Dva herci – Jirka Macháček a Vojta Dyk – se svými hudebními projekty vystoupili dva večery po sobě v rámci série Prague Open Air. Oba jsou charismatičtí a mohli jsme je společně vidět například ve filmu „Ženy v pokušení“. Tentokrát si však na své přišly nejen ženy, ale zkrátka všichni, kdo se přišli bavit.
Live: Mig 21 a Vojtěch Dyk & D.Y.K.
místo: Areál7, Praha
datum: 25. a 26. srpna 2026
setlist Mig 21: Malotraktorem, Hej kámo!, Hádej, co žena žádá, Jaro léto podzim zima, Diskobůh, Nestálá, Snadné je žít, Kalhotky si sundej, Venkovan kluk, Huráá!, Hyjéé!, Život zdá se sladký, Máma se vrací, Koráb, TěsněVedleSebe, Skejt, Svoboda není levná věc, Tančím, Ho-Ka-he, Chci ti říct, Slepic pírka, Mávej
setlist D.Y.K.: D.Y.K., If I Loose, Vina, Kopule, Armáda lásky, Duhömö, You don’t know who I am, I’m Every Woman, How Come, Mr. Beat, Phone Song, Mercedes, Lůzr, Melódie, Here I Am
Co tyto dva muže spojuje a co je naopak rozděluje?
Dělí je od sebe dvě dekády. Na druhou stranu mladší Vojta si libuje ve starších věcech, včetně automobilových veteránů, a pokud mě paměť neklame, má dokonce i tlačítkový telefon.
© Prague Open AirSpojuje je naopak láska k muzice. Zatímco Macháček sází na jednu kartu a vystupuje výhradně s Mig 21, Vojta Dyk to má rozehrané na více stran. Vedle své tvorby působí také ve formaci Tros Discotequos a občas se nachomýtne k dalším projektům (například B-Side Band). Z obou každopádně čiší obrovské charisma, které dovedou prodat, a oba umějí dokonale pracovat s publikem.
Blízký je jim také humor, který se prolíná celým jejich repertoárem. Chlapecká taneční, pěvecká i striptérská parta z Prahy 5-Smíchova sice tvrdí, že hraje pouze vlastní autorskou tvorbu, ale o tom by se dalo polemizovat – například závěrečný hit „Mávej“ je přetextovaná skladba „My Way“ od Franka Sinatry.
To Dyk se svými dvanácti muzikanty a zpěváky se nebojí vsadit na osvědčené světové evergreeny. Zazněla tak třeba píseň „I’m Every Woman“ od Whitney Houston, kde dostaly velký prostor skvělé sboristky Marta Kloučková a Annamária d’Almeida.
© Prague Open AirPokud jde o samotný zážitek z koncertu, Dyk byl o poznání hlasitější a lépe slyšet. Nevím, zda v tom sehrálo roli místo, kam jsem se na Migy postavila – stála jsem na druhé straně blíž k pódiu -, ale zvuk byl na jejich vystoupení bohužel tišší, než bych si přála, takže se do toho člověk nedokázal tolik položit. Škoda otravných omezeních s decibely, ale o tom jsme už psali v jiných článcích.
Obě formace kromě osvědčeného repertoáru představily dvě novinky. V případě smíchovských to byly písně „Nestálá“ a „Koráb“. Dyk zase zaperlil v přídavku roztancovanou „Melódií“, i když zpíval o tom, že se cítí jako „Lůzr“. Oba songy už ale vyšly jako singly.
© Prague Open AirJelikož patřím k velmi častým návštěvníkům Migáčů, nechyběly pro mě už tradiční prvky: mexická vlna, házení kalhotek na pódium, různé rekvizity, sborové vykřikování odpovědi „Fuck you!“ na Jirkovo „I love you“, pobíhání s nafukovací kytarou nebo indiánské čelenky při „Ho-Ka-he“. Oproti tomu pro mě Dyk působil neokoukaně a o něco víc nestrojeně.
Zatímco Macháček se na pódiu oddává svým pravidelným tanečním krokům, a to nemusí hrát jen k tomu určené „Diskobůh“ či „Tančím“, Dyk je aktuálně trénuje jako soutěžící v připravované StarDance (trumfy si nechává až do televize).
© Prague Open AirZ Vojtova koncertu byl cítit závan gospelu a obrovská přirozenost, s lidmi to zcela samozřejmě šilo, muzikanti si s písněmi víc hráli, mazlili se s nimi, natahovali je, jako kdyby se s nimi nechtěli rozloučit. Celá kapela byla navíc vyzbrojená stylovými pásky s logem D.Y.K..
Něco mohlo na první pohled působit přehnaně teatrálně – jako třeba píseň „Armáda lásky“, na jejímž konci vystřelily konfety ve tvaru srdíček, nebo přepozitivní náladou zalitá „Duhömö“ – ale mně to tady vůbec nevadilo.
© Prague Open AirZpěvák totiž mimo jiné skvěle zapojil diváky. Udělal si anketu, kdo z pánů je na koncertě z donucení, a lidi s dražšími vstupenkami určenými na sezení vtipně označil za aristokraty.
Nechal publikum pobrukovat melodii a dojatě přiznal, jak moc se mu to líbí (až mu z toho doslovně ‚houplo‘) a jak moc dnes společnosti chybí harmonie. Taková, kdy každý máme svůj vlastní hlas, ale dohromady tvoříme celek. Je krásné vnímat i druhé, a o tom je nejen hudba. Zároveň s humorem dodal, že ho vlastně zaráží, že se tímto živí.
Celá show, která se do Holešovic přesunula díky většímu zájmu z Riegráčů, se obešla bez velkých projekcí, občas něco zajiskřilo, vyletěla konfeta, ale decentně – aby vynikla čistota okamžiku. Nechyběla ani parádní jódlovačka v písni „Mr. Beat“. Sympatické bylo i to, že v každé skladbě dostal prostor pro sólo jiný muzikant, kterého Vojta osobně představil a vyzdvihl jeho kvality, aby nikdo nezůstal v jeho stínu.
Jedno je jisté: člověk po obou koncertech odcházel s dobrou náladou ve stavu bez tíže a vyblbnutý jak hudebně, tanečně, tak i co se týče humoru. 