Podle nového měsíčního zhodnocení evropské služby Copernicus byla průměrná globální teplota během zimy 2025/2026 pátá nejvyšší v historii měření. Dosáhla odchylky 0,51 °C nad klimatickým normálem 1991–2020 a byla o 1,44 °C vyšší než průměr předindustriálního období 1850–1900.
V únoru byly tyto odchylky mírně vyšší (+0,53 °C a +1,49 °C), výraznější rozdíly oproti zimnímu průměru se ale neobjevily. Únor navázal na předchozí dva měsíce především výkyvy počasí, které byly patrné zejména na severní polokouli v souvislosti s rozkolísaným polárním vírem.
Evropa byla dobrým příkladem této proměnlivosti. Jako celek zažila jednu ze dvou nejchladnějších zim za posledních 13 let, přestože průměrná teplota byla o 0,09 °C vyšší než normál z let 1991–2020. Regionální rozdíly však byly velmi výrazné.
Výrazné rozdíly počasí napříč Evropou
Silný teplotní kontrast se projevil napříč kontinentem. Zatímco západní, jižní a jihovýchodní Evropa zažívaly výrazně nadprůměrné teploty, ve Skandinávii, pobaltských státech a severozápadním Rusku panovaly neobvykle chladné podmínky.
Podobné rozdíly byly patrné i ve srážkách. Oblasti s vyššími teplotami byly zároveň srážkově bohatší, zatímco v chladnějších regionech převládaly suché podmínky.
Foto: C3S/ECMWF
Odchylky ve srážkách, vlhkosti vzduchu, vlhkosti půdy a teplotách za letošní zimu v Evropě ve srovnání s obdobím 1991–2020
Česko se po většinu zimy nacházelo na rozhraní těchto dvou extrémů, a počasí tak bylo proměnlivější. Podle klimatologů byla přesto zima v průměru spíše teplá a suchá.
Výrazné kontrasty napříč Evropou vedly i k neobvyklým a lokálně nebezpečným projevům počasí. V severovýchodní části kontinentu panovaly dlouhotrvající mrazy, které místy lidé nepamatovali už několik desetiletí.
Atlantické bouře přinesly extrémní srážky
Ještě extrémnější byly srážkové poměry nad západní a jižní Evropou. Na mnoha místech zde spadly rekordní úhrny srážek, které vyvolaly rozsáhlé záplavy a sesuvy půdy. Na Pyrenejském poloostrově lokálně napršelo během několika dní více, než je běžné za celý rok. Ve Francii navíc zaznamenali rekordní čtyřicetidenní sérii dešťů.
Na vině byla zejména v lednu a únoru mimořádně aktivní série atlantských bouří. Ty prostřednictvím takzvaných atmosférických řek – úzkých pásů velmi vlhkého vzduchu – přinášely do regionu extrémní množství srážek. Přispěly k tomu i velmi vysoké teploty v subtropické části Atlantiku.
Foto: C3S/ECMWF
Odchylka v počtu deštivých dnů (s alespoň 1 mm srážek) od 1. ledna do 20. února 2026 v Evropě
Výrazné kontrasty se však objevily i v dalších částech světa. Například západ Spojených států zažil nejteplejší zimu v historii měření, zatímco východní polovinu země zasáhla řada zimních bouří a epizody silných mrazů.
Vysoce nadprůměrné a na mnoha místech rekordní teploty byly zaznamenány také v Arktidě, kde se aktuálně rozloha mořského ledu pohybuje na druhé nejnižší hodnotě v historii měření.
Zima 2025/2026 tak potvrdila pokračující trend vysokých globálních teplot, ale zároveň i výrazných regionálních rozdílů v počasí. Ty se v posledních letech projevují stále častěji kombinací extrémních srážek, epizod sucha i teplotních výkyvů.
