Hrad Ledeč nad Sázavou stojí v Kraji Vysočina, v krásné posázavské krajině, a je zasazený do meandrů řeky. „Geolokačně jsme uprostřed Česka. Na kopci Melechov, který je od nás vzdušnou čarou asi tři kilometry, byl geolokační střed Evropy. Dnes je jich víc s tím, jak se Evropa měnila. Tohle bylo v rámci jezuitského mapování. Jsme střed České republiky a byli jsme střed Evropy,“ popsal Novinkám kastelán Luděk Šíma s pokynutím na historickou značku.
Hrad byl postaven kolem poloviny 13. století. První písemně dochovaná zmínka je z 15. století, kdy je spojován se šlechtickým rodem Ledeckých z Říčan. Ti zároveň patřili k jeho nejvýznamnějším majitelům spolu s Lobkovici, Salmy, Thuny, Lichtenštejny a Věžníky až do 18. století, kdy jej získala Marie Terezie.
Foto: Taťána Kynčlová, Novinky
„Kolik hradů může říct, že je vlastnila sama císařovna? Věnovala ho ústavu šlechtičen, který založila. A abatyší tu byla její dcera. Za spoluvlády jejího syna Josefa II. byl hrad využíván jako kasárna,“ hrdě ozřejmil Šíma. Zdůraznil ale, že tu nechtějí návštěvníky jen nudit letopočty, ale hlavně je bavit.
A pak už se nadšeně pustil do popisu všeho, co se tu dá vidět a dělat. Každý si tu podle něj najde něco. Ve zbrojnici se turisté dozvědí o kompletní historii hradu, vedle letos našla místo nová fotobudka, kde si mohou pořídit nevšední vzpomínku.
Dobří kamarádi
Jako snad za vším na zdejším hradě je i za zahájením stálé výstavy zajímavý příběh. „Když jsme udělali rekonstrukci, měli jsme krásné prostory, ale neměli jsme do nich co dát. Mobiliář hradu se totiž nedochoval. A jeden kamarád řekl: ‚Tak já ti půjčím svoje hodiny.‘ Poděkoval jsem mu a trochu omluvně vysvětlil, že mám osm velkých místností. A on odpověděl: ‚To nevadí, já jich mám hodně. A taky mám hodně kamarádů sběratelů.‘ A tak jsme se stali třetím nejrozsáhlejším muzeem historických hodin v zemi.“
Poté, co odemkne dveře prohlídkového okruhu, se ptá, zda má pustit orchestrion. Dotaz, na který snad nikdo, kdo někdy viděl Chalupáře, nemůže říct ne. Záhy své odpovědi zalituji. „Je to šíleně rozladěné a zapomněl jsem říct, že to nejde vypnout,“ křičí vesele kastelán do strašlivé kakofonie zvuků s tím, že to tady rádi dělají vtipně. A nelze nesouhlasit. Na prohlídce hradu jsem se ještě nikdy tolik nenasmála.
Nechybí ale ani erudovaný výklad k zajímavým exemplářům. V podstatě u všech zdejších hodin zná kastelán jejich příběh. „Máme tu krásné malované cibule, tedy pánské kapesní hodinky vyráběné pro šlechtice na zakázku. Odbíjely, měly pečetidlo, zdobily je rodinné portréty a byly vykládané drahými kameny. Jde o tříplášťové kapesní hodinky, jejichž jasný zvuk je slyšet i z kapsy. Jsou to skutečné unikáty,“ popisuje Šíma a hned ukazuje na další exponáty.
Otevírací doba a vstupné
Do konce září je hrad otevřen denně od 9 do 17 hodin. Hradní okruh s expozicí historických hodin a komentářem průvodce vyjde dospělého na 200 korun, snížené vstupné činí 130 korun, děti do pěti let mají vstup zdarma a rodinné vstupné stojí 530 korun.
Vstupné do Muzea Jaroslava Foglara vyjde ve stejném pořadí na 130 korun, 100 korun, zdarma a 360 korun. Návštěva Medvídkového království stojí 90 korun, snížené vstupné pro děti od tří let činí 70 korun a rodinné vstupné je 250 korun. Za výstup na věž zaplatí všichni návštěvníci od šesti let jednotně 60 korun.
„Kočárové hodiny sloužily cestujícím při několikadenních cestách. Tyto sloupkové hodiny měly provázek. Když za něj člověk ve tmě zatáhl, odbily aktuální čas, takže v noci ještě před elektrifikací nebylo potřeba světlo. Tohle jsou zajímavé stroje, takzvané regulátory. Ve své době patřily k nejpřesnějším hodinám, jaké bylo možné vyrobit. Tady ten krucifix pochází ze 16. století. Opat jej nosil na krku. Je to mimořádně jemná práce,“ doplňuje Luděk Šíma.
Srdcovou záležitostí jsou pro kastelána kusy, které rozhodně nepatří k nejdražším: „Moje nejoblíbenější jsou takzvané chudobky. Jsou hodně obyčejné, ale mají svoje kouzlo. Hodináři je skládali ze zbytků. Nebyly vůbec přesné a často se kazily, ale nebyly drahé. Dochovalo se jich poměrně málo, protože se neopravovaly, ale rovnou vyhazovaly. Dřív byly obyčejné, ale protože se jich dochovalo málo, dnes jsou vzácné.“
Ve sbírce nechybí mechaničtí pštrosi, kteří mohou klapat zobáky, bubnující medvědi, klícky s ptáky, kteří díky mechanice autenticky zpívají, nebo harmonium. To už jsme se dostali do místnosti s nejvzácnějšími artefakty.
Jsou uloženy v nejreprezentativnější místnosti z doby, kdy hrad vlastnili Meziříčtí z Lomnice. Ty vůbec nejvzácnější hodiny byly podle kastelána nalezeny rozložené v několika krabicích na chatě u Sázavy při vyřizování pozůstalosti. Dědička je odvezla pražskému starožitníkovi, který v nich rozpoznal vzácný podlahový regulátor Ferdinanda Berthouda – významného francouzského hodináře 18. století, jenž za vlády Ludvíka XV. dokonce získal titul královského hodináře a mechanika královského námořnictva. Vyrobil prý jen sedm hodin tohoto typu. Prodaly se ve veřejné dražbě a nakonec se vrátily sem do Posázaví.
Objevení bájného tvora
Další unikát po staletí čekal na objevení přímo na zdi krásné výstavní místnosti. „Během restaurátorských prací se na stěně objevil kousek černé malby, a proto jsme nechali udělat sondu. Ukázalo se, že jde o velmi vzácnou světskou výmalbu. Z tohoto období se totiž tak v 99 procentech dochovala výzdoba s náboženskými náměty,“ uvedl kastelán s vysvětlením, že vyobrazen je tehdejší pán hradu s alchymistou a baziliškem. Nadšení z nálezu ale měla vystřídat série katastrofických událostí.
„Když jsme odkryli výmalbu s baziliškem, nastalo velmi problémové období. Dvakrát třikrát týdně se něco strašlivým způsobem pokazilo. Nešlo to vysvětlit. Já nejsem pověrčivý, ale tohle mi ukázalo, že jsou i jiné věci, než vnímáme. Trochu s nadsázkou jsem začal hledat v knihách, co platí na bazilišky, a narazil jsem na zmínky o černém kohoutím peří. Tak jsem ho sehnal na vsi. Baziliškovi jsme uvařili jeho vlastní pivo, nechali mu sepsat pohádku, aby se z něj stal ochránce hradu, a ono to fungovalo,“ popsal s šibalským úsměvem kastelán, jehož kamarádi dodnes preventivně vozí na společné výpravy černé kohoutí peří.
Další z jeho přátel zapůjčil exponáty na výstavu v nižším patře hradu – motorky lidově zvané péráky a historické váhy z celé Evropy. Před Vánoci je vystřídají svátečně orientované výstavy. Loni byly velkým hitem pohyblivé betlémy. V polovině prosince se na hradě koná jarmark se svařeným vínem, sezonní program je ale plný po celý rok. V závěru srpna dostali prostor vinaři, na začátku října budou probíhat prohlídky s degustací čokolády a rumu a na konci měsíce rej čertů.
Romantika čeká na zamilované dvojice na druhém nádvoří, které mají nejraději i filmaři. Na QR kódech si lidé mohou načíst fotky a informace z natáčení.
Medvídci s „rodokmenem“
„Říká se nám pohádkový hrad, protože se tu natáčela spousta českých pohádek. Šťastný smolař, Micimutr, Anděl Páně 2, Čertí brko, Krakonošův poklad, ale i zahraniční tituly jako Císařovna Sissi – druhá sága. Depardieu tu dříve natáčel Bídníky, Kletba bratří Grimmů se též filmovala zde.“
A od práce zlatých nejen českých ručiček a technických výstav se dostáváme k dětem. Kastelán nechtěl, aby se tu nudily, a tak vznikl nápad založit na hradě muzeum plyšových medvídků.
„První medvídky jsme si zapůjčili. A pak už začali tak nějak samovolně přibývat. Ročně o sto až dvě stě medvídků. Jedna paní tohohle poslala vlakem a zavolala těsně před příjezdem. Dojel jsem na nádraží a tam stál výpravčí s medvědem v ruce. Lidé nám je často vozí. Už jich máme přes tisíc.“
Foto: Taťána Kynčlová, Novinky
Začínali se sbírkou jaderného fyzika Petra Hanče, přičemž každý z jeho medvídků má svoji jmenovku a rodokmen. Některé archy jsou vystavené. Nechybí popis povahy, zálib, jeho kamarádů a podobně. Sběratel je hradu později daroval, ale každý rok se na ně několikrát jezdí podívat.
„Původně jsem si myslel, že je to hlavně pro děti, ale i rodiče a prarodiče si tu nostalgicky vzpomenou na svoje hračky. Některým ukápne i slza. Každý rok expozici přestavujeme, takže se přesouvají a dárci je jezdí navštěvovat a někdy stráví dost času jejich hledáním ve sbírce. Je tu i medvídek Lucie Bílé nebo Báry Štěpánové, která jej dostala od svého prvního přítele, jehož tatínek napsal knížku právě o tomhle medvídkovi. Má jej celý život a teď nám ho půjčila,“ vysvětlil Šíma.
Bludiště i peklo
To už stojíme u keřového bludiště pro děti s krásným výhledem na Sázavu. A poté se jde do sklepení, kde čekají kostýmy z pohádky Čertí brko a lehce děsiví krampusové, kterých sem každý podzim jezdí bezmála stovka a uspořádají rej.
Nejen děti se tu mohou vyfotit na pekelné váze, která zjistí, jak kdo hřešil, a v decentním pekle si sednout na trůn. Alespoň ty, které se nebojí. Poklad hlídá pekelný pes a nad stropem visí kostlivec v kleci.
Nad kasou v patře se nachází Muzeum Jaroslava Foglara, který tvořil v nedaleké Sluneční zátoce. „Máme množství perokreseb Jaroslava Foglara od Milana Tesleviče, důležité dokumenty z jeho života, sbírku víček od limonád, samozřejmě všechny knihy. Nechybí klubovna Pražské Dvojky ani ježci v kleci. Ti nejsou vynálezem Foglara, ale on je upgradoval. Vložil do něj příběh, plánek létajícího kola, a tím je zpopularizoval. Máme tu i certifikovaného nejmenšího ježka v kleci,“ popsal kastelán.
A má to atmosféru. Výstavu by si rozhodně neměli nechat ujít příznivci Rychlých šípů, kteří se tu mohou vrátit do dětských let a cítit se jako v ulicích ovládaných Vonty.
Pak ještě zbývá vystoupat po 111 schodech na věž a užít si půvabné výhledy na hrad, město a Sázavu. Na hradě Ledeč nad Sázavou se snad ani nejde nudit.
