„Je předem jasné, že se do druhého kola dostane výrazný kandidát, ať už z vládní koalice nebo současné opozice, a ti další kandidáti to potom vidí jako ztrátu času, peněz a energie. Tím vyklízí pole větším stranám,“ nastínil jeden z důvodů politolog Michal Malý z Fakulty sociálních věd UK.

Za úbytkem kandidátů podle něj ale stojí i užší spolupráce opozičních stran.

Stejný důvod zmiňuje i politolog Ladislav Cabada ze Západočeské univerzity. „Obecně je patrná snaha nevytloukat si podobné kandidáty v prvním kole,“ řekl Novinkám.

Česká politická scéna je podle něj silně rozdělená, což nutí strany k vzájemné spolupráci, ať už vědomě či nevědomě. Domluva je vidět například mezi ODS a TOP 09, jejichž zástupci jen výjimečně jdou proti sobě.

Příkladem spolupráce je Rychnov nad Kněžnou, kde se proti sobě postaví jen poslanec Petr Sadovský (ANO) a současný senátor Jan Grulich (TOP 09) s podporou ODS, KDU-ČSL, STAN, Pirátů a LES. Vítěz tak vzejde už z prvního kola. Pro srovnání, v roce 2020 se na Rychnovsku o senátorský post ucházelo osm lidí, ODS tehdy neúspěšně reprezentovala Jana Drejslová.

Nevyšlo to naopak v Brně, kde mandát obhajuje Zdeněk Papoušek z ODS. STAN tam postavil lékaře Karla Zitterbarta, který v minulých senátních volbách vyhrál ve Vyškově, a ANO exředitele Fakultní nemocnice Brno Jaroslava Štěrbu. Kromě nich jsou ve hře ještě další tři uchazeči, přičemž za Stačilo! se o křeslo uchází známá advokátka Klára Samková.

Koaliční spolupráce nedopadla

Jak uvedl Cabada, společné kandidáty původně plánovaly i vládní strany. Premiér Andrej Babiš (ANO) ještě v lednu varoval před tříštěním sil a řešila se vzájemná podpora silných osobností. Kdyby k tomu došlo, kandidátů by pravděpodobně bylo ještě méně. Spolupráce ale nakonec ztroskotala.

„Byly tam dva procesy, jeden zespoda a druhý seshora. Zespoda to byla vyjádření řady kandidátů hnutí ANO, že nechtějí být spojováni s SPD nebo Motoristy. Z vrchu pak přišlo sebevědomé rozhodnutí, které na ta vyjádření možná trochu reagovalo, kdy ANO prohlásilo, že je natolik silné, že postaví kandidáty v každém obvodu,“ připomněl rozkol Cabada.

Babišovo hnutí nakonec postavilo kandidáty ve 24 obvodech, SPD se rozhodlo kandidovat samostatně a vyslalo do senátních bojů 21 zástupců a Motoristé klání o horní komoru vzdali úplně.

Jejich šéf Petr Macinka přitom ještě nedávno mluvil o tom, že by strana mohla postavit aspoň jednoho kandidáta. Nakonec se rozhodli podpořit kandidáty ANO a SPD a místo toho se soustředí na komunální volby. Samostatné kandidátky se jim povedlo postavit jen v Praze, Brně a Ostravě.

„Připadá mi, že Motoristé absolutně rezignovali na jakékoliv ukotvení mimo parlament a že jim to časem může zlomit vaz. Nemají moc lidí a sahají po nejrůznějších jménech z předchozích voleb do Evropského parlamentu, do sněmovny i po lidech z pražské kandidátky z roku 2022,“ uvedl Malý.

Kandidátku v Ostravě tak vede motoristický poslanec Matěj Gregor a na pražské magistrátní kandidátce je vedle předsedy strany a ministra zahraničí Macinky i další ministr Boris Šťastný. „Někde sahali úplně mimo stranické řady, ať už do okolí bývalého prezidenta Klause nebo prezidenta Zemana, takže personální krize je u nich velká,“ dodal Malý.

Podle Cabady způsobuje personální problémy Motoristů i to, že část jejich příznivců jsou mladší lidé, kteří do Senátu ani kandidovat nemohou. Motoristé však podle něj nejsou zdaleka jediní, kdo se potýkají s nedostatkem kandidátů.

„Nedostatek lidí mají všichni, i ANO má jen lehce přes tři tisíce členů. Strany si tím pádem musí pomáhat outsourcingem, kdy za ně kandidují nečlenové. V případě ANO dokonce nejsou členy hnutí ani někteří ministři, například Adam Vojtěch,“ řekl Cabada Novinkám.

Podle Malého se dají nižší počty kandidátů čekat i v budoucnu, a to nejen v senátních, ale i komunálních volbách. Vysvětluje to jednak silnou pozicí větších stran a finanční náročností kampaně.

Cabada je ale opatrnější: „Těžko říct, jestli se dá s takovým úbytkem počítat i do budoucna. Je zjevné, že klíčovým prvkem rozdělení politické scény je Andrej Babiš. Dokud zůstane v aktivní politice v exekutivních pozicích, tak scéna zůstane pravděpodobně rozdělená, a to nejen pro senátní, ale hlavně pro sněmovní volby.“

V roce 2020, kdy se o senátní křesla bojovalo ve stejných obvodech, kandidovalo zhruba 80 zájemců více. Historicky nejméně jich bylo ve zmíněném roce 1998, kdy do Senátu kandidovalo 137 lidí.