Někdy právě změna plánu přinese ta nejlepší místa, nejkrásnější tratě a zážitky, které byste původně vůbec nečekali.
Martin Kothera se letos v létě vydal s kamarády vlakem z Kladna do norských hor. Cestopis z putování může být zajímavou inspirací pro ty, které láká delší cesta vlakem nebo naopak přemýšlejí o Norsku jako cíli některé ze svých dovolených.
Po krátkém rozmýšlení jsme se rozhodli uskutečnit náš další dobrodružný výlet do vzdálenějších koutů Evropy. Tentokrát padla volba na Norsko. Země fjordů, hor, ledovců a železnic vedoucích nádhernou krajinou nás lákala už delší dobu. Původně jsme sice měli jen základní představu o trase, ale stejně jako u většiny našich cest jsme věděli, že konečný plán se pravděpodobně ještě několikrát změní.
Jenže dostat se tam vlakem nebylo tentokrát úplně jednoduché. Norsko je z Česka přece jen o něco dál než většina našich předchozích cest a už samotné plánování dopravy se ukázalo jako malá logistická výzva. Čekalo nás několik zemí, dlouhé přejezdy, nejistota kolem jízdenek a také otázka, kam vlastně v Norsku pojedeme, protože původní plán se měl ještě výrazně změnit.
Cesta do Kodaně
Přibližně 14 dní před odjezdem se snažíme koupit jízdenky na spojení Praha – Kodaň s přestupem v Hamburku. Přímé vlaky byly v té době pozastavené a bohužel ani přes aplikaci Můj vlak nebylo možné celou cestu jednoduše zakoupit. Nakonec se vydáváme na mezinárodní pokladnu. Tam se nám nakonec podaří jízdenky koupit, ovšem s jedním problémem – bez místenky na vlak z Hamburku do Kodaně. Dostáváme upozornění, že tuto situaci budeme muset vyřešit až v Hamburku. Nějak to dopadne.
Naše cesta začíná již tradičně. Nasedáme na vlak z Kladna do Prahy a ve 22:41 vyrážíme směrem do hlavního města. Následuje přestup na metro a přesun na nástupiště pražského hlavního nádraží. Je pozdní večer a před námi je první dlouhá noc na cestě. Zatím máme jasný plán – dostat se přes Německo do Kodaně a odtud pokračovat dál na sever. Jak přesně bude naše cesta po Skandinávii vypadat, se ale ukáže až v následujících dnech.
Náš vlak RJ 478 Berliner odjíždí se sedmiminutovým zpožděním. Probíhá první kontrola jízdenek a někde za Ústím nad Labem usínáme.
Probouzíme se až při německé kontrole jízdenek, přibližně v polovině cesty mezi Berlínem a Hamburkem. Cesta krásně utekla a my už míříme vstříc hanzovnímu městu Hamburku. S mírným zpožděním přijíždíme do Hamburku, respektive do stanice Hamburg-Harburg.
Máme přibližně tři hodiny času, a tak kupujeme jízdenku na S-Bahn za 2,10 eura a vyrážíme do centra. Prohlížíme si město a po krátké návštěvě Hamburku se S-Bahn vracíme zpět do stanice Hamburg-Harburg. Tři hodiny sice nejsou na tak velké město mnoho, ale alespoň
máme možnost se projít centrem a trochu se protáhnout po noční cestě vlakem.
Právě tam ale zjišťujeme nepříjemnou zprávu. Náš vlak EC 1196 v 11:56 do Kodaně byl bez náhrady zrušen. Jdeme proto na informace, kde se dozvídáme, že máme jet dalším vlakem ve 13:08. Místenky už podle všeho nemá cenu řešit – vlak bude pravděpodobně přeplněný. Nečekaně získaný čas proto věnujeme návštěvě supermarketu a doplnění zásob na další cestu.
Po několika hodinách cestování se zásoby rozhodně hodí a zároveň máme alespoň chvíli času si odpočinout před další dlouhou jízdou. Náš další vlak RJ 13464, vedený soupravou Českých drah, nakonec odjíždí s přibližně patnáctiminutovým zpožděním. Podle očekávání je úplně plný. Lidé stojí dokonce i v uličkách.
Rychle proto volíme vlastní taktiku. Přesouváme se do jídelního vozu, kde nakonec trávíme prakticky celou cestu. Dáváme se do řeči s českou obsluhou a cesta tak utíká mnohem příjemněji, než bychom v přeplněném vlaku čekali. Nakonec se z původně nepříjemné situace stává docela zajímavá část cesty. Místo několikahodinového stání v uličce máme alespoň kde sedět a sledovat krajinu ubíhající za okny.
Vrcholem této části cesty je určitě přejezd Kielského průplavu, který trať překonává po vysokém mostě. Hned poté následuje další železniční zajímavost – ve městě Rendsburg vlak projíždí rozsáhlou smyčkou, která se prakticky otočí o 360 stupňů, aby překonal výškový
rozdíl mezi mostem a okolní tratí. Právě tady si začínáme naplno uvědomovat, že samotná cesta vlakem může být často stejně zajímavá jako cílové místo.
V pohraniční stanici Padborg čekáme přibližně 15 minut, protože dochází k výměně strojvedoucího. Poté pokračujeme dál na sever. Za hranicí už je znát, že se postupně dostáváme do Skandinávie. Asi s třicetiminutovým zpožděním konečně vjíždíme do Kodaně. Přijíždíme na krásné hlavní
nádraží København H, které nás okamžitě zaujme svou dřevěnou střechou.
Vycházíme z nádraží a pěší zónou pulsující dánské metropole míříme k našemu ubytování. Odkládáme batohy a ještě vyrážíme do města. Přestože už máme za sebou dlouhou cestu, nechce se nám první večer jen zavřít na pokoji. Kodaň žije i večer a my chceme alespoň na chvíli nasát atmosféru města, které bude naší první skutečnou zastávkou na severu. Domů – tedy tentokrát alespoň do našeho dočasného ubytování – se vracíme přibližně v půl dvanácté. A jde se spát.
Ráno vstáváme přibližně v půl osmé a znovu vyrážíme objevovat krásy Kodaně. Po obědě ale přichází důležitá část dne – bojová porada, co bude dál.
Začínáme zjišťovat možnosti další cesty a rychle se potvrzuje známá věc: ceny jízdenek se výrazně liší podle toho, jak dlouho dopředu je kupujeme.
Oslo – Bergen vyprodáno
Nakonec přes aplikaci norských drah kupujeme ranní vlak na následující den z Malmö do Osla za 694,50 norských korun. To považujeme za velmi dobrou cenu, protože jiné spoje se pohybují přibližně okolo 1 300 norských korun. Má to jen jednu nevýhodu – pojedeme velmi brzy ráno. Budík tak bude muset zazvonit hodně brzo. To nám ale vůbec nevadí. Mnohem nepříjemnější je další zjištění.
Vlaky Oslo – Bergen, kromě nočních spojů, jsou kompletně vyprodané. Později jsme zjistili, že vzhledem k oblíbenosti této trasy to vlastně
nebylo až tak překvapivé. Právě Bergenbahn přitom byla jedním z hlavních důvodů, proč jsme se do Norska chtěli vydat. Představa, že se nám nepodaří projet jednu z nejznámějších evropských železničních tratí, nás proto zrovna nepotěšila. Musíme upravit plán.
A právě tady začíná naše cesta nabírat trochu jiný směr, než jsme původně zamýšleli. Cesta do Osla však zůstává součástí plánu. Co bude následovat potom, zatím úplně nevíme. Máme jen několik hodin na to, abychom vymysleli novou trasu a našli spoje, které nás dostanou co
nejblíže k norským horám.
Přes Švédsko do Norska
Pomalu se přesouváme na nádraží a S-Bahnem jedeme zpět na hlavní nádraží v Kodani. Tam kupujeme jízdenky do švédského Lundu za 109 dánských korun.
Norsko je sice stále naším hlavním cílem, ale než se do něj dostaneme, čeká nás ještě další země, další města, první noc ve stanu a dlouhá cesta přes jižní Švédsko. Ve 14:29 nastupujeme do vlaku směr Göteborg. Už po patnácti minutách jízdy překračujeme Öresund. Nejprve projíždíme tunelem a následně se vlak dostává na most, odkud se otevírají krásné výhledy na moře a okolní pobřeží. Během několika minut tak necháváme Dánsko za
sebou a vjíždíme do třetí země naší cesty. V 15:10 přijíždíme do podzemní části stanice Malmö C. Na horním nádraží už čekají vlaky směr Oslo a Stockholm, ale my zatím vyrážíme do centra.
Procházíme hlavní náměstí, místní park a míříme také k Malmöhusu, historickému hradu, který patří mezi hlavní památky města. Na delší prohlídku sice nemáme mnoho času, ale i během několika hodin si dokážeme udělat alespoň základní představu o městě. Po prohlídce se vracíme zpět na nádraží, odkud nám v 18:24 odjíždí příměstský vlak Pågatåg směrem do univerzitního města Lund.
Vystupujeme ve stanici Klostergården na okraji města Lund, kde rozbalujeme stan nedaleko železniční stanice. Je to první noc naší cesty, kterou netrávíme pod střechou, ale ve stanu. Po dlouhém dni už ale nepotřebujeme nic víc než najít vhodné místo, postavit stan a na chvíli si
odpočinout. Zítra nás čeká brzké vstávání a dlouhá cesta do Norska, takže tentokrát jdeme spát opravdu brzy.
V 5:50 zvoní budík. Balíme stan a vyrážíme přibližně třicet minut pěšky na nádraží Lund C, odkud nám v 6:48 odjíždí vlak směr Oslo. Ranní město je ještě téměř prázdné a my s batohy na zádech míříme na nádraží s jedinou myšlenkou – dnes se konečně dostaneme do Norska.
Náš vlak z Malmö do Osla, do kterého nastupujeme v Lundu, je veden dvěma spojenými soupravami Stadler FLIRT, má nakonec asi třicetiminutové zpoždění, ale alespoň je téměř prázdný. Přestože trať umožňuje rychlost až 200 km/h, většinu cesty jedeme stabilní rychlostí okolo 180 km/h.
Projíždíme rovinatou krajinou jižního Švédska, kde se střídají pole, remízky a lesy. S přibližně hodinovým zpožděním přijíždíme do hlavové stanice Göteborg. Strojvedoucí přechází na opačný konec soupravy a my pokračujeme dál směrem k norské hranici. Za Göteborgem postupně přibývá lesů. Krajina se mění, přibývají jezera a za Dals Rostock už projíždíme zalesněnými kopci, které jsou předzvěstí toho, co nás čeká v Norsku. Rovina
jižního Švédska pomalu mizí a okolní krajina začíná být stále divočejší.
V první norské stanici následuje výměna strojvedoucího. Poté už pokračujeme poslední částí cesty směrem k norskému hlavnímu městu. Po několika dnech cestování přes Česko, Německo, Dánsko a Švédsko konečně překračujeme hranici země, která byla hlavním cílem celé naší výpravy.
Oslo a cesta do norských hor
Do Osla přijíždíme ve 13:45. Ve vlaku nebylo možné koupit prakticky nic k jídlu, pouze kávu a čaj zdarma. Po příjezdu do Osla proto nejprve vyrážíme na oběd a poté začínáme objevovat krásy norského hlavního města. Po dlouhé cestě přes jižní Švédsko je příjemné konečně na chvíli odložit batohy a projít se městem po vlastních.
Procházíme kolem hradu a radnice, ale skutečný vrchol dne nás teprve čeká. A to doslova. Tím hlavním zážitkem se pro nás stává „horská“ linka metra číslo 1 směrem na Frognerseteren. Zpočátku se zdá, že půjde o úplně obyčejnou jízdu metrem. Tunel, stanice, další tunel – nic zvláštního. Jenže za centrem města souprava vyjíždí na povrch a začíná prudce stoupat do kopců.
Po dalších patnácti minutách jízdy už máme pocit, že nejedeme metrem, ale horskou železnicí někde ve Švýcarsku. Postupně se otevírá nádherný výhled na Oslofjord a úplně na závěr se před námi objevuje pohled směrem na severozápad, kde krajina trochu připomíná divokou
Šumavu.
Pro nás jednoznačně nejkrásnější linka metra na světě. Prostě Norsko. A přitom jsme stále jen několik minut jízdy od centra hlavního města. Právě tenhle kontrast mezi velkoměstem a téměř horskou krajinou nás na Oslu okamžitě zaujal.
Na konečné vystupujeme a pokračujeme ještě asi o sto výškových metrů výše do oblasti zimního střediska, kde máme v plánu přenocovat ve stanu. Nadmořská výška přes 500 metrů je znát a večer se výrazně ochlazuje. Po teplém dni ve městě přichází rychlá změna. Oblékáme další vrstvy a připravujeme se na první opravdu chladnou noc celé cesty.
Ráno vstáváme v sedm hodin, snídáme a vracíme se zpět k metru. Cestou se ještě zastavujeme u skokanského můstku Holmenkollen. I odtud se otevírá další krásný pohled na Oslo a okolní krajinu. Poté se naposledy procházíme hlavní třídou, kupujeme svačiny a míříme na hlavní
nádraží.
Na sever směr Trondheim
Ve 13:50 nám odjíždí vlak směrem na Trondheim. Odjíždíme přesně podle jízdního řádu. Linku F6 provozují švédské dráhy SJ a vlak je téměř plný. Souprava je složena z velkoprostorových vozů SJ s maximální rychlostí 160 km/h a v čele stojí lokomotiva švýcarské výroby.
Asi patnáct minut po odjezdu začínáme nabírat rychlost. Dostáváme se na nově otevřený úsek tratě, kde je maximální rychlost 210 km/h. Projíždíme po východním břehu největšího norského jezera Mjøsa, které je dlouhé přibližně 90 kilometrů. Z oken se střídají pohledy na jezero, lesy a malé osady rozeseté podél trati. Asi po třiceti kilometrech nová trať končí, další úsek je stále ve výstavbě a my pokračujeme po jednokolejné trati rychlostí okolo 130 km/h.
Na druhé straně jezera se začínají objevovat kopce připomínající Šumavu a míjíme také olympijské město Lillehammer. Za stanicí Vinstra začínají hory postupně růst. Krajina už připomíná něco mezi Krkonošemi a Nízkými Tatrami, jen hranice lesa je zde znatelně níže. Za stanicí Otta vlak vjíždí do překrásného širokého údolí s výhledem na oblé hory, na jejichž svazích zůstávají zbytky sněhu.
Postupně stoupáme až do vrcholového bodu dnešní cesty – stanice Dombås. Přijíždíme přesně podle jízdního řádu v 18:11. Opouštíme vlak pokračující směrem na Trondheim, který poté ještě stoupá dál do hor. Na přestup na regionální vlak do Åndalsnes máme třináct minut. Krátce si prohlížíme nádraží, fotíme okolí a nastupujeme do přistaveného vlaku.
Vstříc fjordům
Vlak odjíždí přesně na čas a velkou část cesty jedeme rychlostí až 130 km/h. Jestli byla dosavadní cesta krásná, to nejlepší nás teprve čeká.
Vlak ještě nějakou dobu pokračuje širokým údolím, ale přibližně po padesáti kilometrech začínáme klesat. Projíždíme otočkou v tunelu, kde trať změní směr téměř o 180 stupňů, překračujeme řeku a noříme se do stále hlubšího údolí vstříc norským fjordům. Od této chvíle už je těžké odtrhnout oči od okna. Za každou zatáčkou se objevuje další pohled, který je snad ještě působivější než ten předchozí.
Po pravé i levé straně se zvedají téměř kolmé, přibližně 1 600 metrů vysoké horské stěny, které svým charakterem připomínají Dolomity. V úžlabinách zůstává sníh a před námi se otevírá jedna nádherná scenérie za druhou. V tu chvíli definitivně přestáváme litovat, že nám letos nevyšel Bergenbahn. Možná jsme se kvůli vyprodaným vlakům vydali úplně jiným směrem, ale právě teď máme pocit, že tahle změna plánu vlastně vůbec nebyla špatná.
Nakonec se úzké a hluboké údolí začne rozestupovat a my přijíždíme do krásného městečka Åndalsnes. Fjordy, hory a vlak – co víc si přát?
Jízdenka z Osla do Åndalsnes nás vyšla na 894 norských korun za osobu a kupovali jsme ji přibližně dva dny před cestou. V 19:46, po téměř šesti hodinách nádherné jízdy, dorážíme do cíle. Po vystoupení z vlaku se ještě chvíli jen rozhlížíme kolem sebe. Po dlouhé cestě jsme konečně uprostřed norských hor – a přesně kvůli podobným chvílím jsme se na sever vydali.
Åndalsnes, fjordy a Lillehammer
Vyrážíme ještě prozkoumat městečko a jeho okolí. Času máme dost – jsme vysoko na severu a tma přichází až kolem jedenácté hodiny večer. Po dlouhé cestě máme konečně možnost trochu zpomalit a užít si první večer uprostřed norských hor. Další ráno vstáváme v sedm, snídáme a vyrážíme na výšlap na horu Nesaksla ve výšce 715 metrů nad mořem. Z vrcholu se otevírají překrásné výhledy na okolní hory, ledovce a fjordy.
Právě odsud je krásně vidět, jak neuvěřitelně dramatická je krajina kolem Åndalsnes. Zvažovali jsme možnost vyjet lanovkou za 625 NOK na osobu, ale nakonec zvítězila možnost sportovního výkonu. A nelitujeme.
Kolem 14. hodiny vyrážíme na oběd. Odpoledne věnujeme prohlídce města a blízkého okolí. Ještě se zastavujeme u nádraží, kde nás zaujme vyřazený vůz norských drah postavený vedle kolejí. Slouží zároveň jako kaple i knihovna. Na první pohled nenápadný železniční vůz tak dostal úplně nový a poměrně neobvyklý život.
Právě ve chvíli, kdy se pohybujeme kolem nádraží, přijíždí také Golden Train – vyhlášený zážitkový vlak, který projíždí nejhezčí částí údolí řeky Raumy. Tedy právě tou tratí, po které jsme předchozí den sami přijeli do Åndalsnes.
Cílem naší další cesty je Lillehammer. Jízdenku kupujeme přibližně dva dny předem za 473 NOK na osobu. Linku z Åndalsnes do Dombåsu provozují švédské dráhy SJ. Usměvavý průvodčí nám při nástupu dokonce nabízí bonbon a my znovu vyrážíme vstříc norským horám.
V Dombåsu přestupujeme na vlak směr Oslo. Na nástupišti už čeká jednotka švédských drah SJ X2000 s nuceným naklápěním. Naší cílovou stanicí je Lillehammer, město známé především zimními olympijskými hrami v roce 1994.
Počasí se mezitím trochu zlepšilo. Alespoň už neprší. Batohy dáváme do úschovny za 50 NOK a vyrážíme do města. Procházíme hlavní třídou a míříme do Maihaugenu. Rozsáhlý areál nabízí zajímavý pohled na bydlení a život v Norsku od roku 1750 až po současnost. Po několika dnech strávených hlavně ve vlacích a v přírodě je změna programu vlastně docela příjemná. Na závěr se ještě procházíme po promenádě u jezera a přecházíme místní most.
Už se ale začínáme těšit zpět do vysokých hor, protože nás čeká další část výletu – tentokrát autobusová. V rámci kraje Innlandet právě probíhá akce, díky které stojí jedna jízda autobusem pouze 10 NOK. Toho samozřejmě nemůžeme nevyužít. V zemi, kde jsou ceny většinou výrazně vyšší než u nás, působí taková nabídka skoro neuvěřitelně.
Spoje vyhledáváme v aplikaci Ruter. Autobusové nádraží je hned před budovou železniční stanice, a tak kupujeme jízdenku za 10 NOK do Vinstry. Odtud nám po krátké době pokračuje vlak do Otty, která bude výchozím bodem pro náš zítřejší výlet k nejvyšší hoře Norska. Plán na další den už máme připravený a postupně se začínáme těšit na další pořádnou dávku norských hor.
Kupujeme večeři a vyrážíme hledat místo pro stan. Říkáme si, že jsme možná mohli Lillehammer tentokrát úplně vynechat a ušetřit si cestu vlakem tam i zpět. Dopoledne však bylo v horách velmi špatné počasí a stejně bychom tam pravděpodobně nic neviděli. Nakonec tedy tento plán dává smysl. Lillehammer nám navíc umožnil strávit den zajímavým programem a zároveň počkat, až se počasí v horách alespoň trochu zlepší.
Když se ohlédneme zpět, bylo to vlastně ideální řešení. Teď už nás čeká další den, který bude patřit norským horám a výletu směrem k nejvyšší hoře Skandinávie. Tentokrát už ale nebudeme sedět ve vlaku a sledovat hory jen z okna. Čeká nás cesta přímo do jejich srdce.
K nejvyšší hoře Skandinávie
Další den vstáváme už v 5:45. Balíme stan a míříme na nádraží, kde za 10 NOK využíváme toalety k ranní hygieně. Před nádražím už na nás čeká autobus číslo 143. Vyrážíme směrem do přibližně 60 kilometrů vzdáleného Lomu. Tam přestupujeme na další autobus, který nás veze údolím Bøverdalen až k horské chatě Juvasshytta v nadmořské výšce 1 840 metrů. Už samotná cesta autobusem je zážitkem, protože postupně stoupáme stále výš do hor a krajina kolem nás se začíná rychle měnit. Je 8:32.
Právě jsme projeli nejvýše položeným bodem veřejné silniční sítě v severní Evropě a vystupujeme u horské chaty. Teplota se pohybuje okolo jednoho stupně a lehce sněží. Léto je najednou hodně daleko. Ještě před několika dny jsme se pohybovali v ulicích Kodaně a Malmö a teď stojíme téměř ve dvou kilometrech nad mořem uprostřed hor.
Vyrážíme k nejbližšímu ledovci a výhled na nejvyšší horu Skandinávie, Galdhøpiggen, je opravdu úchvatný. Následně se vydáváme také do nedaleké ledovcové jeskyně. Ve 14:45 nám už odjíždí autobus číslo 202 zpět do údolí. Ještě s jedním přestupem se dostáváme do Lomu, který je vstupní branou hned do tří národních parků. Městečko nás vítá krásným okolím, dravou řekou Bøvra a především historickým dřevěným kostelem. Pozdní odpoledne věnujeme prohlídce městečka, informačního centra tří národních parků s výstavou a návštěvě starobylého kostela.
Ráno vstáváme v sedm hodin. V 7:40 nám odjíždí autobusová linka 204 do Gjendesheimu. V autobuse jsme tentokrát pouze tři cestující. Projíždíme nádhernou norskou krajinou plnou jezer a kopců a v 9:18 jsme na místě.
Vyrážíme na procházku kolem jezera Gjende, ale počasí nám tentokrát příliš nepřeje. Drobně prší a okolní vrcholy se postupně ztrácejí v mracích. Tentokrát nám norské hory ukazují i svou méně přívětivou tvář. Na odjezd autobusu v 15:15 proto čekáme v horské chatě u krbu. Přichází čas návratu a naším dalším cílem je opět Lillehammer.
Využíváme linku 204 s přestupem v Tessandu a pokračujeme směrem na Ottu. Odtud už jedeme vlakem po nám dobře známé trase F6 Trondheim–Oslo. Jízdenku z Otty do Lillehammeru kupujeme na poslední chvíli za 411 NOK. V 18:42 přijíždí už známá jednotka X2000 v krásných barvách. Za něco málo přes hodinu jsme znovu v Lillehammeru. Jdeme k jezeru postavit stan a zbytek večera trávíme na lavičce u vody. Po celém dni přesunů a změn počasí je klidný večer u jezera příjemným zakončením dne.
Další den vstáváme výjimečně až kolem osmé. Následuje snídaně a pomalé toulání po Lillehammeru. Tentokrát se vydáváme až ke skokanským můstkům, které hostily zimní olympijské hry v roce 1994.
Poté následuje druhá návštěva Maihaugenu. Tentokrát máme více času a chceme celý areál prozkoumat podrobněji. Vstup je navíc naprosto zdarma a možnosti prohlídky se zdají téměř nekonečné. Až při druhé návštěvě si uvědomujeme, jak rozsáhlé místo to vlastně je a že první den jsme zdaleka nestihli vidět všechno.
Je odpoledne a náš cestovatelský výlet se pomalu chýlí ke konci. V 17:15 nám odjíždí regionální expres směr Oslo a Drammen. Na nově zrekonstruované trati postupně nabíráme rychlost až 190 km/h. Jízdenku jsme koupili s předstihem za 339 NOK. Naším cílem je Oslo. Zítra už se vydáme směrem domů. Po několika dnech putování norskými horami se tak pomalu začíná uzavírat i naše cesta po Skandinávii.
Regionální vlak zastavuje výrazně častěji než dálkové spoje do Trondheimu. V 19:35 přijíždíme do Osla. Vlak byl většinu cesty poloprázdný, až ke konci, ve stanici Oslo Lufthavn, přistoupilo větší množství cestujících.
V Oslu hledáme místo na přespání a dáváme si večeři. Po několika dnech plných hor, vlaků a autobusů nás čeká poslední noc v Norsku. Ráno už se vydáme na dlouhou cestu zpět domů.
Návrat domů přes Švédsko a Polsko
Ráno vstáváme v sedm hodin. Nakupujeme zásoby na cestu, ještě se trochu procházíme po Oslu a pomalu míříme na Oslo Bussterminal, který se nachází jen několik minut chůze od hlavního nádraží Oslo S. Protože v pondělí ráno nejede žádný vlak mezi Oslem a Malmö, musíme – ač neradi – koupit lístky na autobus společnosti Vy. Jízdenka koupená s předstihem nás vyšla na 581 NOK. Po klasické cestě autobusem, bez možnosti se pořádně projít, přijíždíme v 16:20 do Malmö.
Po několika hodinách sezení si proto vystoupení z autobusu užíváme možná víc, než bychom čekali. Jdeme se najíst a následně kupujeme jízdenku za 65 SEK na osobní vlak do Trelleborgu, který nám odjíždí v 17:38. Vlaky zde jezdí každou půlhodinu a přibližně za třicet minut jsme v cíli.
Trať zde končí a Trelleborg je tak koncovou, tedy hlavovou stanicí. Po další dlouhé cestě vlakem se opět dostáváme k moři – tentokrát nás čeká poslední část návratu domů, plavba trajektem do polského Świnoujście. Před sebou vlastně máme jen cestu směrem na jih a postupný návrat zpět do střední Evropy.
Náš trajekt odplouvá až ve 22:15. Check-in provádíme v automatu na nádraží a ve 21:30 nás má vyzvednout autobus směřující do přístavu. Máme tedy přibližně tři hodiny na prohlídku města.
V samotném Trelleborgu sice nenacházíme nic mimořádně zajímavého, ale i tak nám tři hodiny utečou překvapivě rychle.
Čeká nás poslední velká změna dopravního prostředku. Plujeme se společností TT-Line na trase Trelleborg–Świnoujście. Cena trajektu vychází na 31 eur za osobu.
Čekáme v nádražní hale na autobus, který nás má odvézt do přístavu. Přijíždí přesně podle plánu a ve 21:50 už jsme na palubě trajektu. Dáváme si večeři a usínáme za příjemného houpání vln.
Do Świnoujście dorážíme přibližně v 6:45. Hned po vylodění míříme na nádraží Świnoujście Port, které se nachází prakticky hned přes silnici od východu z přístavu. Odtud nám v 7:24 odjíždí osobní vlak směrem na Štětín. Nakonec přecházíme ještě asi 200 metrů na stanici Świnoujście, kde si kupujeme snídani.
Jízdenku pořizujeme v aplikaci za 27 zlotých. Vlak provozuje společnost Polregio a postupně projíždíme polskými borovicovými lesy. Jde o klasický osobní vlak, který zastavuje téměř v každé stanici.
Do Szczecina Głównego přijíždíme asi s desetiminutovým zpožděním, ale na další spoj máme naštěstí dostatek času. Čeká nás IC 146 Wigry, který pokračuje až do litevského města Mockava. My však vystoupíme už v Poznani. Ve vlaku nacházíme krásné, prázdné modré kupé. Je to vlastně první klasické kupé za celou naši dlouhou cestu. Na nádraží kupujeme jízdenku ze Štětína do Międzylesie za 81 zlotých a přes aplikaci Můj vlak pak jízdenku z Międzylesie do Lichkova za 82 Kč na osobu.
Dále už budeme využívat tarif IREDO. Cestování ve východní části Evropy je totiž při nákupu na poslední chvíli nesrovnatelně levnější než na západě, přitom komfort je často naprosto srovnatelný. Proč ale nevyužít možnost cestu si ještě trochu zlevnit? Po cenách norských jízdenek navíc působí české a polské tarify téměř neuvěřitelně příznivě.
Pokračujeme přes polské roviny, kde se střídají pole, lesy a malé vesničky. V 11:27 přijíždíme na nádraží Poznań Główny. Následuje rychlý přesun na vedlejší nástupiště, kde nastupujeme do vlaku IC 263 Baltic Express. A už se těšíme na jednu z příjemných výhod návratu do Česka – svíčkovou. Po několika dnech severského cestování se tak pomalu začínáme vracet nejen geograficky, ale i k věcem, které máme z domova rádi.
Ve stanici Wrocław Główny dochází k výměně lokomotivy a zároveň se odpojují polské vozy. Přesně v 15:00 přijíždíme na první českou stanici, Lichkov. Mění se průvodčí a my pokračujeme směrem na Prahu.
V aplikaci IREDO kupujeme jízdenky z Lichkova do Kolína za 170 Kč. Protože v tomto vlaku neplatí jízdenka PID, pořizujeme si ještě přes aplikaci Můj vlak jízdenku z Kolína do Prahy za 143 Kč.
Na pražské hlavní nádraží přijíždíme přibližně s desetiminutovým zpožděním. Přesouváme se do metra a linkou C jedeme na Vltavskou. Odtud pokračujeme na nádraží Praha-Bubny, kde nám v 18:03 odjíždí spěšný vlak Os 1580 směrem na Kladno.
Je 18:41 a vystupujeme zpět na naší výchozí stanici. Kruh se uzavírá. Před deseti dny jsme odsud vyráželi s batohy na zádech směrem na sever a teď stojíme přesně tam, kde celá naše cesta začala. Za námi jsou tisíce kilometrů vlakem, autobusem i trajektem, nespočet přestupů, norské hory, fjordy, velká města i spaní ve stanu. Parné české léto mezitím pokračuje a my už jen vzpomínáme na ideální teploty kolem 20 °C, které nás provázely během většiny naší cesty po Skandinávii.
Závěrečné dojmy
Kodaň na nás udělala velký dojem. Krásně čisté město se skvělou atmosférou, rozsáhlým centrem, kde to opravdu žije, moderním metrem a typickou severskou architekturou. Všechno působí upraveně a promyšleně. Pro nás to bylo jedno z měst, kde si člověk dokáže představit život.
Norská příroda je pak naprosto překrásná. Oslo je zajímavým kontrastem – jedna část centra je velmi moderní, zatímco druhá si zachovává klidnější a starší charakter. Velmi výrazné je také množství elektromobilů, kterých je ve městě opravdu velké množství. Přesto se nám osobně jako město líbila ještě o něco více Kodaň.
Norsko je samozřejmě drahé. Nominální ceny často vypadají podobně jako u nás, jenže norskou korunu je potřeba přepočítat přibližně kurzem 2,2 Kč. Ve výsledku jsou tedy běžné nákupy často zhruba dvakrát dražší. Výjimkou jsou například pohonné hmoty nebo rybí produkty.
Cestování vlakem v Norsku je čisté, pohodlné a komfortní, cenově je ale úplně někde jinde než ve střední Evropě. Severský styl je vidět prakticky na každém kroku – čisté a upravené ulice, promyšlená architektura a celkový důraz na veřejný prostor.
Norsko nás jednoduše nadchlo. O to víc nás mrzí, že nám tentokrát nevyšel Bergenbahn. Příště se proto určitě chceme vrátit a projet tuto legendární trať, tentokrát ale s rezervací jízdenek opravdu hodně dopředu.
Velkým překvapením pro nás byla také akce na autobusovou dopravu v oblasti Innlandet, kde bylo možné cestovat za pouhých 10 NOK za jednu jízdu. To nám umožnilo dostat se autobusy i do míst, kam železnice vůbec nevede. Bez této možnosti by pro nás byly některé výlety do hor výrazně dražší a složitější.
Za celou cestu jsme se přitom nesetkali s jediným skutečně vážným problémem. Objevila se sice zpoždění, jeden zrušený vlak a nutnost upravovat původní plán, ale nakonec všechno vyšlo. A možná právě v tom spočívá kouzlo podobného cestování.
Ne všechno jde přesně podle plánu. Ale když cestujete vlakem, někdy právě změna plánu přinese ta nejlepší místa, nejkrásnější tratě a zážitky, které byste původně vůbec nečekali.
Martin Kothera
Tagy
Na vlastní kůži
vlakem do Norska
2 komentáře