásadní. „Nechci, aby měl hodnoty postavené na penězích a značkových věcech. Proto se snažíme zapojovat i do charitativních akcí, dražíme šperky a celé výtěžky jdou na pomoc lidem.“
Děti jeho věku hrají hry. Sebastian také
Navzdory šperkům za desítky tisíc nezní jako třináctiletý podnikatel. Když zrovna nesedí u zlatnického stolu, hraje počítačové hry, chodí ven s kamarády nebo vyráží do přírody. „Stejně těch šperků nedělám tak moc, aby mi braly dětství nebo volný čas. Naštěstí se ještě do školy nemusím moc učit, takže je to v pohodě.“ S tím souhlasí i Veronika: „On se opravdu nepředře. Když to srovnáte s malými sportovci, kteří jsou na tréninku pomalu nonstop, tak on má opravdu pohodu.“
Rozdíl je podle ní i mezi obrazem na sociálních sítích a skutečným Sebastianem. „Na rovinu přiznávám, že kontent na sociálních sítích vymýšlím já, takže tam mnohdy může působit přidrzle a přehnaně sebevědomě. V reálu je to stále obyčejný kluk, který si na nic nehraje. Mám někdy pocit, že si to ani neuvědomuje. Já to z pozice dospělého člověka vnímám jinak, ale on to extrémně neprožívá.“ Důležité podle ní je i to, jak zvládá online svět: „Nenechá se válcovat hatery na sociálních sítích. Je velmi vyrovnaný a psychicky stabilní.“
Dílna v obýváku
Zatím je jejich zlatnická dílna doma. V obýváku mají velký zlatnický stůl vyrobený na zakázku pro oba. Sebastian už přemýšlí, že jednou bude mít vlastní dílnu a chce se šperkařstvím živit už v osmnácti. „Možná bych jednou rád vytvořil nějaké investiční drahokamy, pro hodně bohaté lidi,“ říká se smíchem.
Jeho maminka má ale pro jeho budoucnost ještě důležitější přání. Chce, aby mu práce dávala svobodu a smysl. „Předáváte lidem určitá poselství, vzpomínky, amulety, nejsou to jen šperky, pro spoustu lidí mají hluboké osobní významy,“ dodává Veronika. Sebastian sám zatím ví hlavně to, že chce pokračovat. Kdyby měl poradit někomu stejně starému, kdo se bojí rozvíjet vlastní talent, řekl by mu jednoduše: „Buď sám sebou. Nevadí, jestli se bojíš, to se bojí každý. Ale jakmile najdeš cestu, tak pojedeš jenom dopředu.“
Zdroj: autorský článek