Světovým fotbalem otřásá konflikt mezi zastánci a odpůrci prezidenta mezinárodní fotbalové federace FIFA Gianniho Infantina. Může protřelý fotbalový boss, kterého pronásledují kontroverze kolem návrhu odprodat část komerčních práv na mistrovství světa soukromým investorům, vyhrocenou situaci ustát a obhájit svůj mandát?
Co v dnešní epizodě 5:59 také uslyšíteJaké jsou šance, že Gianni Infantino v nadcházejících volbách prezidenta FIFA svou funkci obhájí.Proč se Infantinem propagovaný projekt FIFA Forward Enterprise (FFE) setkal s masivní vlnou odporu nejen ze strany UEFA.Že součástí Infantinových snah o znovuzvolení může být i plán na další rozšiřování počtu účastníků mistrovství světa.
Už více než deset let stojí v čele světového fotbalu a v březnu příštího roku by měl svůj mandát prezidenta mezinárodní fotbalové federace FIFA obhajovat. Jenže značná část fotbalové nomenklatury si setrvání Gianniho Infantina na vlivném postu nepřeje. Vyzývají ho, aby svou kandidaturu stáhnul, nebo aby dokonce okamžitě rezignoval. A vyhrožují mu i žalobou a trestním stíháním.
Za to všechno může chystaný projekt, který se dostal na veřejnost s koncem letošního mistrovství světa – FIFA Forward Enterprise (FFE). Zjednodušeně: Infantino plánoval založit soukromou společnost, která měla získat peníze od soukromých investorů. V jejich čele měl být investiční fond Thrive Capital Joshe Kushnera, švagra dcery Donalda Trumpa. Soukromí podnikatelé by za svůj jednorázový vklad ale podle kritiků dostali dlouhodobý vliv například na mistrovství světa. Infantino tak nakonec svůj nápad stáhnul.
Může Infantino navzdory tomu všemu vyjít nakonec vítězně ze situace, kterou britská BBC popisuje jako „vyhrocenou občanskou válku ve světovém fotbalu“? A proč si vlastně tolik lidí znepřátelil, když – jak říká – má na srdci co nejspravedlivější rozvoj nejpopulárnějšího sportu planety?
To jsou jen některé z otázek, na které v rozhovoru pro pondělní epizodu podcastu 5:59 odpovídá britský novinář Lee Wingate, spolupracovník řady světových sportovních redakcí a publikací a spoluautor podcastů The Sweeper a The Other Bundesliga, který žije ve Vídni.
O fotbalu se často mluví jako o „krásné hře“ a bezpochyby jde o nejpopulárnější sport na světě. Na druhou stranu je spojen s řadou skandálů. Jak byste v jejich konkurenci hodnotil ten, v jehož centru se pohybuje šéf světového fotbalu Gianni Infantino?
Řekl bych, že ho můžeme zařadit mezi největší skandály poslední doby, jednoduše kvůli tomu, že je spojen s mistrovstvím světa, tedy největší fotbalovou soutěží, která existuje. Je to turnaj pro kohokoli z celého světa a myslím, že každý má pocit, že se ho nějakým způsobem dotýká. Je jasné, že tady v nedávné době byly i jiné aféry, třeba korupční skandál FIFA z roku 2015, který vedl k pádu tehdejšího prezidenta Seppa Blattera.
Stejně tak můžeme zmínit rok 2021, kdy se dvanáct předních evropských klubů pokusilo odtrhnout (ze struktur světového a evropského fotbalu) a založit vlastní uzavřenou soutěž – evropskou Superligu. To vyvolalo obrovskou vlnu odporu a během dvou nebo tří dnů se plán sesypal jako domeček z karet.
Foto: z archivu Lee Wingatea
Britský fotbalový novinář a podcaster Lee Wingate.
Ale myslím, že ten poslední skandál kolem Gianniho Infantina opravdu lidi naštval. Jednak kvůli spojení s mistrovstvím světa a také kvůli tomu, jakým způsobem se ty informace dostaly na veřejnost. Že se ten plán vlastně tajil. Řada lidí navíc byla už delší dobu nespokojena s tím, jak Gianni Infantino světový fotbal vede. Objevily se tady různé kontroverze, například udělení Ceny FIFA za mír americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a podobně. Takže si myslím, že tento skandál patří k těm největším a možná je vůbec největší.
Gianni Infantino je v čele světového fotbalu už více než 10 let. Jaké jsou jeho šance, že svůj mandát v příštím roce prodlouží?
Myslím, že v tuto chvíli jsou poměrně vysoké, a to navzdory tomu, co se v posledním více než měsíci odehrálo. Hlavním důvodem podle mě je, že je úřadujícím prezidentem. A podíváme-li se na historii prezidentských voleb FIFA, od založení organizace v roce 1904 až po dnešek, volby prohrál pouze jeden úřadující prezident, Angličan Stanley Rous v roce 1974. Obecně navíc platí, že jakmile se někdo dostane do čela FIFA a podaří se mu získat podporu a loajalitu, je velmi těžké ho sesadit. Od roku 1974 se v čele této organizace vystřídali tři prezidenti, včetně Infantina, a i to je podle mě důležitý faktor. Také platí, že čím víc času odplyne od chvíle, kdy se o tomto skandálu začalo mluvit, tím víc příležitostí Gianni Infantino dostane k tomu, aby si svou podporu upevnil.
A nakonec bych řekl, že pokud chcete sesadit někoho, jako je Gianni Infantino, musíte proti němu postavit silného protikandidáta. Momentálně se mluví o tom, že by ho mohl vyzvat Victor Montagliani, kanadský prezident CONCACAF, tedy jedné z šesti kontinentálních konfederací v rámci FIFA, která sdružuje národní fotbalové asociace Severní a Střední Ameriky a Karibiku. Uvidíme, myslím, že jasno bude nejpozději 18. listopadu, kdy musí kandidáti podat přihlášky. V tuto chvíli je ale těžké si představit, že by bez vhodného protikandidáta Gianni Infantino volby prohrál.
Ale na druhou stranu jsme slyšeli o údajné alianci UEFA, AFC a CONCACAF, tedy evropské, asijské a severoamerické fotbalové konfederace. Jak stabilní podle vás toto spojenectví je?
Když se podíváte na mapu světa, můžete ji – pokud jde o podporu Gianniho Infantina – v podstatě rozdělit na dvě poloviny, na severní a jižní polokouli. Na severní máte UEFA, tedy evropskou fotbalovou konfederaci, severoamerický CONCACAF a asijskou AFC. Všechny tyto konfederace se proti Infantinovi nějakým způsobem vymezily, i když některé důrazněji než jiné. Na jižní polokouli pak máte CONMEBOL, jihoamerickou fotbalovou konfederaci, africkou CAF a oceánskou OFC, jejichž členové ve většině případů Infantina podporují. Samozřejmě se uvnitř těchto konfederací najdou země, které se staví proti hlavnímu proudu – například Mexiko a Grenada v případě Severní Ameriky nebo Nový Zéland v případě Oceánie. Ale obecně je situace taková, že severní polokoule se staví proti Infantinovi a ta jižní stojí za ním.
K výhře ve volbách pak potřebuje 106 hlasů z celkových 211. Hodně lidí zmiňuje, že UEFA má 55 členských zemí a CONCACAF 41. To je dohromady 96 ze 106 potřebných hlasů. To ale úplně není pravda, protože šest členů spadajících pod CONCACAF nepatří do FIFA, takže v prezidentské volbě nemají hlas. Ve skutečnosti to tedy je 90 hlasů. A záleží tedy, jakou podporu dokážou tyto dvě konfederace získat v Asii. V řeči čísel bych tedy řekl, že je to velmi těsný poměr hlasů. V tuto chvíli je ale příliš brzy na to říct, kdo má navrch.
A jak vypadá ta druhá aliance, kolik spojenců Gianni Infantino má mezi ostatními fotbalovými kolegy?
Největší část tvoří CAF – Konfederace afrického fotbalu, která má dohromady 54 členů. Infantino se také snaží přesvědčit jednotlivé země, u kterých cítí, že by ho mohly podpořit a rozbít tu jednotu uvnitř svých konfederací. Teď to sledujeme třeba v případě Mexika, tamní novináři už píší, že Infantino Mexiku nabídl pomoc s převedením jejich organizace ze severoamerického CONCACAF do jihoamerického CONMEBOL, což by bylo pro Mexiko finančně mnohem výnosnější, a to výměnou za podporu jeho kandidatury na předsedu. Jsou to zatím jen neověřené zprávy, ale berme to jako možný příklad.
Sledovali jsme také jeho srpnovou cestu do Asie, kde ho pojí s mnoha zeměmi poměrně úzké vazby a snaží se některé z nich přilákat na svoji stranu. Je zkrátka těžké odhadnout, kdo přesně za ním v tuto chvíli stojí a kdo ne. V Africké konfederaci je 54 členských zemí, v Jihoamerické konfederaci je jich 10. V Konfederaci Oceánie je jich 11, i když jeden ze zakládajících členů – Nový Zéland – je proti. Takže nakonec si myslím, že bude záležet na tom, jak se rozhodne Asie, která má ve volbách 46 hlasů a terminologií amerických voleb bychom ji mohli označit za takový „swing state“. Celé by to nakonec mohlo záviset na tom, komu dá své hlasy právě Asie.
Objevily se také zprávy, že UEFA připravuje proti Infantinovi právní kroky kvůli údajnému „kriminálnímu pochybení“ ohledně projektu FFE. Je to reálná hrozba? Nebo jde jen o zastrašovací taktiku, která má Infantina přimět, aby se vzdal plánu znovu kandidovat?
Poslouchal jsem podcast s prezidentem UEFA Aleksanderem Čeferinem. Vystoupil v britském politickém podcastu Leading. A v rozhovoru působil velmi upřímně a odhodlaně, pokud jde o postup vůči FIFA. Nemyslím si proto, že by šlo o zastrašovací taktiku.
Když se podíváte na to, jak utajovaně byl projekt FIFA Forward Enterprise připravován, a na to, že podle mnoha lidí výrazně podhodnocoval hodnotu celého produktu, myslím, že UEFA je odhodlána udělat všechno, aby dosáhla Infantinova odvolání. UEFA i FIFA si už zajistily právní zastoupení. Mám pocit, že se tato věc může před soudy táhnout ještě poměrně dlouho.
Není pochyb o tom, že Gianni Infantino má pro fotbalovou diplomacii některé užitečné předpoklady. Mluví plynně mnoha jazyky – francouzsky, německy, italsky a anglicky, ale také španělsky, portugalsky a arabsky, což je, myslím, docela ohromující výčet. A má také úzké vztahy s Donaldem Trumpem a jeho rodinou, což je ale asi možné považovat za výhodu i prokletí zároveň. Je tu ještě něco dalšího, čím Gianni Infantino vyniká mezi všemi potenciálními uchazeči o křeslo prezidenta FIFA?
Asi bych se vrátil k tomu, co jsem zmínil už v úvodu našeho rozhovoru, tedy že zbavit se úřadujícího šéfa FIFA je velmi obtížné. A přestože samozřejmě nejde o dovednost a přestože to možná zní i poněkud zvláštně, tak právě fakt, že je Infantino momentálně prezidentem FIFA, je pro něj v tuto chvíli tou největší devízou. Dává mu to možnost cestovat až do těch příštích voleb po světě, mluvit s lidmi a získávat pro sebe podporu. Naproti tomu tu není žádný protikandidát, který by tohle dělal. Takže je to podle mě Infantinova velká výhoda a vidíme, že se ze situace snaží vytěžit opravdu maximum. Nedávno třeba navštívil jeden mládežnický fotbalový turnaj v Dominikánské republice, chvíli nato ale už byl v Paříži a zkrátka cestuje do všech koutů světa s cílem upevnit si podporu.
Takže i když je evidentní, že je Infantino zkušeným fotbalovým funkcionářem, který umí jazyky a který dobře ví, jaké lidi je potřeba mít na své straně, tím klíčovým parametrem je podle mě skutečně fakt, že je šéfem světového fotbalu. Což ale zároveň považuji za důvod, proč bychom se měli zamyslet nad možností funkci prezidenta FIFA nějakým způsobem reformovat, když je tak obtížné jejího držitele sesadit. Už se tu objevily různé alternativní návrhy, například že by funkce prezidenta rotovala a střídali se v ní zástupci jednotlivých kontinentálních konfederací. Nebo také, že by řízení světového fotbalu měl ve svých rukou nějaký vícečlenný výbor, a ne právě jedna jediná osoba jako dosud. Podle mě by každopádně nemělo být tak obtížné porazit úřadujícího prezidenta jako dosud, kdy se to za celých 122 let stalo opravdu jenom jednou jedinkrát.
V kompletní verzi rozhovoru s Leem Wingatem uslyšíte také to, proč se mu nelíbí nynější formát mistrovství světa se 48 účastníky a co by s turnajem mohla udělat další zvažovaná expanze na 64 účastníků. Nebo jaké fotbalové příběhy z České republiky si v poslední době získaly pozornost tohoto britského novináře a spolutvůrce fotbalových podcastů The Sweeper a The Other Bundesliga. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.
Editor a koeditor: Dominika Kubištová, Pavel Vondra
Sound design: David Kaiser
Zdroje audioukázek: ČT24, ČRo Radiožurnál, ČRo Plus, TV Nova, youtubové kanály Sky Sports News a 10 News
Podcast 5:59
Zpravodajský podcast Seznam Zpráv. Jedno zásadní téma každý všední den za minutu šest. To nejdůležitější dění v Česku, ve světě, politice, ekonomice, sportu i kultuře optikou Seznam Zpráv.
Archiv všech dílů najdete na našich stránkách. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí nebo na e-mail: zaminutusest@sz.cz.