V dobách, kdy lidstvo krotí umělou inteligenci, zkoumá hluboký vesmír a s napětím očekává, zda civilizace přežije další geopolitické zemětřesení, se na české politické scéně zrodil titánský střet – boj o toaletní papír.
Není to boj o inflaci, zdravotnictví ani o stav krajiny. Je to bitva o kousek měkkého, dvouvrstvého papíru křížícího koleje Českých drah.
Představte si to drama s barvitostí Shakespeara. Na jedné straně stojí neohrožený vůdce, moderní samuraj lidu, který s mečem spravedlnosti a smartphonem v ruce vyráží do boje proti globálnímu spiknutí vlakových záchodů.
Vyzval národ: „Foťte to!“ Volební davy v slzách dojetí vytahují telefony, aby zdokumentovaly tragédii chybějícího hajzlpapíru v rychlíku do Bohumína. Vždyť co je konec světa oproti utrpení cestujícího, který po třech šálcích nádražní kávy zjistí, že držák na ruličku zeje prázdnotou?
Na straně druhé stojí zkostnatělý systém Českých drah, který se zbaběle brání argumentem, že vypravuje šest a půl tisíce vlaků denně a že občasný výpadek hygienických potřeb není apokalypsou, nýbrž pouhou kapkou v moři. Jaká drzost! Jak si dovolují tvrdit, že jde o banalitu, když se na horizontu rýsuje politická krize prvního řádu a německý tisk se už vesele popadá za břicha?
Ano, sousedé za našimi západními hranicemi, v listu Sächsische Zeitung, z toho mají hysterický záchvat smíchu. Sledují českého politika s úžasem entomologa, který právě objevil nový druh brouka. Smějí se tomu, že v zemi, kde by člověk čekal řešení palčivých problémů, se řeší materialistický deficit socialistického střihu. Nechápou, že pro skutečného populistu neexistuje příliš malý problém, pokud přináší dostatečně velké množství politických bodů.
Otočme tedy pomyslný list. Až pojedete příště vlakem, nezapomeňte si kromě jízdenky sbalit i vlastní roli. Protože zatímco politici svádějí velkolepé bitvy o to, co chybí na toaletách, občan zjišťuje, že největším nedostatkem v české politice nebývá toaletní papír, nýbrž obyčejný, zdravý mozek.
Odemkněte si celý obsah s předplatným