„Srpen je pro naši zemi prokletý měsíc,“ připomněla novodobou pověru krajně pravicová, prokremelská televize Cargrad a varovala Rusy, aby se připravili „na mnohá nebezpečenství, kterými je zavalí nepřítel“.
„Ukrajina a její západní páni plánují na poslední dny letního měsíce další velký zločin,“ vysvětlila stanice. Dodala, že „srpnová kletba“ se týká také prezidenta Putina.
Novodobá ruská pověra o „černém srpnu“, tedy době, kdy se dějí strašné věci a špatné zprávy se jen valí, se odvíjí od srpna 1991, kdy se skupina ruských „tvrdých“ komunistů pokusila zastavit rozpad Sovětského svazu a zvrátit reformy prezidenta Michaila Gorbačova.
Pučisté, kteří Gorbačova zadrželi v jeho krymské rezidenci a do Moskvy poslali tanky, však selhali a skončili ve vazbě. Rozpad Sovětského svazu se zrychlil a v prosinci 1991 SSSR definitivně zanikl.
Státní bankrot a devalvace rublu
To byl pro mnohé Rusy začátek chaosu, který o sedm let později prohloubila rána, již pocítili ve svých peněženkách. Ruská vláda 17. srpna 1998 oznámila „restrukturalizaci domácího dluhu, rozšíření pásma pro kurz rublu a dočasné moratorium na část zahraničních závazků bank“. V praxi šlo o státní bankrot, devalvaci měny a začátek vleklé bankovní krize.
Když se Putin na přelomu let 1999 a 2000 dostal k moci, lidé začali věřit v „lepší zítřky“. Rádi zapomněli, že do premiérského křesla, které se stalo prvním schůdkem k prezidentské moci, se současný šéf Kremlu dostal v proklatém měsíci – 16. srpna 1999.
„Černý srpen“ ale udeřil hned v prvním roce Putinova prvního prezidentského mandátu. Během cvičení se v Barentsově moři 12. srpna 2000 potopila jaderná ponorka Kursk. Tragédii, při níž zemřelo všech 118 mužů na palubě, ještě prohloubila téměř neuvěřitelná Putinova reakce: v prvních dnech po neštěstí zůstal na dovolené v Soči.
Jen o pár dní později, 27. srpna, pak začala hořet moskevská televizní věž Ostankino a ruská metropole a její okolí zůstala několik dní bez televizního signálu.
Ruská představa „černého srpna“ začala žít svým životem. Mnozí si vzpomněli na srpen 1996, kdy čečenští povstalci zahájili útok na Groznyj a vytlačili odtud ruské jednotky. O tři roky později, v srpnu 1999, začala druhá čečenská válka. Přecházel jí vpád ozbrojenců do Dagestánu a série bombových útoků na ruské obytné domy.
Kletbu si Rusové připomněli také v srpnu 2008, kdy vypukla válka s Gruzií, kterou Moskva, jež ji rozpoutala, sice vyhrála, ale pro mnohé její obyvatele zapadla přesně do „černých srpnových událostí“.
O rok později, v srpnu 2009, přišla havárie Sajano-šušenské vodní elektrárny. Zemřelo 75 lidí. V srpnu 2010 pak velkou část Ruska postihly obří letní požáry a Moskvu dlouhé dny dusil hustý dým.
Kruh se uzavřel v Kursku
Následovalo několik srpnových leteckých katastrof, třeba v srpnu 2011 u Magadanu, až se „černý srpen“ projevil v roce 2019, kdy při zkoušce motoru rakety na vojenském polygonu u Severodvinsku došlo k explozi s únikem radiace. Zemřelo nejméně sedm lidí.
Osudným se stal srpen také Jevgeniji Prigožinovi, vůdci Wagnerovy skupiny a její vzpoury proti Moskvě. Letoun s ním se zřítil 23. srpna 2023 v Tverské oblasti.
Katastrofický připadal mnohým Rusům také srpen 2024, kdy ukrajinské jednotky pronikly do ruské Kurské oblasti. Tehdy se „kruh uzavřel“: název Kursk připomněl katastrofu jaderné ponorky z roku 2000.
Loňský „černý srpen“ si mnozí Rusové spojují především s útoky ukrajinských dronů na ruskou ropnou infrastrukturu. Začátkem měsíce způsobily trosky zneškodněných dronů rozsáhlý požár ropného skladu v oblasti černomořského letoviska Soči. Dne 15. srpna 2025 se pak na základně Elmendorf–Richardson v Anchorage na Aljašce sešel Putin s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. O tom, zda to byla pro Rusko katastrofa, se jeho obyvatelé budou muset teprve rozhodnout.
