Před několika dny jsem seděl na schůzce s klientem, který vydělává víc než většina českých domácností. Dobrá práce, vlastní bydlení, rodina, stabilní příjem. Když jsme začali probírat jeho finance, všechno působilo naprosto běžně. Pak jsem se zeptal na jednoduchou věc: „Kdyby se vám zítra pokazilo auto a oprava stála sto tisíc korun, odkud byste ty peníze vzal?“ Chvíli přemýšlel, a nakonec řekl, že by si pravděpodobně půjčil.
Ta odpověď mě vlastně ani nepřekvapila. Za více než dvacet let v oboru jsem podobných rozhovorů vedl desítky. Často sedím naproti lidem, kteří umí velmi dobře vydělávat peníze. Jen nikdy nevěnovali dost pozornosti tomu, co se s nimi děje potom. Je dobré vědět, kde se rozhoduje o tom, jak si bude rodina za deset nebo dvacet let finančně stát.
Klientů se ptám: „Kolik z poslední výplaty vám dnes ještě skutečně patří? Nepřísluší mi kontrolovat jejich rozpočet. Sama odpověď většinou napoví víc než hodinová analýza příjmů a výdajů. Někteří lidé mají vysoký příjem, a několik dní před další výplatou je účet téměř prázdný. Jiní vydělávají podstatně méně, přesto mají rezervu, pravidelně investují a neřeší každou nečekanou fakturu či náklad.
Vzpomínám si na manžele, kteří si každý měsíc odkládali tři tisíce korun a jednou za rok vkládali mimořádné vklady do investic. Nikdy neměli pocit, že dělají něco mimořádného. Když jsme se po několika letech znovu sešli, měli zaplacenou rekonstrukci domu, vytvořenou rezervu a investice pro děti. Nic z toho nepřišlo během jednoho roku. Jen dlouhou dobu opakovali stejné rozhodnutí a vytrvali.
Velmi často slýchám také větu: „Začnu investovat, až budu vydělávat víc.“ Někdo čeká na lepší úrokové sazby, jiný na klidnější situaci na trzích a další na okamžik, kdy už nebude splácet auto nebo rekonstrukci. Čas ale mezitím běží dál.
Před časem jsem dvěma klientům počítal stejný investiční model. Jeden začal o deset let dříve než druhý. Měli podobné příjmy, podobné možnosti a snad i stejnou strategii. Rozdíl vytvořil právě čas. Nastavení zrcadla a následné překvapení některých klientů, že jim čas protekl mezi prsty. Takové chvíle bývají na schůzkách silnější než důrazná prezentace. Najednou je vidět, že odložené rozhodnutí má svoji cenu, i když ji člověk každý měsíc nevidí na výpisu z účtu.
Velkou část své práce dnes trávím s rodinami, které řeší bydlení. Probíráme hypotéku, koupi většího domu nebo rekonstrukci. Dříve nebo později se rozhovor stočí k otázkám, které v původním plánu vůbec nebyly. Jak dlouho rodina zvládne splácet všechny závazky, kdyby jeden z partnerů přišel na několik měsíců o příjem? Kde vezmou děti peníze na studium? Jak budou vypadat jejich finance ve chvíli, kdy skončí pracovní život?
Finance jsou zvláštní obor. Radu nabízí téměř každý. Na rodinné oslavě se mluví o nemovitostech, kolega doporučuje akcie, a sociální sítě jsou plné lidí, kteří během jedné minuty vysvětlí, kam investovat milion korun. Před několika měsíci za mnou přišel klient s tím, že chce prodat většinu svého portfolia. Kamarád prý vydělal mnohem víc. Po hodině rozhovoru jsme zjistili, že kamarád je o patnáct let mladší, nemá děti, nesplácí hypotéku a investuje peníze, které nebude dlouho potřebovat. Jejich životní situace byla úplně jiná.
Nedávno jsem viděl prezentaci o důvodech, proč si část lidí nikdy nevybuduje větší majetek. Cestou domů jsem si uvědomil, kolik z těch bodů potkávám při běžných schůzkách. Výplata přijde na účet a během několika dnů zmizí. Tvorba rezervy se odloží na příští rok. Investování se posune na dobu, až bude víc peněz. Každé z těch rozhodnutí působí samo o sobě nevinně. Za jeden měsíc se téměř nic nestane. Ani po roce nemusí být rozdíl výrazný. Po patnácti nebo dvaceti letech už bývá vidět velmi dobře.
Když se mě dnes někdo zeptá, proč některým lidem majetek stále uniká, vybaví se mi právě tyto schůzky. Rozhodnutí, která lidé dělají krátce po výplatě. Rozhovory nad rodinným rozpočtem. Chvíle, kdy se rozhodnou něco odložit nebo naopak udělat první krok. Ono totiž v konečném důsledku není tak důležitá schopnost vydělávat peníze jako schopnost peníze udržet a správně nasměrovat.
Autor je oblastním ředitelem Broker Consulting