Expozice nabízí několik tematických okruhů, které ukazují různé podoby Muchovy tvorby. Od slavných secesních plakátů přes fotografie vznikající jako součást jeho tvůrčího procesu až po publikaci Documents Décoratifs, která ovlivnila generace architektů i designérů.
Od Otčenáše k Sarah Bernhardtové
Mezi nejvýraznější vystavená díla patří Otčenáš (Le Pater) z roku 1899, v němž se z ilustrované modlitby stává osobní umělecká výpověď propojující křesťanskou tradici, zednářskou symboliku a Muchovu víru v tři základní kameny lidské ctnosti – krásu, pravdu a lásku.
V expozici nechybí ani připomínka spolupráce se slavnou francouzskou herečkou Sarah Bernhardtovou, která z českého výtvarníka během několika měsíců udělala jednu z nejvýraznějších osobností evropské secese.
Jedním z pozoruhodných příběhů výstavy je plakát Kassa, který Mucha navrhl pro americkou herečku Leslie Carterovou. Navrhl pro ni podobný formát i ztvárnění, které jsou známé z jeho plakátů pro Bernhardtovou. Hra o maďarské dívce, která chtěla vstoupit do kláštera, ale svedl ji a opustil princ, však propadla. Leslie Carterová zbankrotovala a Mucha za svou práci nikdy nedostal zaplaceno.
Foto: ČTK
Alfons Mucha, secesní malíř, grafik, ilustrátor a designér
Mucha jako fotograf
Výstava se zastavuje také u fotografie, média, které bývá v souvislosti s Muchou často opomíjeno. Alfons Mucha kameru používal na přípravné snímky, hledání správné kompozice, zachycení pohybu nebo modelování světla pro své litografie.
Díky dochovaným snímkům je dnes možné nahlédnout do jeho pařížského ateliéru i do okamžiků, které předcházely vzniku jeho nejslavnějších děl.
Výstava představuje také publikaci Documents Décoratifs z roku 1902, v níž Alfons Mucha shrnul své pojetí secese. Soubor ornamentů, dekorativních motivů a návrhů se stal inspirací pro tehdejší architekty, designéry i řemeslníky po celé Evropě a ukazuje Muchovo přesvědčení, že krásné a kvalitně navržené předměty mají být součástí každodenního života.
Služba pro nový stát
Tematický celek Národní identita představuje Muchu jako umělce, pro něhož byla tvorba zároveň službou vlastní zemi. Po návratu do Čech z Francie a USA v roce 1910 vytvářel díla podporující českou kulturu a národní identitu, mimo jiné plakát Loterie Národní jednoty, jehož výtěžek pomáhal financovat výuku českého jazyka a historie.
Byl také autorem návrhu československých známek, po vzniku republiky následovaly návrhy pro první československé bankovky, státní znak či stejnokroje policie, navrhoval také plakáty pro všesokolské slety.
Foto: Tomáš Rubín
Plakáty Alfonse Muchy pro Sokola a další instituce
Šperky Muchovy vnučky
Jednu z kapitol výstavy představuje tvorba Jarmily Mucha Plockové, nemanželské dcery Alfonsova syna Jiřího Muchy. Plocková vystudovala architekturu, dnes navrhuje, vyrábí a také úspěšně prodává užitné předměty podle studií Alfonse Muchy.
O svůj podíl na autorských právech po svém dědečkovi se úspěšně soudila. Ornamenty, linie a přírodní motivy známé z Muchova díla Plocková převádí do současného designu.
Mucha a soudy
Jméno a dílo Alfonse Muchy je či bylo v Česku předmětem mnoha soudních sporů. Většinu majetku Alfonse Muchy získal jeho syn Jiří, po něm dědili jeho manželka Geraldine Muchová a syn John Mucha. Veškerá autorská práva po Alfonsu Muchovi i část majetku následně vložili do lichtenštejnské nadace Mucha Trust založené v roce 1992.
Ta loni otevřela v pražském paláci Savarin expozici ze svých sbírek a začala pro ni užívat označení Mucha museum. O značku se soudí s podnikatelem Sebastianem Pawlowským, který od roku 1998 stejně označuje expozici z jiných sbírek v blízkém Kaunickém paláci v Panské ulici. Spor má v další fázi řešit Vrchní soud v Praze.
Mnoho soudních sporů se vedlo o Muchovu Slovanskou epopej, soubor obřích pláten, který Mucha považoval za své stěžejní dílo. Aktuálně je u Obvodního soudu pro Prahu spor o jeho vlastnictví.
Žalobu podala v roce 2023 Plocková proti Praze a Johnu Muchovi. Zpochybnila v ní vlastnictví Prahy, která dosud nepostavila pro monumentální dílo výstavní stánek, jak si malíř přál. Soud loni v září spor odložil o rok.
Foto: Tomáš Rubín
Central Gallery sídlí v domě U Bílého jednorožce na rohu Staroměstského náměstí a Celetné ulice. Funguje dvě desítky let, nejprve v ní podnikatel, sběratel a galerista Zdeněk Kočík otevřel výstavu fotografií Jana Saudka. Později přibyla díla Salvadora Dalího, Andyho Warhola a Alfonse Muchy. Kurátorkou nové expozice Muchy je Helena Kočíková.
