Tankový prapor ml premiéru 29. května 1991 a vznikl v produkci společnosti Bonton. Šlo o první český soukromě vyrobený celovečerní film po znárodnění kinematografie v roce 1945. Jenže v době natáčení stále platil starý zákon, který dával československé kinematografii monopolní postavení. Produkce se proto dostala do zvláštní situace. Film se sice vyráběl v nové společenské realitě po listopadu 1989, právní předpisy ale ještě nestačily držet krok.

Hrozily velké problémy

Tvůrci se proto obávali, že jejich projekt může mít dohru. Nešlo přitom jen o teoretický problém. Bonton podle dostupných vzpomínek skutečně riskoval konflikt s tehdejším systémem. „Na všechno měl monopol Barrandov. A tehdejší vedení nám dost vyhrožovalo. Nebylo to vůbec lehké,“ vzpomínal režisér Vít Olmer.

Do problémů se produkce dostala také kvůli spolupráci s armádou. Parlament totiž rozhodl, že armáda nesmí za peníze poskytovat podobné aktivity. Tvůrci ale potřebovali vojenskou techniku a velké scény s tanky, takže museli vyjednávat výjimku až s náčelníkem generálního štábu.

Modrá knížka režiséra a odměna 7500 korun

Vít Olmer byl pro film poněkud netypickou volbou. Sám totiž na vojně nikdy nesloužil a měl modrou knížku. Přesto dostal za úkol převést Škvoreckého zkušenosti s vojenským prostředím na filmové plátno. Olmer měl tehdy na výběr také jiný projekt, Zdeněk Svěrák pro něj totiž napsal scénář k filmu Obecná škola. Režisér se nakonec rozhodl právě pro Tankový prapor.

Škvoreckého předloha přitom vycházela z autorových vlastních zkušeností. Danny Smiřický má řadu autobiografických rysů a v příběhu se odráží Škvoreckého vojenská služba. Scénář pak vznikl mimořádně rychle, Radek John ho napsal během čtrnácti dnů. „Báli jsme se, že nás po premiéře odvedou v poutech,“ tvrdil John a dokreslil tak tehdejší atmosféru. Tankový prapor se stal obrovským komerčním úspěchem, ale Vít Olmer na něm výrazně nevydělal. Za režii totiž dostla pouze 7500 korun.

Martina Adamcová podala důkaz

Jedna z nejzajímavějších historek „z natáčení“ se týká Martiny Adamcové a její četařky Babinčákové. Adamcová se o roli dozvěděla poté, co ji původně vybraná herečka odmítla. Vypravila se proto za asistentem režie a nabídla se sama. Protože se už natáčelo, žádný klasický konkurz se nekonal.

Olmer si ji vzal stranou a během několika minut se rozhodl, že je pro postavu vhodná. „Vzal mě na dvorek a řekl mi: „Víte, my hledáme ženskou, která má opravdu velká ňadra. Asi byste to mohla hrát, ale musím si sáhnout, abych měl jistotu.“ Tak si je osahal, řekl, že je to v pořádku, odešel, a za deset minut už mi volali z produkce, že mám roli. Měla jsem opravdu velké herecké přednosti.“ Adamcová později vzpomínala, že jí podobná role nijak nevadila. Nahotu ve filmu vnímala také jako symbol změny společenských poměrů po pádu komunismu. Babinčáková se následně stala jednou z nejvýraznějších ženských postav filmu.

Erotická scéna a nepojízdné tanky

Tankový prapor měl pochopitelně také řadu erotických scén. Jedna z nich vznikala v panelákovém bytě a natáčeli ji Lukáš Vaculík a Simona Chytrová. Štáb ovšem poněkud podcenil typický problém panelákových sídlišť: sousedé měli na okolní byty velmi dobrý výhled. Když byla scéna hotová, ozval se z okolí potlesk a pískot. Mimochodem, právě při natáčení filmu se Vít Olmer seznámil se Simonou Chytrovou, která se později stala jeho manželkou.

Jedním z největších problémů filmu byla technika. Bylo potřeba patnáct tanků, které dorazily ze Slovenska ve velmi špatném stavu. Téměř všechny byly nepojízdné a bylo nutné je před natáčením opravit. Tvůrcům nakonec pomohl člověk, který dokázal starou techniku zprovoznit natolik, aby mohla vyjet alespoň při společném záběru. Na výsledku filmu přitom problémy s technikou nejsou prakticky poznat. Tankové scény působí jako součást poměrně velké vojenské produkce, přestože jejich realizace byla mnohem komplikovanější.

Foto: NextFoto (koupená licence)

Vít Olmer a Simona Chytrová na křtu knihy Bony a klid 2

Ještě větší problém představovalo natáčení uvnitř tanku. Prostor byl natolik stísněný, že se do něj obtížně dostávala kamera i kameraman Jan Malíř. „Bylo to komplikované. Je tam strašně málo místa. Dlouho jsme uvažovali, že to natočíme na trenažérech. Ale stále to nebylo ono,“ vysvětloval Olmer. Štáb proto hledal způsob, jak simulovat pohyb tanku a jeho otřesy. Nakonec si pomohl poměrně svérázně. „Když jsme potřebovali zátřesk tanku, tak toho herce, co to řídil, kopnul tak, že se ten stroj kompletně celý roztřásl.“

Napětí mezi Jandákem a Zavřelem

Ne všechno napětí během natáčení souviselo s technikou nebo penězi. Vlastimil Zavřel a Vítězslav Jandák mezi sebou měli osobní konflikt. „Pan Jandák? To je jiná kategorie herce, ten vždy musel mít něco extra, nekamarádíme spolu,“ okomentoval to Zavřel. Jandák však tvrdil, že o ničem neví. Takže těžko říct, co mezi nimi bylo.

Pozornější diváci mohou ve filmu narazit na zbraň, která do období děje úplně nezapadá. Ve filmu se objeví československý samopal vz. 58, přestože příběh se odehrává v době, kdy tato zbraň ještě nebyla zavedena. Je to drobnost, která při běžném sledování snadno unikne. Pro filmové fanoušky a zájemce o vojenskou historii jde ale o zajímavý detail.

Zdroje: autorský článek s využitím