Povrch Merkuru obsahuje podle nového výzkumu výrazně méně oxidu křemičitého, než se dosud soudilo. Zjištění ukazuje, že jeho dávné sopečné horniny mohly vznikat hlouběji a při vyšších teplotách v nitru planety.
Tým z Institutu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy a německých univerzit odhaduje obsah oxidu křemičitého na povrchu Merkuru přibližně na 37 procent. Silika je běžnou součástí pozemských vyvřelých hornin.
Nižší podíl této látky naznačuje, že magma, z něhož vznikly staré sopečné horniny Merkuru, pocházelo z větší hloubky. Merkur geologicky utichl rychleji než Země; vulkanismus tam patrně ustal miliardu let po vzniku.
Pomohly laboratorní skleněné kuličky
Přímé vzorky z Merkuru vědci nemají. K určení složení proto využívají infračervené záření zachycené dalekohledy. Výzkumníci vyrobili laboratorní skleněné kuličky s přesně stanoveným obsahem siliky a metodu ověřili na Měsíci.
Přesnější data má dodat sonda BepiColombo, která ponese infračervený spektrometr MERTIS. Její měření mohou odhad potvrdit a ukázat, jak se nitro nejmenší planety Sluneční soustavy vyvíjelo.