„Bylo jen otázkou času, než se něco takového stane,“ říká Solwyn. Jeho prognóza je pochmurná: „Podobné incidenty nebudou ojedinělé, ale budeme je zažívat čím dál častěji, ať už v blízké, nebo vzdálenější době,“ dodal.
Událost ze Ceuty není podle jeho slov ojedinělý incident či krátkodobá krize. „Co jsme tam viděli, je kolaps celoevropské ochrany hranic,“ říká. Ceuta a Melilla (druhá španělská enkláva, poz. redakce) jsou roky slabými místy evropské ochrany vnějších hranic.
Skutečné problémy jsou ale mnohem hlubší. „Strukturální problémy se neřešily desítky let,“ říká.
Evropa podle něj stále nemá funkční společnou ochranu vnějších hranic. Jejich kontrola zůstává v kompetenci jednotlivých členských států EU a každá země myslí především na své vlastní zájmy. Výsledkem je roky trvající „ping-pong s migranty“, jak to on a jeho bývalí kolegové nazývají.
Podle Solwyna se státy na vnějších hranicích opakovaně snažily umožnit co největšímu počtu lidí odejít do střední a severní Evropy, zatímco země uvnitř Evropy se je snažily znovu zahnat. Proto budou migranti hledat nová místa, která jsou slabým článkem.
„Pokud to nebudou Ceuta a Melilla, pak se tím místem stanou Kanárské ostrovy. Migranti se do Evropy budou dostávat jakkoli. Současný evropský migrační systém je odsouzen k neúspěchu,“ uvedl Solwyn.
Je přesvědčen, že Společný evropský azylový systém (CEAS), který nyní vstoupil v platnost, to nezmění, protože neodstraňuje základní strukturální chyby. Bývalý pohraniční policista tvrdí, že existují pouze dvě cesty ze současné situace.
Je podle něj potřeba, aby se Frontex stal autoritou s vlastními pravomocemi pro zásah. „Pak bychom měli centrální úřad pro ochranu hranic, který by převzal celou evropskou ochranu vnějších hranic,“ říká.
Problém je v tom, že by se musely členské státy vzdát části své suverenity. „Pak by španělská nebo italská vláda už neměla kontrolu nad svými hranicemi. A to se bude asi těžko prosazovat,“ uvedl.
Druhou možností je návrat k národním hranicím s drastickými důsledky. „Pak by se musel schengenský prostor rozpustit a skončila by svoboda cestování po Evropě,“ říká. Každá země by si musela sama jistit a kontrolovat hranice. Proveditelné by to podle něj bylo, ale mělo by to „masivní ekonomické důsledky“ a odstranilo by to ústřední pilíř Evropské unie.
