Při podélném parkování pociťuje úzkost více než polovina řidičů a celé dvě pětiny z nás raději změní své plány nebo zaparkují o tři ulice dál, jen aby se tomuto manévru vyhnuly. Jak tedy na to? Odpověď leží mezi lidskou intuicí a geometrií. Přinášíme definitivního průvodce.
Když se na podélné parkování zeptáte řidičů ze staré školy, kteří bez asistentů denně soukali auta do těsných sídlištních mezer, dostanete překvapivě nemetodickou odpověď. Jeden z takových mazáků mi řekl toto:
„Na podélné parkování mám jediný postup. Vypnout čidla, vypnout kamery a prostě tam zajet… jde to.“ Tato věta má v sobě sice osvobozující sebedůvěru, ale pro vystresovaného řidiče může být frustrující, protože sice říká „neboj se“, ale už nenabízí jasný návod, jak na to.
To, co nazývá intuicí a odhadem v oku, je ve skutečnosti jen trénovaný časoprostorový návyk – co má ale dělat běžný řidič, který za sebou nemá aktivní praxi či takovou dávku sebevědomí?
Strach z trapasu a zdržování
Strachu z podélného parkování si je společnost dobře vědoma, a řidič tak snadno podlehne iluzi, že tvoří středobod všeobecné pozornosti. Zapnete blinkr, zpomalíte a v tu chvíli se dostaví nepříjemný pocit, jako by se na vás upíraly oči celé ulice.
Doporučujeme to brát s úsměvem, protože v tom rozhodně nejste sami. Podélné parkování vypadá jednoduše jen zvenku. Přímý strach z parkování přiznává polovina čerstvých absolventů autoškol a jedna z britských studií dokonce zaznamenala, že při tomto manévru vyskočí řidičům tepová frekvence v průměru o 57 %.
Největším nepřítelem dobrého zaparkování bývá panika ze zdržování ostatních. Základní pravidlo městského parkování proto zní: nenechte se vystresovat. Pokud někdo za vámi posunkuje nebo troubí, je to jeho problém – vy máte na dokončení manévru plné právo i dostatek času.
Abyste předešli zbytečnému tlaku, vyhrajte si s přípravou:
Blinkr včas Směrové světlo zapněte s dostatečným předstihem, abyste zabránili zbrklému brzdění auta přímo za vámi.
Odhad mezery: Ideální prostor má na délku zhruba o polovinu více než vaše auto (1,5násobek délky). Máte-li na výběr z více míst, zvolte to před vozem podobné velikosti – bude ideální nápovědou pro startovací pozici.
Pozor na stranu: Parkovat se smí výhradně po straně ve směru jízdy (tedy vpravo). Jedinou výjimkou jsou jednosměrné ulice, kde lze legálně využít i levou stranu.
„Víte, proč jsme vás zastavili?“ Jak na větu, která v policejní metodice chybí
Dva postupy podélného parkování
Níže popíšeme jasná a jednoduchá pravidla, jak na podélné parkování teoreticky. Zároveň ale považujeme za klíčovou onu radu zkušených šoférů: nenechat se teorií křečovitě svázat. Poučky dají potřebnou kostru, ale samotný úspěch stojí na tom odhodit strach a plně zapojit smysly a odhad bez přehnaného toku myšlenek.
Při samotném manévrování zapomeňte na spěch. U manuální převodovky rychlost auta regulujte výhradně citlivým pouštěním spojky, zatímco pravou nohu držte neustále připravenou nad brzdou, nikoli nad plynem. Finální manévr je vždy souhrou chladné hlavy a aktivních smyslů. Teoretické postupy jsou v zásadě dva:
1. Klasická metoda 45° z autoškoly
Osvědčený univerzální postup z autoškol, který staví na přesné geometrii a odhadu správného úhlu.
Zastavte rovnoběžně vedle předního auta s odstupem cca metr. U stejně velkých vozů srovnejte zrcátko na zrcátko, u jinak dlouhých aut zarovnávejte vždy podle jejich zadků.
Stočte volant na plný rejd doprava a pomalu couvejte
Sledujte levé zrcátko – jakmile v něm uvidíte celé auto za sebou (nebo jeho pravé přední světlo), svírá vaše auto s obrubníkem úhel 45 stupňů
Srovnejte volant a couvejte přímým směrem
Jakmile váš přední sloupek u spolujezdce mine zadní roh předního auta, stočte volant nadoraz doleva a couvejte, dokud se vaše auto nesrovná rovnoběžně s chodníkem
Nakonec jen srovnejte kola a popojeďte kousek dopředu doprostřed mezery
Nebojte se podélného parkování • Toyota
2. Metoda „kolo na nárazník“
Plynulý manévr zcela bez odhadování úhlů a bez rovného mezikroku. Využívá fakt, že se auto při couvání otáčí kolem své zadní nápravy.
Zastavte vedle předního auta tak, aby vaše zadní náprava (úroveň zadních sedadel) odpovídala jeho zadnímu nárazníku.
Stočte volant nadoraz doprava a začněte pomalu couvat do mezery (úhel 45° vůbec neodhadujete).
Sledujte pravý přední roh svého auta – jakmile bezpečně mine zadní roh předního auta, na vteřinu zastavte.
Přetočte volant z plného pravého nadoraz do plného levého rejdu a znovu couvejte. Přední kola tím vtáhnou předek auta z ulice k chodníku a vůz se krásně srovná rovnoběžně s ulicí.
Anketa
Jak byste ohodnotili své schopnosti podélného parkování?
Suverénně. Zvládám to bez stresu, většinou na první dobrou
Rozvážně. Zaparkuji bezpečně, jen si raději dávám načas.
Nejistě. Je to pro mě stále stresující manévr, kterému se raději vyhýbám.
Popředu to prostě nejde
Možná vás napadlo, že by bylo snazší do mezery jednoduše najet popředu. Fyzika řízení je však neúprosná. Zatáčí pouze přední náprava, což znamená, že zadní kola si v zatáčce zkracují poloměr a drží se daleko od chodníku. Aby tento manévr fungoval bez opakovaného složitého manévrování, museli byste mít k dispozici prostor o délce alespoň tří aut. V běžné městské zástavbě skončí pokus o zaparkování popředu buď odřeným předním nárazníkem, nebo zadkem auta trčícím hluboko do vozovky.
Pokud vám motor zhasne, nic se neděje – nejhorší reakcí bývá zbrklé přišlápnutí plynu a následný ťukanec do auta za vámi. Pokud hned na začátku vidíte, že jste si najeli špatně, netrapte se mikropohyby dopředu a dozadu. Z mezery zcela vyjeďte, znovu se vědomě zarovnejte a začněte čistě od znova.
Nacvičit odhad můžete třeba s plastovými kužely – nebo obyčejnými PET lahvemi zatíženými trochou písku na dně – v neděli odpoledne na odlehlém parkovišti. Jakmile získáte potřebný cvik a jistotu, přesuňte se do reálných ulic. Pro nácvik v ulicích si vybírejte přehledné a široké dvouproudé komunikace. Ostatní řidiči vás v druhém pruhu bez problému objedou a vy nebudete mít pocit, že někoho zdržujete.
Praha prokazatelně rozesílá neoprávněné pokuty za parkování. Poradíme, jak se jim bránit
Jak se vyhnout poškození
V době, kdy má mnoho aut velké a drahé ráfky, je obrubník strašákem. Mnoho lepších vozů má naštěstí tuto funkci: jakmile zařadíte zpátečku, pravé zrcátko se automaticky naklopí směrem k zemi, takže vidíte na zadní kolo. Pokud tuto výbavu nemáte, stačí si ještě než začnete couvat sklopit pravé zrcátko elektricky dolů ručně tak, abyste viděli detail zadní pneumatiky i obrubník.
Ve chvíli, kdy vaši gumu dělí od obrubníku zhruba 20 centimetrů, už jen vytočíte kola nadoraz doleva a pokračujete v couvání. Zadní kolo v tu chvíli zafunguje jako „čep“ a předek auta se čistě zasune k chodníku.
Ve výše uvedených postupech na parkování najdete momenty, kdy je technika točení volantem pro zjednodušení a snazší pochopení popsaná na stojícím autě. V praxi to dává méně citlivým řidičům větší jistotu, ale pokud chcete svému vozu výrazně ulehčit život, tomuto se vyhýbejte.
Při agresivním vytáčení kol na místě působí na pneumatiky, čepy řízení a především na pryžové uložení ramen (silentbloky) vysoké třecí síly. Chcete-li podvozek i posilovač šetřit, točte volantem vždy ve chvíli, kdy se auto alespoň minimálně pohybuje – stačí i rychlost pár centimetrů za sekundu. Odpor pneumatik vůči asfaltu v tu chvíli dramaticky klesne a mechanika vašemu autu poděkuje podstatně delší životností.
U nákupních center budeme za parkování platit až 100 Kč za hodinu. Můžeme si za to sami
Zdroje: Asociace autoškol ČR, BESIP, Česká asociace pojišťoven, MIT AgeLab