Louis de Funès byl dvakrát ženatý a měl tři syny. Poprvé oženil ve dvaadvaceti letech. Jeho ženou se stala o rok mladší Germaine Louise Élodie Carroyer. V roce 1937 na svět přišel syn Daniel. Manželství ale v roce 1942 skončilo rozvodem a Louis se záhy oženil s Jeanne-Augustine Barthélemy de Maupassant a narodili se mu další dva synové, Patrick a Olivier.

Louisova manželka stykům bránila

Panovačná Jeanne se snažila prvorozeného Daniela od rodiny izolovat. Louis jí musel slíbit, že s ním přeruší kontakt. Ve skutečnosti to tak ale nechtěl. Když bylo Danielovi jedenáct let, poprvé ho tajně navštívil. Poté již k němu docházel pravidelně. Když se Danielovi v roce 1961 narodil syn Laurent, Jeanne opět nesnášela, když se její muž scházel se svým vnukem. Ten v jednom z mnoha rozhovorů zavzpomínal: „Když jsem byl malý, mám na Jeanne vzpomínky, které na mě udělaly špatný dojem. Když jsem byl s dědečkem, vždycky nás přišla vyrušit, aby mě zneklidnila. Nejstarší vzpomínka, kterou na to mám, byla na jeho klíně. Hrál si se mnou, smáli jsme se, kladl mi otázky a v určitém okamžiku přišla a řekla: ‚Louisi, nevidíš, že to dítě nudíš?‘ Najednou jsem ztuhl. Absolutně nás chtěla dostat z cesty a naprosto se jí to podařilo. Můj dědeček za námi chodil tajně a bylo to bolestivé.“

Dokud byl Louis v Paříži, byly vzájemné schůzky jednodušší, když se v roce 1967 nastěhoval do zámku Clermont, vídal rodinu svého nejstaršího syna méně a méně. Naštěstí měl Laurent do té doby dost času ho poznat. Dědeček se prý nerad bavil o své profesi. Hodně se vyptával na to, co Laurent dělal ve škole a velmi miloval recitaci. „A ty, líbí se ti to? Co jste se naučili? Molière? Miluji Molièra,“ říkal často Laurentovi. Také hodně mluvil o jazzu. Doma mu bylo zakázáno ho poslouchat, neboť Jeanne ho neměla ráda. Dalším z oblíbených témat bylo malířství, tedy umění, jemuž se věnoval Laurentův otec Daniel.

Chtěl se stát hercem, dědeček mu to nevymlouval

Laurent si od dětství přál být hercem, mluvil o tom s dědečkem a ten mu to nevymlouval. Kladl mu ale na srdce, že jestli se jednou pro toto povolání rozhodne, musí u něj i přes počáteční potíže setrvat. Moc dobře věděl, jak je to složité. Sám se tohoto povolání téměř vzdal, protože se dlouho nedokázal prosadit. Slávu zažil až v pokročilém věku.

Když bylo Laurentovi dvacet dva let, Louis zemřel. Daniel se to dozvěděl z rádia. Jeho rodina nedostala ani pozvánku na pohřeb. Následně se ukázalo, že byla vyloučena i z dědického řízení. Stála za tím opět Jeanne. „Už s touto rodinou nemám žádné vztahy. Ublížila nám, ukradla všechno mému otci, Danielovi, schovávala dokumenty. Notáři tvrdili, že je ztratili. Patrick řekl: ‚Raději zemřu, než abych Danielovi dal korunu!‘ De Funès je dynastie mužů vedená svými manželkami. Jeanne byla velmi autoritářská,“ popsal rodinný rozkol Laurent s tím, že vůbec netuší, jaké bylo ve skutečnosti dědečkovo jmění. Jeho zámek Clermont považuje spíše za přítěž, která si vyžadovala nemalé peníze na údržbu. Sám tam nikdy nevkročil.

Herectví se obával

Navzdory svým touhám stát se hercem, se nakonec rozhodl jinak. Něco mu v tom vnitřně bránilo, obával se pohledů a soudů ostatních. „Když jste herec ve Francii, je to složité, protože mít takové příjmení je těžké. V byznysu to není problém, v showvyznysu… trochu!“ Nakonec se tedy věnoval studiu souvisejícímu s reklamou a posléze založil vlastní komunikační agenturu. V reklamě a komunikaci pracoval řadu let, až v roce 2010 se setkal s francouzskou herečkou Marthe Mercadier,která znala Louise de Funèse. Nabídla mu, ať na jevišti vypráví rodinné historky. Laurent souhlasil a společně pak dva roky vystupovali s pořadem La vadrouille. Sám Laurent o této své životní změně říká: „Měníme svůj život, to je vše. Můžete mít několik životů v jednom. Už mě to nebavilo. Jako mnoho lidí, v určitém bodě přemýšlíme o své profesi. Tak si klademe otázku: ‚Co jsem vlastně chtěl dělat už od dětství?‘ Měl jsem štěstí, že jsem měl práci, která mě bavila, ale přijde chvíle, kdy si člověk říká, jestli ji chce dělat až do konce života. A pak přišly životní události, které znamenaly, že jsem najednou chtěl změnit svůj život.“

Po prvotních nesmělých krůčcích začal natáčet krátké filmy s režisérem Ericem Atlanem. V jednom z nich dokonce hrál po boku Michela Galabrua, filmového velitele četníků Gerbera. Poslední dobou se Lauretovi na poli herectví čím dál tím víc daří. V roce 2022 získal roli ve filmu Les aventures du Capitaine Crochu a současně nahrál sérii dětských pohádek v audioknize Raconte-moi, ve které se věnoval La Fontaineovým bajkám. Na jevišti dlouho vystupoval především sám s pořady o svém dědečkovi, letos v únoru se to však změnilo. Laurent začal hrát v komedii Pfiou-Pfiou na jevišti Scène Parisienne v Paříži. Hra sleduje příběh Luda, zničeného muže, který je nucen rychle se oženit, aby získal dědictví. S pomocí přítele zorganizuje falešné manželství, ale lži a nepředvídané události vedou k sérii nedorozumění a absurdních situací. Laurent, na něhož připadla jedna z vedlejších rolí, o této své nové zkušenosti říká: „Chtěl jsem kolektivnější zkušenost s herectvím, kterou jsem předtím neměl, protože jsem stál na jevišti sám. Je to nová zkušenost a pro mě bylo důležité pokračovat v pokroku. Myslel jsem, že by mohlo být zajímavé připojit se k souboru. Když děláte pořad pro jednoho herce, jste na jevišti sám, a přišlo mi obohacující konfrontovat jiné herce s texty, které jsem sám nenapsal. Takové zkušenosti jsou vždy dobré zažít.“

Laurent má dvě dcery, Lolu a Palomu. Ani jedna v rodinné tradici nechce pokračovat. Starší Lola je literárně zdatná, mladší Paloma se zaměřuje na marketing. Laurent vysvětluje, že na rozdíl od něj, obě dívky vyrůstaly v podnikatelském světě, protože v jejich dětství vedl firmy, což s uměním nemělo nic společného. Filmy svého dědečka nikdy příliš nesledovaly a rozhodly se jít svou vlastní cestou.