Přesně tak ostrý závěr přináší nová zpráva Evropského institutu bezpečnostních studií, tedy think tanku napojeného na unijní zahraniční politiku. Autoři textu tvrdí, že konfrontace s Pekingem je s velkou pravděpodobností nevyhnutelná. Místo opatrného přešlapování proto doporučují strategii „eskalovat, aby bylo možné deeskalovat“. Jinými slovy: EU má být připravena použít nejsilnější obchodně-defenzivní nástroj dřív a rozhodněji, než bylo dosud zvykem.
Obchodní bazuka, kterou Brusel nechce vytáhnout
V centru doporučení stojí Anti-Coercion Instrument, tedy nástroj proti ekonomickému nátlaku. V bruselském slovníku si vysloužil přezdívku „trade bazooka“ – obchodní bazuka. Umožňuje Evropské komisi sáhnout k tvrdým opatřením ve chvíli, kdy třetí země využívá ekonomický tlak proti členským státům nebo celé Unii.
Spektrum možných kroků je široké: od exportních omezení přes restrikce v oblasti licencí a práv duševního vlastnictví až po omezení přístupu k veřejným zakázkám. Právě proto jde o nástroj, který má vypadat odstrašujícím dojmem ještě dřív, než se skutečně použije.
Jenže právě v tom je problém. Zpráva připomíná, že EU v roce 2025 tento mechanismus nenasadila. Ne proto, že by chyběl důvod, ale protože jeho aktivace je pomalá, politicky křehká a snadno zablokovatelná členskými státy. Nástroj, který má budit respekt, tak zatím působí spíš jako zbraň zamčená ve vitríně.
Čínský tlak a rostoucí cena evropské závislosti
Analýza přichází po roce, v němž Čína dál využívala evropskou závislost na vzácných zeminách a čipech prostřednictvím exportních kontrol. Současně obchodní přebytek Pekingu vůči EU narostl na 359,3 miliardy eur. Právě tato kombinace je podle autorů varováním: Evropa už není v situaci, kdy by si mohla dovolit spoléhat na to, že otevřenost sama o sobě povede k rovnováze.
EU má podle studie přijmout podobný přístup, jaký už delší dobu používají Spojené státy i samotná Čína. Musí být schopna nasadit svůj nejsilnější nástroj na obranu klíčových zájmů. A pokud přijde odveta? I s ní je třeba počítat. Autoři ale dodávají, že náklady případné dočasné obchodní války by byly nižší než cena nečinnosti.
Tato logika je tvrdá, ale srozumitelná. Dočasný konflikt by byl bolestivý, jenže z pohledu zprávy stále přijatelnější než scénář, v němž Evropa dál oslabuje vlastní průmyslovou základnu. Členské státy i samotná Unie podle autorů musí tuto realitu umět otevřeně vysvětlit svým občanům.
Jak zrychlit reakci Bruselu
Think tank proto nenavrhuje jen politické přitvrzení, ale i technickou úpravu pravidel. Evropská komise by podle něj měla mít možnost nástroj proti nátlaku provizorně použít už během povinné čtyřměsíční vyšetřovací fáze. To by výrazně zkrátilo reakční dobu ve chvíli, kdy je potřeba odpovědět rychle.
Zpráva zároveň doporučuje obrátit současnou hlasovací logiku. Namísto toho, aby byla potřeba kvalifikovaná většina pro schválení použití nástroje, měla by být kvalifikovaná většina nutná k jeho zablokování. Praktický dopad by byl zásadní: z brzdy by se stal akcelerátor.
Právě zde je dobře vidět, že nejde jen o další varovný dokument do bruselského archivu. Autoři se snaží přepsat samotný způsob, jakým EU obchodní moc používá. Nejen co si myslí, ale jak rychle a jak rozhodně dokáže jednat.
Hrát na slabiny Pekingu
Zpráva je pozoruhodná i tím, že vedle obrany otevřeně mluví o využívání čínských slabin. Jmenuje slabou domácí poptávku, závislost na evropském trhu a spoléhání na evropské technologie a výzkum. Právě tam má Brusel podle autorů hledat páky.
Doporučení sahají od udržování a vytváření „technologických úzkých hrdel“ přes cílenou průmyslovou politiku až po exportní kontroly a screening odchozích investic. Současně má EU diverzifikovat dodavatelské řetězce i exportní trhy, aby snížila vlastní zranitelnost.
Teprve v kombinaci s důvěryhodnou hrozbou eskalace může podle dokumentu fungovat takzvaná diplomacy based on leverage, tedy diplomacie opřená o skutečnou vyjednávací sílu. Pointa je zřejmá: Brusel se má přestat tvářit, že diplomacie je cíl sám o sobě. Nejdřív si vybudovat pozici, pak jednat.
Výsledkem má být realističtější vztah s Pekingem. EU si má stanovit smysluplné požadavky, které odpovídají jejím klíčovým zájmům, a pokud nedojde k dohodě, být připravena na jednostranné kroky. Tón zprávy tak odráží širší posun evropského uvažování: z víry v samoregulační sílu obchodu k představě, že bez tvrdé moci už se velká ekonomika neobejde.