Norsko může po roce 2030 čekat výrazný pokles těžby ropy a plynu. Důvodem není nedostatek surovin, ale skutečnost, že těžaři dnes čerpají rychleji, než objevují nové zdroje. Upozorňuje na to nová zpráva Norwegian Offshore Directorate.
Současná situace přitom vypadá velmi dobře. Produkce ropy byla loni nejvyšší od roku 2009 a investice do norského ropného a plynárenského sektoru mají letos dosáhnout zhruba 25 miliard dolarů. Velká část těchto peněz ale směřuje do projektů a ložisek objevených před lety.
Aby těžba vydržela i po konci této dekády, bude potřeba výrazněji hledat nová ložiska, rychleji rozvíjet již objevené zdroje a dál investovat do stárnoucích polí a infrastruktury.
Podle norského úřadu by produkce měla zůstat do konce 20. let relativně stabilní. Poté začne klesat. V roce 2035 by měla dosáhnout zhruba 160 milionů standardních metrů krychlových ropného ekvivalentu ročně, což odpovídá přibližně miliardě barelů ropného ekvivalentu.
Úřad zároveň vytvořil tři scénáře vývoje až do roku 2050. Nejde o klasické prognózy, ale o ilustraci toho, co může nastat podle rozsahu průzkumu, investic a technologického rozvoje.
V optimistickém scénáři by se produkce v roce 2050 stále držela na zhruba 65 procentech dnešní úrovně. V pesimistickém případě by však klesla až na pouhých pět procent.
Rozdíl mezi těmito scénáři je obrovský. Při stejných cenách ropy a plynu odhaduje úřad rozdíl v čisté současné hodnotě na přibližně 344 miliard dolarů. Pokud by optimistický scénář doprovázely vyšší ceny a pesimistický naopak nižší, rozdíl by se vyšplhal až k 890 miliardám dolarů.
Norsko stále ukrývá obrovské zásoby
Norsku přitom suroviny nedocházejí. Na norském kontinentálním šelfu podle úřadu zbývá přibližně sedm miliard standardních metrů krychlových ropného ekvivalentu, tedy asi 44 miliard barelů. Zhruba polovina připadá na již identifikované zásoby a zdroje, druhá polovina na ložiska, která teprve čekají na objevení.
Problémem je jejich dostupnost a ekonomika. Severní moře je už vyspělou těžební oblastí s hustou infrastrukturou, která umožňuje připojovat menší nová ložiska k existujícím plošinám.
Největší potenciál má naopak Barentsovo moře. Řada oblastí tam ale zůstává neprozkoumaná a omezené kapacity pro vývoz plynu snižují ekonomickou hodnotu případných objevů.
Další problém představuje úbytek těžařů.
V současnosti je jediným zařízením pro vývoz plynu v Barentsově moři LNG terminál Hammerfest. Ten plně využívá pole Snøhvit. Pokud by vznikla další exportní kapacita, mohla by podle úřadu urychlit těžbu z existujících i budoucích ložisek o 20 až 30 let.
Norsko přitom ví, že průzkum se vyplácí. V letech 2000 až 2025 bylo na šelfu vyvrtáno zhruba 730 průzkumných vrtů a přibližně polovina z nich vedla k objevu.
Podle úřadu tento průzkum vytvořil čistou současnou hodnotu téměř 430 miliard dolarů. Každý investovaný dolar tak v průměru vytvořil zhruba čtyři dolary hodnoty.
Jenže těžaři se stále více soustředí na oblasti v blízkosti existujících polí a infrastruktury. Takový průzkum je méně rizikový a objevy se dají rychleji připojit k těžbě. Často jsou ale malé a nedokážou nahradit produkci velkých ložisek.
Hra o infrastrukturu
Významný potenciál stále mají také současná pole. Firmy loni předložily přibližně 145 projektů na zvýšení těžby, které dohromady představují asi 1,76 miliardy barelů ropného ekvivalentu. Více než 60 procent norské ropné produkce v roce 2025 navíc pocházelo z vrtů vyhloubených po roce 2020.
Vedle toho čeká na rozvoj více než 90 již objevených ložisek s celkovými zdroji přes 3,1 miliardy barelů ropného ekvivalentu. Většina z nich je ale malá a ekonomicky závislá na existující infrastruktuře.
Pokud se plošiny, potrubí nebo zpracovatelská zařízení uzavřou dříve, mohou tato ložiska přijít o jedinou smysluplnou cestu k těžbě.
Další problém představuje úbytek těžařů. Počet společností působících na norském šelfu se od roku 2013 více než rozpůlil. Trhu nyní dominují především Equinor, Aker BP a Vår Energi. Větší koncentrace může usnadnit realizaci projektů, zároveň ale znamená méně konkurence a menší rozmanitost při hledání nových ložisek.
Pokles norské těžby je podle úřadu z dlouhodobého hlediska nevyhnutelný. Klíčovou otázkou je, jak rychlý bude. Rozhodnutí přijatá dnes – kam směřovat průzkum, jak rychle rozvíjet objevená ložiska, jak dlouho udržet infrastrukturu a zda nové technologie dokážou zpřístupnit dosud neekonomické zdroje – mohou rozhodnout o tom, zda půjde o pozvolný ústup, nebo prudký propad.
Norsko má stále dostatek ropy a plynu, aby zůstalo významným producentem po další desetiletí. Co už ale nemá, je neomezený čas na to, aby tyto zdroje proměnilo v těžbu.
