Tátovi Františkovi, který z porevolučních trosek vybudoval v Teplicích moderní fotbalový klub, o prázdninách nestihl zapálit svíčku k nedožitým 70. narozeninám. Přes své čtyři děti, které přišly na hřbitov, ho aspoň pozdravil na dálku, protože dojednával obchod, který nevyšel. „Zrovna táta by to jistě pochopil. Věděl, že fotbal, pokud ho chcete dělat pořádně, je nonstop práce. Zároveň by mi vynadal, že jsem tolik roztěkaný a nedělám jednu věc pořádně,“ poví fotbalový agent Martin Hrdlička, když si doleje mangový džus z karafy.

V létě chyběl krůček k tomu, aby prodal slávistického stopera Štěpána Chaloupka do Benfiky Lisabon za 300 milionů korun. Stačilo kývnout, ale všichni čekali ještě trochu výraznější nabídku. Když přiletěla z Lazia Řím, skoro o 70 milionů vyšší, neprošla nekompromisní finanční kontrolou v Itálii, která u Lazia registruje a schvaluje přestupy.

„Co se dá dělat. Makáme dál. Úplně slyším tátu, jak by mi zdůraznil: Hochu, hlavně nečekej žádný vděk,“ usměje se Hrdlička nad telefonem, který každou chvíli nechává vybzučet, protože se chce soustředit na rozhovor pro Seznam Zprávy.

Má čtyři děti, starší brácha na vedlejší parcele dokonce pět. Na domácí farmě je 80 slepic, tři koně, včelí úly, plno ovocných stromů. Hrdlička junior kromě jiného s kamarády v Teplicích provozuje zábavní centrum Metropole, vlastní reklamní agenturu AD Studio a ve své fotbalové stáji zastupuje přes 100 hráčů, včetně ligové hvězdy Lukáše Provoda. A to ještě šéfuje Baníku Modlany v krajském přeboru.

Zrovna objednal pro modlanský tým nové černé dresy a těší se, jak odpoledne stihne trénink přípravky a nejmladších dětí pod zkratkou bambini. Jeho pětiletá dvojčata Jakub se Štěpánem začínají kopat a dcera Bára je trénuje. Manželka Zuzana se kromě jiného stará o účetnictví ve firmě. „Když se vracím domů, snažím se respektovat manželčino přání, abych rodinu zdravil bez mobilu na uchu. I děti, když byly malé, se mě naučily peskovat: Táta, nééé, telefón, nééé.“

Ale jde to? V Evropě právě skončil přestupní termín, dostáváte jednu zprávu za druhou.

Často si vzpomenu na tátu, který odnepaměti vehementně sháněl peníze a sponzory pro Teplice. Posledního prosince si dal chvíli pauzu, od prvního ledna pokračoval. Všichni, kdo mluví o tom, jak se ve fotbale krásně žije, by si měli osahat, jak chutná realita.

Vyrůstal jsem v Bystřanech na hřišti, každý den jsem kopal do míče. Když táta z malého klubu, který zvelebil, povýšil a začal šéfovat Teplicím, šel jsem za ním. Jako mladý fotbalista a pak jako pozorovatel. Nic jiného než fotbal neumím.

Trochu. Dělám práci, která mě baví, což považuju za svoji největší výhodu. Naplňuje mě, že kluci, kterým pomáháme, můžou růst. A zároveň je to skvělá obživa, což těžko budu popírat.

Váš manažerský sen je jaký, když nevyšel Chaloupek do Lazia Řím?

Dostat hráče do Premier League. Nejenom kvůli penězům, ale chtěl bych to zažít.

Ještě na poslední chvíli se na Chaloupka ptala Atalanta Bergamo. Zase jste vyřizoval formality a hovory, které nikam nevedly. Kdy naposledy jste strávil den bez telefonu?

Pětadvacátého prosince bývá největší klid. Ještě na Štědrý den sem tam někdo píše, vyptávají se, zajímají se. Nevolají, aby nerušili ve sváteční čas. Na Boží hod si dáme chvilku pokoj, v klidu se podíváme, jak se hraje povánoční fotbal v Anglii, prožijeme nejklidnější den v roce a pak to zase jede naplno.

Martin Hrdlička | Sport SZNarodil se 5. října 1981 v Teplicích, je synem funkcionáře Františka Hrdličky.Fotbalový manažer, jehož agentura TopSport Management zastupuje třeba Štěpána Chaloupku, Lukáše Provoda, Václava Sejka, Jakuba Martince, Denise Halinského či Daniela Filu.Má čtyři děti. Nejstarší Barbora (16) trénuje v Modlanech malé děti, Matěj (14) zkouší štěstí v teplických žácích, pětiletá dvojčata Jakub a Štěpán začínají v přípravce.Se starším bratrem provozuje reklamní agenturu, investoval do nemovitostí v Praze a Teplicích, s pěti kamarády provozuje zábavní centrum Metropole.Je předsedou ÚKFS a fotbalových Modlan, které mají přes 200 členů a první tým hraje krajský přebor.

Nevyčítal vám táta, že jste příliš vstřícný?

Ani ne. Hlavně mu vadilo, že dělám hodně věcí najednou.

No, s bráchou, který se živí jako malíř, máte dohromady devět dětí.

Pravda, sexuální výchovu nejspíš lehce zanedbal (úsměv). Ale my si nestěžujeme ani v nejmenším, děti jsou to nejdůležitější.

Většina z našich dětí jde v tátových stopách a náš nejstarší syn Matěj teď zkouší štěstí v Teplicích. V rodině je to trochu diagnóza.

Foto: Archiv

Se synem na posledním finále Ligy mistrů.

Otevíralo vám to jméno dveře?

V Čechách ano. Už tím, že jsme s tátou od klukovských let jezdili po zápasech. On přivezl svoje Teplice, my mu s bráchou kráčeli za zády a s otevřenou pusou koukali, jak se chová a s kým si zrovna podává ruku. V Příbrami se pozdravil s Jardou Starkou, v Drnovicích s Honzou Gottvaldem, v Jablonci zase s Mírou Peltou. Na Žižkově s Ivanem Horníkem. Nezapomenu, jak v Blšanech u Františka Chvalovského při zápasech voněly opečené buřty a klobásy. Vnímal jsem to jako privilegium, že poznávám tak výrazné osobnosti.

Potřísněné korupcí. Nebo rovnou odsouzené. Nejen v devadesátých letech vládla ve fotbale pořádná divočina.

To jsem samozřejmě nevěděl. Ale i teď – na jednu stranu – mají můj velký obdiv, jak pro fotbal žili a žijí stále. Jsou to absolutní srdcaři, kteří by se pro fotbal rozkrájeli. Byť z něj určitým způsobem měli i sami profit. Vzpomínám si, že táta kdysi zastavil i barák, aby měl pro Teplice peníze. Snad nepřeháním, když řeknu, že někteří majitelé by klidně okradli rodinu, aby zachránili svůj klub. Když si pak podali ruku, platilo to nad zákon. Táta mi několikrát opakoval: Jestli chceš ve fotbale zůstat celý život, tak musíš držet slovo a být fér.

Taky nemám nad hlavou svatozář, každý děláme věci, které jsou minimálně z morálního hlediska někdy na hraně. Ale musíme fungovat. Platilo to tehdy, platí to teď. Táta pocházel z chudé dělnické rodiny. Kariéru a majetek si vybudoval sám, protože byl náročný na lidi kolem a hlavně sám na sebe.

Uměl pohladit, ale vybavuju si i chvíle, kdy se nespokojeně ohnal s napřaženou dlaní. Každopádně ve srovnání s tím, jak tvrdě vychovávali jeho, už jsem byl docela zhýčkané dítě. Tátu dopředu hnaly vzpomínky na dětství. Měl sny a vize. Chtěl Teplice vidět nahoře, i když si uvědomoval, že je to skoro nemožné. Říkal mi před lety: Teď mi nadávají, že hrajeme o pátý flek v lize, ale vzpomeň si, že na to budou s láskou vzpomínat.

Jednoznačně. Teď díky novému majiteli, podnikateli Milanu Kratinovi, který Teplice koupil, zavál nový vítr a energie, ale dlouhé roky to byl prakticky jen boj o přežití v lize.

Zvlášť když se Teplice vyhranily proti manýrům, které s nasazováním rozhodčích na zakázku prosazoval bývalý místopředseda svazu Roman Berbr.

Bylo to pro Teplice těžké období. Táta nebyl svatý, ale záda nikdy neohnul.

Zemřel náhle před dvanácti lety po mozkové příhodě.

Fotbal mu přinášel příliš velký stres.

Foto: Profimedia.cz

Pohřeb Františka Hrdličky. Přímo na stadionu v Teplicích. V čele čestné stráže stál bývalý fotbalový předseda František Chvalovský (vpravo). Vlevo se mu uklání zpěvák Josef Vojtek, teplický patriot.

I vy jste měl loni vážné trable.

Boreliózu a zánět slinivky břišní. Vystrašilo mě to a měsíc jsem musel vypnout. Manželka by si přála, abych zvolnil ještě víc a trávil víc času s rodinou, ale je to složité.

I proto jste mohl být u jednoho z nejdražších obchodů české ligy. Co scházelo, aby Štěpán Chaloupek přestoupil ze Slavie?

Mám-li být upřímný, tak někdy jen dobrá vůle nebo trpělivost. Táhlo se to celé léto, když se Štěpán vrátil z mistrovství světa. Někdy chtěla Slavia asi příliš a klubům se nechtělo přihodit. Někdy jsme měli velké oči všichni. U Lazia byl nakonec největší problém asi Italská federace, která v Itálii přestupy a hostování schvaluje. Přestupy u českých klubů se každopádně utrhly ze řetězu. Prodejní ceny vyletěly šíleně a všichni nyní mají velká očekávání.

František Hrdlička | Sport SZ20. srpna 1955 – 2. srpna 2014Jedna z největších funkcionářských osobností českého fotbalu, otec Martina Hrdličky.Začínal v Bystřanech, odkud pocházel, v sedmatřiceti se stal šéfem Teplic, které ještě v roce 1996 hrály druhou ligu.Po postupu Teplice nikdy nesestoupily, za Hrdličkovy éry skončily nejlépe stříbrné v roce 1999. Hrály předkolo Ligy mistrů, několikrát evropské poháry, na podzim 2003 třetí kolo Poháru UEFA.Největší byznys udělaly s Edinem Džekem a odchovancem Martinem Feninem. Mezi nejslavnější hráče patřili Pavel Verbíř, Radek Divecký, Štěpán Vachoušek, Pavel Horváth, Tomáš Poštulka nebo Luděk Zelenka.Hrdličkovi nebylo ani 58 let, když zemřel na mozkovou příhodu. Čestnou stráž u rakve na stadionu stáli někdejší svazový předseda František Chvalovský, trenéři Petr Rada, Josef Pešice, Zdenko Frťala a Michal Bílek nebo legendární útočník Pavel Verbíř.

Jak byste si to představoval vy?

Ideálním příkladem je pro mě dánský Nordsjælland. Přál bych si, aby u nás někdo vytvořil podobný projekt. Skautovat mladé fotbalisty po celém světě nejen podle dat, vytvořit z nich tým, konkurovat v evropských pohárech, šikovně prodávat, prosperovat. Kéž by to byly Teplice, říkám si občas, ale teď se tomu podobá asi nejvíce Liberec se sportovním ředitelem Honzou Nezmarem.

Jak moc vás štve, že Chaloupek nakonec zůstal ve Slavii?

Vůbec. Čeká ho Liga mistrů, bude se dál učit v nejlepším klubu u nás, pod nejlepšími trenéry. Že se nepovedl pěkný byznys, to se někdy stává. Důležité je, že mám zdravé děti, ženu a jsem finančně nezávislý. Asi bych měl přiznat, že jsem v téhle branži pracovat původně nechtěl. To teprve táta mě povolal do služby, než zemřel.

Studoval jsem ve Skotsku jazyky, táta toho měl moc a stěžoval si, že ho už nebaví jednání s fotbalovými agenty. Zavolal mi a rovnou ve druhé větě oznámil: Umíš anglicky, fotbalu rozumíš, budeš agent a pohlídáš mi teplické kluky. To byl rok 2008. Překvapivě mě to chytlo, začal jsem zastupovat teplické odchovance a rozkoukával se.

První zásadní přestupy jste udělal do Kazachstánu a Izraele. Jakub Chleboun, Pavel Černý, Ondřej Kúdela, Přemysl Kovář…

Ano – a táta dva měsíce nato zemřel.

Věděl jsem, že u toho zůstanu a budu dál hledat další hráče, kteří budou na podobné vlně jako já.

U patnáctiletého kluka se přece můžete splést.

To je riziko povolání. I proto nikdy nebudu nejlepší a nejchytřejší podnikatel na světě. Snažím se pracovat na kamarádské bázi, jsem důvěřivý a někdy na to prostě doplatím.

U Chaloupka v létě taky?

Ne. Měl jsem sice stresy do poslední minuty přestupního období, ale tu cestu jsem si vybral sám. Už při prvním naťuknutí musíte počítat s tím, že to třeba skončí dvěma informačními telefonáty nebo jedním poslaným mailem. Tady už jsme byli ve finální fázi, přesto přestup neklapl. Ale to vás nemůže odradit. Když Štěpán naváže na minulou sezonu, kdy dal devět ligových gólů a dostal se do národního týmu, o nabídky nebude mít nouzi.

Co Lukáš Provod, váš další prominentní klient? O kolik jste přišel, že ho Slavia nikdy neprodala?

Neumím říct a počítat to ani nelze. Jsem nadšený z toho, jak se Lukáš dostal z těžkého zranění kolene a jaký spolu máme vztah. Je to extrémně chytrý a pokorný kluk s obdivuhodnou kariérou. Jeden z největších profesionálů, které jsem v životě potkal. Patří mezi zásadní faktory, proč Slavia podruhé za sebou získala titul a znovu hraje Ligu mistrů. Ano, přál jsem si, aby hrál Premier League, ptala se na něho spousta klubů z Anglie, Německa a Itálie, ale člověk nemůže mít všechno. Svého času byl neprodejný a teď je pro Slavii stále nepostradatelný.