Fascinaci dalekými kraji si Havlík pamatuje skutečně už z dětství. „Jako malý kluk jsem četl Mayovky, ale i české cestopisy od Hanzelky a Zikmunda, třeba o Indii a Nepálu, které v člověku vyvolávaly strašnou touhu se tam podívat. V té době to ale bylo naprosté sci-fi, asi jako cesta na Mars,“ konstatuje Čech s tím, že navíc pocházel ze silně antikomunistické rodiny a jeho otec byl vězněn na Pankráci.
Navzdory špatnému kádrovému profilu se mu podařilo navštívit alespoň spřátelené socialistické země. „Nějak jsem prošel kontrolou a do Východního Německa, Rumunska či Maďarska se vyjet dalo,“ uvádí Havlík. Právě Rumunsko v něm touhu objevovat ještě rozdmýchalo. „Že se jednou podívám dál, byla ovšem hodně vzdálená touha.“
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
Železná opona v roce 1989 nakonec padla a Havlík začal postupně spřádat plány na zahraniční výlety. „Jedny z prvních myšlenek skutečně byly, že si budu moct přečíst, co chci, a že budu moct cestovat. Hned po revoluci jsem jel do Vídně. A jakmile to šlo, vyrazil jsem autobusem do Paříže. Jako kluk jsem četl Tři mušketýry a najednou jsem byl na místě, kde se odehrávali. Byl to hezký zážitek,“ vzpomíná Havlík.
Po letech nesvobody a izolace od Západu ale strach ze světa neměl. Naopak cítil naději. „Cestování tenkrát bylo samozřejmě náročnější, do mnoha zemí potřeboval člověk vízum. Jakékoli rezervace jízdenek nebo letenek byly složitější, na vše existovaly formuláře…“
Havlíka to v počátcích jeho cestovatelské dráhy táhlo logicky zejména na Západ, později ho začal lákat i Východ. „Nejdřív jsem chtěl vidět Francii, Španělsko, Itálii. Vždy se to vztahovalo k nějaké touze z dětství. Tehdy mi v hlavě proběhla myšlenka na to, že bych chtěl navštívit co nejvíce zemí světa. Dnes už mi nejde o číslo, ale spíš o to, abych něco zažil a potkal nové lidi.“
Svoboda je privilegium
Lásku k cestování u Havlíka umocňovala vždy touha setkávat se s novými lidmi a zjišťovat, jak žijí. Kvůli respektu se navíc učil i cizí jazyky, na komunikační úrovni jich zvládnul jedenáct. „Jsou to třeba španělština, němčina, francouzština nebo italština. Jakžtakž se domluvím i japonsky. Jazyk je klíč k dané zemi, který vám ji pomůže poznat lépe,“ tvrdí nadšený cestovatel.
Světoběžnictví věnoval Havlík spoustu času. Ani po založení rodiny a budování kariéry se myšlenky na poznávání nových kultur nevzdal. „Třeba s nejstaršími syny jsme šli svatojakubskou cestu. Sice na čtyřikrát, ale byla to skvělá zkušenost, protože před dvaceti lety tam nebylo ještě tolik lidí. Cestování musí člověk dost věcí obětovat a třeba si i v zaměstnání nějaké věci napracovat dopředu. Ty zážitky a svoboda za to ale určitě stojí.“
Foto: Jitka Horázná, Novinky
Petr Havlík si během cest zamiloval mimo jiné Gruzii nebo Bolívii.
Každý výlet je navíc pro Havlíka připomínkou privilegií, která nejsou automatická. Třeba při návštěvě Turkmenistánu, jedné z nejuzavřenějších zemí světa, vzpomínal na dospívání za socialismu.
„Na člověka tam dýchá minulost. Uvědomí si, že mít pas České republiky a volná víza je obrovské privilegium. Zároveň mívám při návštěvě podobných zemí morální dilema, jestli vlastně nepodporuji místní diktátorský režim,“ dodává Havlík s tím, že by se přesto jednou rád podíval do Severní Koreje.
Jeho srdcovkami jsou zejména Gruzie anebo Bolívie. Latinskou Ameriku vůbec považuje za okouzlující část světa, pohrával si dokonce s myšlenkou na přestěhování. „Ne že bych si nevážil České republiky nebo že by se mi tu dařilo špatně. Je to krásné místo k životu, i když si na něj často stěžujeme,“ konstatuje.
Jak se cestovalo těsně po revoluci? V čem to bylo tenkrát složitější? Zapomínáme, že je svoboda pohybu privilegiem? Zmizela ze světa za posledních 40 let autenticita? A jaká je návštěva zemí, kde stále vládnou diktátoři? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
