V roce 2005 se dva vědci z NASA posadili k počítači a spočítali, co udělá s délkou dne na Zemi obyčejná betonová přehrada v Číně. Vyšlo jim mikroskopické, ale měřitelné číslo, a stejný typ jevu jinak způsobují jen zemětřesení o síle celých kontinentálních desek. Čína teď staví přehradu, která bude mít třikrát větší výkon, a nikdo zatím nespočítal, co to udělá s planetou.

Princip je stejný jako u krasobruslařky. Když přitáhne paže k tělu, roztočí se rychleji, když je rozpaží, zpomalí. Fyzikálně jde o zachování momentu hybnosti, a přesně stejná fyzika platí i pro celou Zemi jako rotující těleso. Přesunete-li hmotu blíž k ose otáčení nebo dál od ní, rychlost rotace se nepatrně změní.

Přehrada Tři soutěsky na řece Jang-c’-ťiang zadržuje ve své nádrži zhruba čtyřicet krychlových kilometrů vody, tedy zhruba čtyřicet bilionů litrů, a drží ji ve výšce sto sedmdesát pět metrů nad mořem. Podle serveru Snopes, který si claim ověřoval přímo u NASA, jde o přibližně devětatřicet bilionů kilogramů vody zvednutých a soustředěných na jedno místo. Geofyzik Benjamin Fong Chao z Goddardova střediska NASA a Richard Gross z Laboratoře tryskového pohonu si v roce 2005 položili otázku, co takový přesun hmoty udělá s rotací planety, a spočítali to.

Výsledek zněl: plná nádrž prodlouží každý den na Zemi o 0,06 mikrosekundy a posune polohu zemského pólu o zhruba dva centimetry. Číslo samo o sobě je zanedbatelné, žádný člověk kvůli tomu nikdy nezmeškal vlak. Podstatné je, s čím ho vědci sami porovnávali. Zemětřesení u Sumatry v roce 2004, které způsobilo ničivou vlnu tsunami v Indickém oceánu, zkrátilo délku dne o 2,68 mikrosekundy, tedy zhruba čtyřicetkrát víc než čínská přehrada, a to díky posunu tektonických desek nashromážděnému za miliony let. Podobný efekt měřila NASA i u japonského zemětřesení v roce 2011: geofyzik Richard Gross tehdy podle oficiálního vyjádření Laboratoře tryskového pohonu spočítal, že zemětřesení urychlilo rotaci planety a zkrátilo den o 1,8 mikrosekundy. Přehrada v Číně tak jako jediná stavba na světě dokázala vyvolat jev, který jinak vyžaduje sílu celých zemských desek, a to jen tím, že tam někdo rozhodl postavit betonovou zeď a nechat za ní stát vodu.

Tři soutěsky přitom nejsou jediné takové místo na planetě. Podle letošní studie geofyziků z Harvardovy univerzity, kterou popsala tisková zpráva americké Geofyzikální unie, vědci zmapovali téměř sedm tisíc největších přehrad postavených mezi lety 1835 a 2011 a zjistili, že jejich nádrže dohromady posunuly zemský pól o víc než jeden metr a zároveň mírně snížily hladinu světových oceánů, protože voda, která by jinak tekla do moře, dnes stojí uvězněná na souši. Podobný, ještě větší efekt má i čerpání podzemní vody. Mezi lety 1993 a 2010 lidstvo vyčerpalo přibližně dva tisíce sto padesát gigatun podzemní vody, a podle jihokorejských vědců z Národní univerzity v Soulu, jejichž výsledky shrnula stejná americká Geofyzikální unie, tento přesun posunul rotační osu Země o zhruba osmdesát centimetrů směrem na východ a zvedl hladinu moří o víc než šest milimetrů. Lidstvo se tedy dávno pohybuje v měřítku, na které planeta měřitelně reaguje.

A teď přichází část, která se týká i milionů lidí v Indii a Bangladéši. V červenci 2025 čínský premiér Li Čchiang osobně zahájil stavbu na okraji tibetského kaňonu v okrese Mêdog, kterou označil za projekt století. Podle serveru South China Morning Post se přehrada staví na dolním toku řeky Jarlung Cangpo v místě, kde tok spadne o dva tisíce metrů na vzdálenosti pouhých padesáti kilometrů, což z něj dělá ideální místo pro vodní elektrárnu. Podle údajů na Wikipedii má hotová elektrárna dosáhnout instalovaného výkonu šedesát gigawattů a roční výroby tři sta terawatthodin, tedy zhruba trojnásobek dnešních Tří soutěsek, s dokončením kolem roku 2033 a odhadovanými náklady přesahujícími sto třicet miliard dolarů.

Jarlung Cangpo ale netekl jen v Tibetu. Po přechodu hranic se stává řekou Brahmaputra, protéká indickým Ásámem a nakonec i Bangladéšem, kde na jejím rytmu záviselo po staletí zemědělství, migrace ryb i úrodná naplavenina, kterou řeka nese na pole. O tom, kolik vody a kdy dolů pustí, teď rozhoduje stát, který leží stovky kilometrů proti proudu. Vedoucí představitel indického státu Arunáčalpradéš Pema Khandu podle agentury UPI, citované serverem Yahoo News, varoval, že řeky Siang a Brahmaputra by po dokončení přehrady mohly citelně vyschnout a představovat existenční hrozbu pro tamní kmenové obyvatelstvo.

Nikdo zatím veřejně nespočítal, co udělá stavba třikrát větší než Tři soutěsky s rotací planety, přestože fyzikální princip je úplně stejný jako v roce 2005. Staví se navíc v himálajském pásmu, tedy v nejseismičtěji aktivnější horské oblasti na světě. Stará představa, že geologie se pohybuje pomalu a lidé rychle, na oddělených časových osách, které se nikdy nepotkají, přestává platit. Stavíme dnes v měřítku, které si planeta sama všimne.