Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém valném shromáždění v Praze před 20 lety, 24. srpna 2006, rozhodla, že aby byla planeta planetou, musí splňovat tři podmínky: obíhat kolem hvězdy, mít dostatečnou hmotnost k dosažení přibližně kulového tvaru a zároveň gravitačně ovládat své okolí, tedy takzvaně „vyčistit“ svou oběžnou dráhu. Pluto poslední podmínku nesplňuje, a tak Sluneční soustava rázem přišla o devátou planetu.
Rozhodnutí předcházelo objevení tělesa Eris v Kuiperově pásu za Neptunem. Eris je přibližně stejně velká jako Pluto, ale má o něco větší hmotnost. Pokud by tedy Pluto zůstalo planetou, bylo by obtížné vysvětlit, proč by stejný status neměla mít Eris. A pokud by planetou byla i Eris, otevřela by se cesta celé řadě dalších podobných těles.
Právě podmínka týkající se oběžné dráhy, která Pluto vyřadila, podle některých vědců přináší více škody než užitku. Podle planetárního vědce Philipa Metzgera schopnost tělesa ovládat své okolí totiž závisí na tom, kde se nachází. Pokud by se například Země ocitla na místě, kde dnes obíhá Pluto, podle této definice by ani ona svou oběžnou dráhu nedokázala dostatečně ovládat.
„Definici planety, kterou stvořili, nelze ve vědě vůbec použít,“ řekl deníku The Guardian Metzger, který je ředitelem Stephen W. Hawking Centre for Microgravity Research and Education na Univerzitě střední Floridy.
„Osobní křivda“ pro některé Američany
Zastánci Pluta proto prosazují jiný přístup. O planetárním statusu by podle nich měly rozhodovat především vlastnosti samotného tělesa. A jak v roce 2015 ukázala americká sonda New Horizons, která kolem Pluta proletěla, na trpasličí planetě se nachází překvapivě rozmanitý svět. Snímky zachytily hory, rozsáhlé oblasti vodního ledu a známky geologické aktivity.
„Pluto představuje outsidera, kterému spousta lidí fandí,“ řekl zmíněnému listu Kevin Schindler, historik Lowellovy observatoře v americkém státě Arizona, kde bylo Pluto v roce 1930 objeveno.
A právě v americkém prostředí má spor o jeho status zvláštní sílu a jeho vyřazení někteří Američané vnímají téměř jako osobní křivdu.
Pluto navíc nebylo nikdy úplně obyčejnou planetou. Když bylo v roce 1930 objeveno, astronomové se nejprve domnívali, že jde o dlouho hledanou devátou planetu, kterou tehdy označovali jako Planetu X (Planet X). Písmeno X přitom neznamenalo číslo deset, ale označovalo neznámé či hypotetické těleso, které mělo obíhat za Neptunem.
Existence takové planety měla vysvětlit údajné nepravidelnosti v drahách Uranu a Neptunu. Později vyšlo najevo, že Pluto je na takový úkol příliš malé a že předpokládané odchylky byly způsobeny především nepřesnostmi v tehdejších měřeních a výpočtech. S přesnějšími údaji o hmotnosti Neptunu se ukázalo, že k vysvětlení drah známých planet žádná další planeta potřeba není.
Pátrání po neznámém světě za Neptunem však úplně neskončilo. V roce 2016 astronomové předložili hypotézu o Planetě Devět (Planet Nine), která by mohla vysvětlovat neobvyklé uspořádání drah některých velmi vzdálených těles. Její existence zatím potvrzena nebyla a astronomové ji stále hledají.
Pro příznivce Pluta je ale právě historie daného tělesa součástí jeho kouzla. Z kdysi vytoužené deváté planety se stal vyhnanec Sluneční soustavy.
Zastánci Pluta dnes tvrdí, že jeho vyřazení ukázalo spíš limity lidské snahy uspořádat vesmír do jednoduchých kategorií. Odpůrci naopak připomínají, že právě jasná definice je nutná, pokud má být pojem „planeta“ vědecky užitečný.
Příběh „degradace“ Pluta
Mezinárodní astronomická unie (IAU) na valném shromáždění v Praze 24. srpna 2006 vyřadila Pluto ze seznamu planet ve Sluneční soustavě a zařadila ho mezi takzvané trpasličí planety.
Jeho status byl zpochybňován již od konce 70. let 20. století, kdy byla objevena vzdálená planetka Chiron a kdy také astronomové přesněji poznali malou hmotnost Pluta. V červnu 2008 IAU rozhodla, že po Plutu budou napříště souhrnně pojmenovávána tělesa zhruba stejné velikosti („plutoidy“).
O objev Pluta se ve svých 24 letech v roce 1930 zasloužil americký astronom Clyde William Tombaugh (1906–1997), který Pluto vypozoroval na Lowellově observatoři v Arizoně. Vesmírný objekt byl nazván podle boha podsvětí Plutona (řecky Hádes). Pluto se tehdy stalo devátou planetou Sluneční soustavy.
Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005. Další dva malé měsíce, Kerberos a Styx, byly objeveny v letech 2011 a 2012.
V červenci 2015 dorazila na vzdálenost 12 500 kilometrů od Pluta americká sonda New Horizons. Sonda tehdy pořídila fotografie Pluta, na nichž jsou vidět krátery, hory a ledovcové útvary nacházející se v asi 80 kilometrů širokém pásmu. Na povrchu trpasličí planety je zároveň patrná řada rudých ploch, pravděpodobně zmrzlé vody.
